24. neděle v mezidobí - B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Naší jedinou chloubou je kříž našeho Pána Ježíše Krista: v něm je naše naděje, život a vzkříšení, skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys chtěl, aby všichni lidé byli spaseni křížem tvého Syna; dej, ať pochopíme, že jeho smrt na kříži je vítězstvím nad smrtí, a doveď i nás do slávy vzkříšení. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Formulaci ”Hospodin poslal na lid jedovaté hady” (případně jiné jí podobné) je třeba chápat na pozadí myšlení, které nerozlišuje prvotní a druhotné příčiny. Tím se vyjadřuje, že Bohu se nic (ani zlo) nevymklo z rukou. Důležitá je zde spíše skutečnost, že k záchraně nedošlo nějakým kouzlem, nýbrž skrze lítost lidu a Mojžíšovu přímluvu. Pohled na měděného hada se pak pro Janovo evangelium stává předobrazem věřícího pohledu na Krista ”povýšeného” na kříži (Jan 3,14n.).

Nm 21,4b-9

Hebrejové táhli směrem k Rákosovému moři a lid už omrzelo být stále na cestě.
Lidé mluvili proti Bohu i Mojžíšovi: ”Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abychom umřeli tady na poušti? Není chléb ani voda. Už máme dost té hladové stravy.” Hospodin poslal proto na lid jedovaté hady, jejichž uštknutí způsobilo smrt mnoha lidí z Izraele. Lidé přišli k Mojžíšovi a řekli: ”Hřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, aby od nás odstranil hady.” A Mojžíš se modlil za lid.
Hospodin řekl Mojžíšovi: ”Udělej si hada a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane na živu.” Mojžíš zhotovil měděného hada, vztyčil ho na kůl, a když had někoho uštkl a ten pohlédl na měděného hada, zůstal na živu.

ŽALM 78

Odpověď: Nezapomínejte na Boží skutky!

Slyš, můj lide, mé naučení, - nastav uši slovům mých úst! - Otevřu k průpovědi svá ústa, - vyložím tajemné události z pradávných dob.

Když Hospodin hubil Izraele, hledali ho, - obraceli se a sháněli se po Bohu. - Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, - že Nejvyšší, Bůh, je jim zachráncem.

Lísali se k němu ústy, - ale svým jazykem mu lhali, - neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné - a nebyli věrni jeho smlouvě.

On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je, - často potlačoval svůj hněv - a nedal zcela vzplát své nevoli.

2. ČTENÍ

Tento hymnus, teologicky velmi bohatý, ukazuje v protikladech Ježíšovu cestu sestoupení a povýšení. V první části se hlouběji rozvádí Ježíšova ”kenoze”, tj. ”vyprázdnění se” od nároků na pocty a slávu. Ježíš se ”vyprázdnil”: stal se služebníkem, obyčejným člověkem, který dokonce zemřel potupnou smrtí kříže. Navenek se ”zřekl” svého jména (avšak nepřestal být Bohem a Pánem slávy, jen to nebylo vidět očima lidí), a proto jako člověk dostal Jméno nad jiná jména. Ponížený a potupený služebník byl povýšen a stal se Pánem! Služebník opovrhovaný od lidí je nyní prostoupen tak velkou Boží slávou, že všichni musí uznat: Ježíš Kristus je Pán!

Flp 2,6-11

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Klaníme se ti, Kriste, a velebíme tě, neboť svým křížem jsi vykoupil svět. Aleluja.

EVANGELIUM

V tomto úryvku se velmi stručně a výstižně vyjadřuje cesta spásy: Boží láska k člověku vyvrcholila v daru jediného Božího Syna; víra v něho je pak již teď vstupem do věčného života. ”Kdo věří v Syna, má život věčný” (v. 36), a proto ”není souzen” (v. 18). Takový člověk se totiž otevřel k přijetí Božího života: přešel ze smrti do života - nestojí už proti Bohu, ale v Bohu.

Jan 3, 13-17

Ježíš řekl Nikodémovi: ”Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.”

K ZAMYŠLENÍ

Spousta lidí by chtěla svět okolo sebe především napravit. Ani křesťané nejsou těchto tužeb prosti. Kdo by nechtěl mít okolo sebe svět zla zbavený? Zlo je však mocné, takže náprava se zřejmě musí konat velkou silou, má-li být zlo přemoženo. Někdo tuto sílu hledá v lidech, jiný spoléhá na to, že Bůh svou silou zlo okolo nás zničí. A někdo by to chtěl dokonce udělat takřka sám. Ale z evangelia je třeba se učit něco jiného. ”Bůh tak miloval svět…” Skutečně jde o ten nám dobře známý svět plný zla, podlosti, odporu proti Bohu. Ale učit se ho podle Ježíšových slov milovat Božím způsobem? To je opravdu těžké. Pohled na kříž nám dokonce může napovídat, že to může být až tragicky těžké. Ale víra napovídá, že kříž nemusí být koncem. Křesťan ví o vzkříšení, a proto se může pokoušet o následování Ježíšových postojů i když riskuje důsledky podobné Ježíšovu kříži.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1 Tim 2,1-8

Lk 7,1-10

Komentář: Lk 7,1-10
”Výjimečná víra” - ne tím, že byla hluboká nebo teologická. Naopak byla ”prostá”, ale zato konkrétní. Formuluj svými slovy (podobně jako setník) svou víru v moc Ježíšovu.

1 Tim 3,1-13

Lk 7,11-17

Komentář: Lk 7,11-17
Ježíš se dotýká lidské tváře a utírá slzy. Není mu jedno, že někdy pláčeš či naříkáš.

1 Tim 3,14-16

Lk 7,31-35

Komentář: Lk 7,31-35
Na první pohled velmi podivné postoje, proměnlivé jako počasí. Že by to však byla nestálost pouze těch Izraelitů? Není to někdy tak, že Ježíš ”se nelíbí ani nám”, protože netancuje podle naší hudby (tj. podle našich přání)?

1 Tim 4,12-16

Lk 7,36-50

Komentář: Lk 7,36-50
Nemusíme hřešit mnoho a těžce, abychom zakusili, jak je velké Boží odpuštění. Jen jedno je totiž zapotřebí: ”prohlédnout”, že ty moje malé hříchy jsou skutečnými hříchy (a odmítnutím Boží ruky) - a na tomto pozadí docenit Boží odpuštění… velké odpuštění.

1 Tim 6,2c-12

Lk 8,1-3

Komentář: Lk 8,1-3
Snad nezajímavý text, suchý a popisný. Zajímavý však tím, že v Ježíšově blízkosti jsou lidé s různou minulostí a z různých společenských vrstev. Opět se tak projevuje, že Mistr není vůči lidem zaujatý, nemá předsudky. A k stejnému postoji volá i mne.

1 Tim 6,13-16

Lk 8,4-15

Komentář: Lk 8,4-15
Tady jsou vyjmenovány některé možné příčiny toho, že Boží setba vynáší málo. A podle ”diagnózy” mohu sám najít lék.