Sekce: Nedělní liturgie
22. 9. 2013
25. neděle v mezidobí – cyklus C
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Pán praví: Spása lidu jsem já. Budou-li ke mně volat v jakémkoli soužení, vyslyším je a budu jejich Pán navěky.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám uložil, abychom milovali tebe a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení posvátného zákona; dej nám sílu, abychom zachovávali tvá přikázání, naplnili je láskou, a tak vešli do věčného života. Prosíme o to skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Amos je první píšící prorok, působil v Severním Izraeli v 8. stol. př. Kr. Je známý neúprosnou kritikou vyděračských postojů tehdejší šlechty, ale také falešných božstev. Obrácení k Hospodinu je cestou záchrany (Am 5,4; 8,11; 9,11-15).
Am 8,4-7
Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země a říkáte: „Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí? A po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, nuzáka kupovat za stříbro a chudáka za opánky? I nejhorší obilí prodáme.“
Hospodin přísahal při Jakubově chloubě: „Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!“
ŽALM 113
Hospodin zná své služebníky, ač jsou chudí. Ale jsme Božími služebníky?
Odpověď: Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého. Nebo: Aleluja.
Chvalte, Hospodinovi služebníci, – chvalte jméno Hospodinovo! – Buď velebeno Hospodinovo jméno – nyní i navěky!
Povznesen je Hospodin nade všechny národy, – nad nebesa jeho sláva. – Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, – který trůní na výsosti – a shlíží dolů na nebe i na zem? Slabého zdvihá z prachu, – ze smetiště povyšuje chudého, – aby ho posadil vedle knížat, – vedle knížat svého lidu.
2. ČTENÍ
Tři listy věnuje sv. Pavel dvěma blízkým spolupracovníkům Timoteovi do Efezu a Titovi na Krétu (tzv. pastorální epištoly). Proto je náš list koncipován jako povzbuzení ke kvalitní službě pastýře a plnohodnotnému životu křesťanů. Všimněme si zásadní výpovědi, kdo všechno patří do Božího záměru spásy.
1 Tim 2,1-8
První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany. Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Ježíš Kristus stal se chudým, ačkoli byl bohatý, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Aleluja.
EVANGELIUM
Tato perikopa navazuje na podobenství o marnotratném synu a jeho „poctivém“ bratrovi. Jakou roli hraje majetek v myšlení učedníků? Ježíš nechválí nepoctivost, ale prozíravost a svobodu vůči majetku, který může zotročit.
Lk 16,1-13
Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: ‘Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.’
Správce si řekl: ‘Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.’ Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: ‘Kolik jsi mému pánovi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto věder oleje.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.’ Pak se zeptal druhého: ‘Kolik ty jsi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto korců pšenice.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.’ Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla. A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných.
Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?
Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.
Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
K ZAMYŠLENÍ
Dnešní evangelium rozpoutalo nejednu diskusi, zda může nepoctivost sloužit dobré věci (utilitarismus), a je jasné, že jako princip to není možné připustit. Ale Ježíšovi zde podle kontextu (16,14-15) leží na srdci jiná skutečnost! Totiž svoboda od majetku a schopnost vidět za majetkem konkrétního člověka. Když totiž porovnáme tuto perikopu s předcházejícím podobenstvím o marnotratném synu (Lk 15,25-32), uvidíme nové světlo v porozumění naší perikopě. Podivné jednání staršího syna, který sice „poctivě“ pracoval na otcově farmě, ale jeho srdce bylo otci i vlastnímu bratrovi vzdálené, je přeci docela snadným klíčem k pochopení. A v neposlední ředě může být dnešní text podnětem, aby se onen církvi navracený majetek nestal zdrojem rozdělení církve a nenávisti uvnitř ní.
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
23.9.
Ezd 1,1-6
Lk 8,16-18
Komentář: Ezd 1,1-6
I já jsem zván stavět dům Hospodinu – ve svém srdci. A stavět jej také společně se svými bratry a sestrami – v místě, kde žiji, žít Boží království.
24.9.
Ezd 6,7-8.12b.14-20
Lk 8,19-21
Komentář: Ezd 6,7-8.12b.14-20
Obnovení chrámu v Jeruzalémě je svědectvím o Boží péči, starostlivosti a ochraně. Pojmenuj si dnes znovu svá znamení Boží péče a blízkosti, která se ti v tvém životě dostala. A chval jej.
25.9.
Ezd 9,5-9
Lk 9,1-6
Komentář: Ezd 9,5-9
Když si uvědomuji Boží blízkost a věrnost, jeho milosrdenství a péči, často si také uvědomuji svoji nehodnost, svoji hříšnost. A tak uvědomění si Boží blízkosti je zároveň pozváním k hlubšímu patření Pánu, k odložení toho, co mne od něj odděluje, k prosbě o odpuštění a uzdravení.
26.9.
Ag 1,1-8
Lk 9,7-9
Komentář: Ag 1,1-8
Boží chrám je v mém srdci a zároveň je kamenný chrám v naší farnosti symbolem Boží blízkosti, jeho přítomnosti. I o ten je třeba pečovat – a to je úkol, na kterém se mám podílet (podle svých možností a obdarování) i já.
27.9.
Ag 1,15b – 2,9
Lk 9,18-22
Komentář: Ag 1,15b – 2,9
Velikost, krása a výzdoba chrámu není tak důležitá jako čistota a upřímnost těch, kteří v něm uctívají svého Boha.
28.9. slavnost sv. Václava
Mdr 6,9-21; 1 Petr 1,3-6; 2,21b-24
Mt 16,24-27
Komentář: Mdr 6,9-21
Modli se dnes, aby i na přímluvu našeho zemského patrona sv. Václava sedávala moudrost u tvých dveří, abys ji nalézal, aby tě poučila
