25. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Pán praví: Spása lidu jsem já. Budou-li ke mně volat v jakémkoli soužení, vyslyším je a budu jejich Pán navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám uložil, abychom milovali tebe a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení posvátného zákona; dej nám sílu, abychom zachovávali tvá přikázání, naplnili je láskou, a tak vešli do věčného života. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Tento úryvek z knihy Moudrosti (1. stol. př. Kr.) líčí s obzvláštní přesností Ježíšovu situaci: Ježíš tvrdí, že je Boží Syn (v. 13.18) a že zná Boha (v. 13), je živou výčitkou pro svůj lid (v. 14), je pro svoji důvěru v Boha mučen a odsouzen (v. 18-20). A přece autor myslel obecně na každého zbožného člověka, který je pro svoji víru lidmi pohrdán a pronásledován (jak to prožívali Židé v diaspoře). Ježíš nesl utrpení všech těch, kteří před ním i po něm byli kvůli své víře pronásledováni.

Mdr 2,12a.17-20

Bezbožníci řekli: „Číhejme na spravedlivého, podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí.
Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda nalezne ochranu, jak říká.“

ŽALM 54

Odpověď: Pán mě udržuje naživu.

Bože, zachraň mě pro své jméno, – svou mocí mi zjednej právo! – Bože, slyš moji modlitbu, – popřej sluchu slovům mých úst!
Neboť povstali proti mně zpupní lidé, – násilníci mi ukládali o život, – na Boha nebrali ohled.
Hle, Bůh mi pomáhá, – Pán mě udržuje naživu. – Budu s radostí přinášet oběti, – chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.

2. ČTENÍ

Moudrost je v Bibli praktická ctnost, která se projevuje moudrým jednáním: člověk obdařený moudrostí (Boží) nastolí vztahy plné mírnosti a milosrdenství vůči nepřátelům, dobroty a nezaujatosti vůči všem.

Jak 3,16 – 4,3

Milovaní! Kde vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.
Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bůh nás povolal kázáním evangelia, abychom dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista. Aleluja.

EVANGELIUM

Na první pohled dva nesouvisející úryvky (předpověď utrpení a pokorná služba všem). Ve skutečnosti jsou to texty velmi úzce propojené: ten první je základem druhého. Ježíšovo ponížení (v utrpení a smrti) je vzorem pro apoštoly: oni se zrovna tak mají ponížit (a snížit) až k nejmenším.

Mk 9,30-37

Ježíš a jeho učedníci sestoupili s hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou, a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane.“ Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat.
Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší.
(Ježíš) se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“
Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“

K ZAMYŠLENÍ

Problém autority a prvních míst, snaha být nad ostatními. To jsou myšlenky liturgických textů této neděle. Tento problém měl Jozue i apoštolové a je to problém každého člověka zraněného hříchem. Bůh nabízí úžasné a převratné řešení: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ Velikost a autorita se nejlépe představí a realizují právě ve službě. Samo slovo „autorita“ snad pochází z latinského „augere“ a má tento význam: umožnit růst, dát přednost druhému, starat se o druhého. Všemohoucí Bůh rozhodně nemá problém a nebojí se dát přednost nám slabým a hříšným lidem. Kristus se ponížil a stal se služebníkem všech. Nemám pocit, že by tím umenšil, nebo dokonce ztratil svou autoritu, ba naopak.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

25. 9.

Př 3,27-35

Lk 8,16-18

Komentář: Lk 8,16-18
Víru i Boží slovo nemáme jen pro sebe, je to Boží dar pro všechny a my máme poslání: dávat je dál.

26. 9.

Př 21,1-6.10-13

Lk 8,19-21

Komentář: Lk 8,19-21
Boží slovo nestačí slyšet; rozhodující je jednání podle něj. Má být potravou a prorůst, zakořenit se do mého srdce.

27. 9.

Př 30,5-9

Lk 9,1-6

Komentář: Lk 9,1-6
Být vydáni Bohu, spoléhat na něj, nezajišťovat si sami (nárok na) spásu – to je nejistá, ale pravá cesta Ježíšova učedníka.

28. 9. Slavnost sv. Václava

1 Petr 1,3-6; 2,21b-24

Mt 16,24-27

Komentář: 1 Petr 1,3-6; 2,21b-24
Boží dědictví je darované každému z nás, abychom vytrvali a obstáli v našich každodenních zkouškách.

29. 9. Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela

Dan 7,9-10.13-14

Jan 1,47-51

Komentář: Jan 1,47-51
Ještě větší věci chce dát Bůh i nám; potřebuje k tomu naše otevřené oči, uši, srdce.

30. 9.

Kaz 11,9 – 12,8

Lk 9,43b-45

Komentář: Kaz 11,9 – 12,8
Vše lidské pomíjí – je výpověď Kazatele; z věcí lidských se můžeme (a máme) radovat, ale trvalou hodnotu mají věci Boží.