19. 9. 2010

25. neděle v mezidobí - cyklus C

Mnoho věcí, zdá se, je zbytečných. Chodit do kostela, modlit se, být dobrým a poctivým člověkem. Ani křesťanství se příliš „nenosí“. Je to neefektivní a momentálně to nepřináší žádný zisk. Pro křesťana však má velký význam nejen to, co je užitečné, prospěšné a výnosné aktuálně. Křesťan sleduje cíl! A tak to, co se jiným zdá zbytečné, je pro křesťana prozíravostí. A co jiní mají za velmi důležité, posuzuje křesťan s jistým odstupem.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Pán praví: Spása lidu jsem já. Budou-li ke mně volat v jakémkoli soužení, vyslyším je a budu jejich Pán navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám uložil, abychom milovali tebe a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení posvátného zákona; dej nám sílu, abychom zachovávali tvá přikázání, naplnili je láskou, a tak vešli do věčného života. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Amos působí v severním království v době ekonomické prosperity (kolem r. 750 před Kristem). A ruku v ruce s blahobytem se objevil neduh utlačování chudších majetnými.

Am 8,4-7

Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země a říkáte: „Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí? A po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, nuzáka kupovat za stříbro a chudáka za opánky? I nejhorší obilí prodáme.“
Hospodin přísahal při Jakubově chloubě: „Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!“

ŽALM 113

Odpověď: Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého. Nebo: Aleluja.

Chvalte, Hospodinovi služebníci, – chvalte jméno Hospodinovo! – Buď velebeno Hospodinovo jméno – nyní i navěky!
Povznesen je Hospodin nade všechny národy, – nad nebesa jeho sláva. – Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, – který trůní na výsosti – a shlíží dolů na nebe i na zem?
Slabého zdvihá z prachu, – ze smetiště povyšuje chudého, – aby ho posadil vedle knížat, – vedle knížat svého lidu.

2. ČTENÍ

Bůh chce, aby všichni lidé došli záchrany, tedy života v plnosti. Tato věta je základem naší naděje, že Bůh dává každému člověku možnost dojít spásy, někdy třeba tajemnými cestami. V každém případě však platí, že jedině skrze Krista je možné dojít záchrany. To platí i o těch, kdo spolupracují s Boží milostí, tajemně působící v jejich srdcích, ačkoli nepoznali výslovně evangelium.

1 Tim 2,1-8

První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy.
Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany.
Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ježíš Kristus stal se chudým, ačkoli byl bohatý, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Aleluja.

EVANGELIUM

Poselstvím podobenství o nepoctivém správci je prozíravost (nepoctivost slouží jen k „okořenění“ příběhu). Toto téma je pak dále rozvedeno a aplikováno (v. 9-13): majetek máme investovat prozíravě, tj. vynaložit ve prospěch bližních (tím se získávají přátelé). Toto „prozíravé jednání“ je „věrností“ v malém (přívlastek „malé“ označuje „pozemské bohatství“, „velké a pravé“ bohatství je poklad v nebi). Takové jednání „pro druhé“ však vyžaduje svobodu od majetku: Kdo je připoután k majetku, nemůže jej „dávat“ druhým, a tak nemůže ani Bohu sloužit. Sloužit Bohu totiž znamená sloužit druhým: sloužit svými hmotnými (a duchovními) dary.

Lk 16,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: ‘Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.’
Správce si řekl: ‘Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.’
Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: ‘Kolik jsi mému pánovi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto věder oleje.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.’ Pak se zeptal druhého: ‘Kolik ty jsi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto korců pšenice.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.’ Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla.
A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných.
Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?
Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.
Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

K ZAMYŠLENÍ

Lidská spravedlnost prý všechno dělí na polovinu. Přesně. Proto má zavázané oči. A přesto je tak nespravedlivá, asi právě proto, že je má zavázané. Spravedlnost podle Písma – ta Boží – říká, že všechno patří Bohu! On vše stvořil a jemu to náleží. Nesmíme zapomenout, že Bůh nám všechno dal! Co je tedy víc: mít nebo se stát darem?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

20. 9.

Př 3,27-35

Lk 8,16-18

Komentář: Lk 8,16-18
Boží slovo má zaznívat pro všechny, nemůžeme si je schovávat jen pro sebe, jen pro naši farnost – pak by nám mohlo být odebráno i to, na co si myslíme, že máme nárok (Boží požehnání).

21. 9. svátek sv. Matouše

Ef 4,1-7.11-13

Mt 9,9-13

Komentář: Ef 4,1-7.11-13
„Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali.“ Vědomí Božího povolání i Božího odpuštění má být stálým zdrojem proměny mého života. Jak si toto vědomí udržuji ve svém každodenním životě?

22. 9.

Př 30,5-9

Lk 9,1-6

Komentář: Lk 9,1-6
Jsem Ježíšovým příbuzným, jsem jeho příbuznou? – To znamená: Naslouchám jeho slovu, slyším je? A naplňuji je?

23. 9.

Kaz 1,2-11

Lk 9,7-9

Komentář: Kaz 1,2-11
Vše je omezené – marné. Nemám v to vkládat svou hlavní, základní naději. Ta má být směřována pouze k mému Pánu.

24. 9.

Kaz 3,1-11

Lk 9,18-22

Komentář: Kaz 3,1-11
Jaký „čas“ teď prožívám? K čemu je nyní „čas“ v mém životě, co mám (u)dělat, kam se mám pohnout? Nebo mám vytrvat na místě, kde stojím?