7. 9. 2008

23. neděle v mezidobí - cyklus A

Důležitou složkou bohoslužebného shromáždění je sbor nebo – jak se vyjadřují liturgické dokumenty – schola. Úkol sboru je neobyčejně důležitý – je však si třeba uvědomit, že i sbor je součástí lidu Božího a každé oddělení či vzdálení se od shromážděných věřících je neliturgické a snad i protiliturgické. Úkolem sboru je podporovat činnou účast, úkolem sboru je přispět k většímu sepětí všech, kteří v kostele jsou. Proto by schola měla být v kostele blízko věřících. Nemám nic proti umělecké tvorbě, ale jestliže neslouží oltáři a nevede k většímu soustředění, není to hudba liturgická, i kdyby se provozovala při mši svaté. Hudba má být taková, aby zbožnost podporovala, lid Boží spojovala a sjednocovala. Je zároveň nutné, aby lidé zpívali. Zpěv je jedním z nejlepších prostředků, které Boží lid spojují v jednotu, zpěv je prostředkem, kterým se věřící připojují ke konání na oltáři. Samozřejmě jen tehdy, když zpěv vyjadřuje to, co se na oltáři děje. (Pokorný L., Prostřený stůl, ČKCH Praha, 1990, str. 39n).

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí; jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tento malý úryvek zdůrazňuje odpovědnost jednotlivce, zároveň pak mluví o odpovědnosti proroka, který je strážcem zodpovědným za jednání lidu: proto má napomínat hříšníka.

Ez 33,7-9

Toto praví Hospodin: "Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeň je mým jménem. Když řeknu bezbožnému: Zemřeš!, a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš."

ŽALM 95

Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce!"

Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme!
Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy."

2. ČTENÍ

Láska k bližnímu je už požadavkem Mojžíšova Zákona. Křesťanství tento požadavek rozšiřuje z hranic vyvoleného národa na všechny lidi. Na příkladech z Desatera se pak ukazuje, jak je tento příkaz lásky všeobsáhlý.

Řím 13,8-10

(Bratři a sestry!) Nebuďte nikomu nic dlužni – jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. Vždyť přikázání "nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý", a je-li ještě nějaké přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: "Miluj svého bližního jako sám sebe." Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Aleluja.

EVANGELIUM

Celá 18. kapitola mluví o vztazích ve společenství církve. V ní je vzájemná spoluzodpovědnost: proto je tu povinnost napomínání hřešícího bratra, které má za cíl získat "ztraceného" (myslí se patrně na závažná provinění, jak vyplývá ze zmínky o úloze svědků i církve). Moc společenství církve je dotvrzena ujištěním o vyslyšení modlitby pronesené v jednotě natolik hluboké, že samotný Kristus spojuje a dodává sílu prosbám.

Mt 18,15-20

Ježíš řekl svým učedníkům: "Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby ´každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků´. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník.
Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi.
Opět vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."

K ZAMYŠLENÍ

S horizontálním rozměrem dnes úryvek Matoušova evangelia, ale také text ze starozákonní knihy proroka Ezechiela, spojují rozměr vertikální. Přítomnost Boha se uskutečňuje tam, kde je realizováno naše bratrství a sesterství. Dosáhnout vzájemné svornosti nebývá snadné, zvlášť, když je potřeba napomenutí. V něm totiž přichází ke slovu v nejvyšší míře pokora. Pokora, která dává prostor druhému, aby se mohl projevit. V tomto smyslu je nejpokornějším sám Bůh, který dává prostor každému z nás. Jde o pokoru napomínajícího, která opouští vlastní sobectví a nezájem a vydává se do prostoru citlivého dialogu, na území pravdy, a o pokoru napomínaného, který se neuzavírá, ba naopak naslouchá a bere si poučení a proměněný se vrací. Tento "neviditelný" dialog má zcela konkrétní a hmatatelné závěry – buď onu větší svornost, nebo naopak ještě hlubší zranění a rozdělení. Získání bratra a sestry, nebo jejich ztrátu. Bez horizontálního rozměru však není ani onoho vertikálního.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

8. 9. Svátek Narození Panny Marie

Mich 5,1-4a

Mt 1,1-16.18-23

Komentář: Mich 5,1-4a
Maria se stala matkou toho, který přinesl světu mír, toho, který je sám pokojem. Pokojem a požehnáním pro můj dnešní den, pro moji situaci, pro všechny, se kterými se dnes setkám.

9. 9.

1 Kor 6,1-11

Lk 6,12-19

Komentář: 1 Kor 6,1-11
Byli jsme "ospravedlněni, posvěceni, dali se obmýt" a podle toho máme žít a nevydávat špatné svědectví světu skrze spory a soudy se svými bratry a sestrami.

10. 9.

1 Kor 7,25-31

Lk 6,20-26

Komentář: 1 Kor 7,25-31
Pavel zde píše s představou, že příchod Páně je blízko (v řádu měsíců, několika let). My se někdy chováme, jako by neměl přijít nikdy. Jak žít toto napětí: žít v očekávání jeho blízkého příchodu a zároveň žít ve světě, podílet se na jeho budování a usilovat zde o věci dobré a trvalé?

11. 9.

1 Kor 8,1b-7.10-13

Lk 6,27-38

Komentář: Lk 6,27-38
Nejednám ve svém životě vypočítavě, jen tak, abych si zajišťoval dobré vztahy, přátele, vzájemné výhody... Jsem milosrdný, odpouštím, (roz)dávám?

12. 9.

1 Kor 9,16-19.22b-27

Lk 6,39-42

Komentář: 1 Kor 9,16-19.22b-27
Tento text je krásnou výzvou k vytrvalosti ve mně dané službě až do setkání s Pánem.

13. 9.

1 Kor 10,14-22

Lk 6,43-49

Komentář: Lk 6,43-49
Člověk stavějící na skále je ten, který slyší a jedná ve svém životě podle Ježíšových slov. Důležité je nejen to, čím se sytí ("ústa mluví to, čím přetéká srdce"), ale ještě více jeho činy. ("Proč mě oslovujete ´Pane, Pane´, když neděláte, co říkám?")