17. 9. 2006

24. neděle v mezidobí

Řeč našeho těla je součástí úžasného dialogu liturgie mše svaté. K modlitbě a slovům našich úst i k myšlenkám našeho srdce se přidávají naše vnější postoje a gesta: znamení kříže, sepjaté ruce, bití v prsa, podávání rukou, pokleknutí a klečení, stání a také naše oblečení. Stálo by za to udělat revizi našich vnějších projevů. Jak je děláme? Před Bohem jsme takoví, jaké nás stvořil a chtěl. Víme, že tato vnější gesta by bez vnitřního základu zůstala mrtvá. Naopak vnější skutky, učiněné s pozorností, napomohou našemu vnitřnímu postoji a jednoznačně jej podpoří. Tak se naše liturgie bude uskutečňovat v harmonii vnitřního a vnějšího jednání a bude naší oslavou Boha, milujícího krásu a soulad.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Pane, uděl pokoj těm, kdo v tebe doufají, aby se ukázalo, že tvoji proroci jsou věrohodní. Vyslyš prosby svého lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Otevřenost, poslušnost vůči Bohu přivedly Služebníka k potupě a utrpení. Nebylo to však nesmyslné utrpení, ani prohra. Vždyť Bůh stál na jeho straně – proto Služebník zvítězil.

Iz 50,5-9a

Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.
Pán, Hospodin, mi však pomáhá, nebudu tedy potupen. Proto dávám ztvrdnout své tváři v křemen a vím, že nebudu zahanben. Blízko je můj obhájce! Kdo se chce se mnou přít? Postavme se spolu! Kdo je mým protivníkem? Ať přistoupí ke mně! Hle, Pán, Hospodin, mi pomáhá! Kdo mě odsoudí?

ŽALM 116

Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.

Miluji Hospodina, neboť slyšel – můj prosebný hlas, – neboť naklonil ke mně svůj sluch – v den, kdy jsem ho vzýval.
Obepjaly mě provazy smrti, – dostihly mě smyčky podsvětí, – uvízl jsem v tísni a trýzni. – Hospodinovo jméno jsem vzýval: – „Ach, Hospodine, zachraň mi život!“
Hospodin je milostivý a spravedlivý, – Bůh náš je milosrdný. – Hospodin chrání prosté lidi; – pomohl mi, když jsem byl v bídě.
Vždyť vysvobodil můj život ze smrti, – mé oči ze slz, mé nohy z pádu. – Budu kráčet před Hospodinem – v zemi živých.

2. ČTENÍ

Jen zdánlivě Jakub bojuje proti Pavlovi, který hájí ospravedlnění z víry beze skutků. Oba pohledy se spíš doplňují. Víra zůstává tím úhelným kamenem, na kterém stojí celá stavba. Pravá a ryzí víra však vede nutně ke skutkům, ba dokonce jakoby „rodí“ skutky: skutky, které nechávají proudit Boží lásku, Boží život.

Jak 2,14-18

Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy a někdo z vás jim řekne: „Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se“ – ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné?
Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá. Ale někdo by mohl říci: „Ty máš víru, a já mám skutky.“ Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Aleluja.

EVANGELIUM

Je zajímavé si všimnout, že Petr nejprve správně dokázal „pochopit“ tajemství Kristovy osoby, posléze se však „trefil vedle“. I on musel projít svoji osobní křížovou cestu k pochopení a přijetí Krista. Křížovou cestu, která znamenala nejen oproštění od lidských představ o Kristu, ale také přijetí jeho skutečné tváře – poplivané, ale i oslavené.

Mk 8,27-35

Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“
Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků.“
Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“
Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš!“
Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně.
Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“
Zavolal si lidi i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.“

K ZAMYŠLENÍ

V evangeliu této neděle dobře vidíme, jak v případě apoštola Petra může být víra v určitých chvílích silná, opřená o zjevení nebeského Otce a spojená s pravým vyznáním. Jen o pár okamžiků dál nám evangelista představuje apoštola káraného Ježíšem, protože zcela ztratil ze zřetele věci Boží. Jakoby se jeho víra ve zkoušce proměnila v opak – lidské jistoty. Víra totiž vyžaduje neustálé očišťování, je nezastavitelným procesem růstu a prohlubování. Ani v utrpení a před křížem se nemůže zastavit a ustrnout. Víra, to je život v jeho celosti, to jsou Velikonoce nejen utrpení a smrti, ale i nezvratitelného vítězství; víra je i přes závoj našeho pozemského bytí neustálou radostnou volbou nekonečného, nepostižitelného a přitom na dosah blízkého Boha.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

18. 9.

1 Kor 11,17-26.33

Lk 7,1-10

Komentář: Lk 7,1-10
Téma podobné včerejšímu zamyšlení. Jak velká je naše víra v Ježíše? Kam jsme svolní jej pustit, jak moc jsme ochotní být na něm závislí, jak moc mu věříme?

19. 9.

1 Kor 12,12-14.27-31a

Lk 7,11-17

Komentář: 1 Kor 12,12-14.27-31a
Jsem součástí Kristova těla – církve, mám svá (jedinečná) charismata, své poslání. Vše je to však dar Boží k budování společenství. Je tomu tak i v mém případě, v mojí farnosti?

20. 9.

1 Kor 12,31 – 13,13

Lk 7,31-35

Komentář: 1 Kor 12,31 – 13,13
Láska je opravdu tím nejvyšším. Bez ní, prostupující všechno mé myšlení a jednání, opravdu nejsem nic.

21. 9. Svátek sv. Matouše

Ef 4,1-7.11-13

Mt 9,9-13

Komentář: Mt 9,9-13
Člověk nemocný hříchem – a to jsem i já – má zastání u Ježíše. Kvůli takovým Ježíš přišel a i dnes nabízí vysvobození, hlubší vstoupení do vztahu lásky, který uzdravuje.

22. 9.

1 Kor 15,12-20

Lk 8,1-3

Komentář: 1 Kor 15,12-20
Výpověď o vzkříšení je základní jistotou křesťana, bez ní bychom nebyli tím, čím jsme, neměli bychom naději, odpuštění, … Živá víra ve vzkříšení (a Vzkříšeného) musí prostupovat celý můj život.

23. 9.

1 Kor 15,35-37.42-49

Lk 8,4-15

Komentář: Lk 8,4-15
Podobenství o rozsévači je nám dobře známé. Přesto stojí za to si připomenout jeho závěr – nárok na každého křesťana: uchovávat Boží slovo „v dobrém a upřímném srdci a s trpělivostí přinášet užitek“.