16. 9. 2012

24. neděle v mezidobí – cyklus B

Dnešní texty nás staví před otázku utrpení Mesiáše. Ale nejenom to. Kristus se během svého působení stará o to, aby učedníci postupně porozuměli celému dílu spásy. Jeho bolest, smrt a vzkříšení budou klíčovými v procesu spásy. Tohle zatím učedníci nechápou a nerozumí ani množství starozákonních předpovědí. Zaposlouchejme se do textů Písma, ale zkusme také prosit, aby i nás Bůh vedl v našem osobním životě k porozumění a zralosti.

KOMENTÁŘE k nedělním biblickým textům:
- http://pastorace.cz/kazani
- Téma týdne - kratičké zamyšlení na každý týden na základě citátu z nedělních liturgických textů: http://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

PŘÍMLUVY:
Přímluvy pro každou nedělní mši koncipované na základě aktuálního dění v církvi, ve světě i v naší zemi
- http://ps.apha.cz/nedelni-primluvy/

LITURGICKÝ KALENDÁŘ:
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099 naleznete zde: http://pastorace.cz/kalendar/

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá každou neděli dopoledne televize Noe. Svým divákům také přináší přímé přenosy ze slavnostních bohoslužeb ve Vatikánu a z cest papeže Benedikta XVI. po světě. http://www.tvnoe.cz

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Pane, uděl pokoj těm, kdo v tebe doufají, aby se ukázalo, že tvoji proroci jsou věrohodní. Vyslyš prosby svého lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Ocitáme se v babylonském zajetí (6. století př. n. l.). V 50. kapitole Bůh oslovuje Izrael a ukazuje mu, že on se ho nevzdal. Je to Izrael sám, kdo od Boha odešel. Tuto Boží věrnost dokumentuje Hospodinův služebník, který, ač napadán, přesto věrně kráčí s Božím poselstvím. Všichni ti, kdo ho urážejí, nakonec poznají, že Bůh neustoupí ze své věrnosti a od svého záměru Izrael zachránit.

Iz 50,5-9a

Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.
Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben. Blízko je můj obhájce! Kdo se chce se mnou přít? Postavme se spolu! Kdo je mým protivníkem? Ať přistoupí ke mně! Hle – Pán, Hospodin mi pomáhá! Kdo mě odsoudí?

ŽALM 116

Modlitba důvěry v okamžiku ohrožení, vypětí není jen realitou žalmisty. Může se stejně tak stát i naší modlitbou důvěry.

Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých. Nebo: Aleluja.

Miluji Hospodina, neboť slyšel – můj prosebný hlas, – neboť naklonil ke mně svůj sluch – v den, kdy jsem ho vzýval.
Obepjaly mě provazy smrti, – dostihly mě smyčky podsvětí, – uvízl jsem v tísni a trýzni. – Hospodinovo jméno jsem vzýval: – „Ach, Hospodine, zachraň mi život!“
Hospodin je milostivý a spravedlivý, – Bůh náš je milosrdný. – Hospodin chrání prosté lidi; – pomohl mi, když jsem byl v bídě.
Vždyť vysvobodil můj život ze smrti, – mé oči ze slz, mé nohy z pádu. – Budu kráčet před Hospodinem – v zemi živých.

2. ČTENÍ

O živé víře má smysl mluvit jen tam, kde je podložena reálným jednáním. V historii se ale tento pohled dostal do sporu s texty svatého Pavla. Ten ovšem mluvil o jiném aspektu vztahu víra-skutky: naše skutky nejsou platidlem, kterým si kupujeme nebe, Boha, lásku. Jsou odpovědí na přijatý Boží dar.

Jak 2,14-18

Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: „Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se“ – ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné?
Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá. Ale někdo by mohl říci: „Ty máš víru a já mám skutky.“ Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Aleluja.

EVANGELIUM

Od 6. kapitoly Markova evangelia se mění základní důraz Ježíšovy činnosti. Nyní nám autor více popisuje jeho péči o učedníky. Potřebují nejen objevit Ježíše jako mocného divotvůrce, ale především začít chápat jeho mesiánský úkol. Proto Ježíš na Petrovo vyznání reaguje první předpovědí své smrti a vzkříšení.

Mk 8,27-35

Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“
Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků.“
Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“
Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš!“
Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, ale po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně.
Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“
Ježíš si zavolal lidi i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.“

K ZAMYŠLENÍ

„Jsem věřící,“ říkáme někdy v rozhovoru a charakterizujeme tak svůj životní postoj. Ale není to moc přesné. Víra je nejen světový názor, ale také proces s množstvím měnících se pohledů! Jakmile člověk žije s Bohem, čte Boží slovo, učí se modlitbě, … bude zrát k jinému postoji, pohledu na svět a bude Bohem osvobozován ze svých pout. Součástí této cesty zrání je i přijetí světa takového jaký je, tedy s bolestí, nemocí, krásou přírody, lidskými osudy, … Ježíš není opravář porouchaného systému, který jeho předchůdce špatně zkonstruoval. Ježíš neopraví svět tak, aby nyní fungoval bez problému hříchu. On vstupuje do bolesti tohoto světa, stává se jedním z nás. Avšak pravidla hříchu a zla boří svojí poslušností vůči Otci. To je důvod našeho vykoupení. Proto nejen předpovídá své utrpení, ale také ukazuje následování skrze kříž jako cestu k reálnému štěstí.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

17. 9.

1 Kor 11,17-26.33

Lk 7,1-10

Komentář: Lk 7,1-10
I když nejsi hoden, Ježíš k tobě přichází, uzdravuje tě a posiluje, sytí tě svým tělem a krví. Vyjádři mu svoji vděčnost a svědči o tom svým životem.

18. 9.

Lk 7,11-17

1 Kor 12,12-14.27-31a

Komentář: 1 Kor 12,12-14.27-31a
„Byli jsme pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo“ – patříme k sobě (všichni, kdo tvoří moji farnost) a nárok spolupráce, tvoření jednoty a napodobování Krista je nárokem obtížným a velikým, ale nutným ke svědectví světu.

19. 9.

1 Kor 12,31 – 13,13

Lk 7,31-35

Komentář: 1 Kor 12,31 – 13,13
Kde a jak mám růst v tomto největším daru? Vyber si jeden jeho aspekt (shovívavost, dobrosrdečnost, ...) a usiluj o něj v tomto dni.

20. 9.

1 Kor 15,1-11

Lk 7,36-50

Komentář: Lk 7,36-50
Dokážu se Kristovýma očima dívat na hříšníky, dokážu s nimi jednat jako on – vědom si toho, že já sám jsem hříšník, že i mně bylo „odpuštěno mnoho“?

21. 9. svátek sv. Matouše

Ef 4,1-7.11-13

Mt 9,9-13

Komentář: Ef 4,1-7.11-13
Kterou z Pavlových výzev, vycházejících z hloubky jeho vztahu k Pánu i z hloubky jeho lásky k jím založené obci, si vezmu do dnešního dne, abych žil „způsobem, hodným toho povolání,“ které jsem dostal?