23. neděle v mezidobí - B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí; jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Text je součástí malé Izajášovy apokalypsy, v které hrůzný úděl pohanských národů je v protikladu k jásotu a veselí Božího lidu.

Iz 35,4-7a

Řekněte malomyslným: ”Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!”
Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti.
Vyprahlá země se změní v močál a žíznivá půda v prameny vod.

ŽALM 146

Odpověď: Duše má, chval Hospodina!
Nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, - zjednává právo utlačeným, - dává chléb lačným. - Hospodin vysvobozuje vězně.

Hospodin otvírá oči slepým, - Hospodin napřimuje sklíčené, - Hospodin miluje spravedlivé, - Hospodin chrání přistěhovalce.

Hospodin podporuje sirotka a vdovu, - ale mate cestu bezbožníků. - Hospodin bude vládnout na věky, - tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ

Základním principem novozákonní morálky je následování Krista a Boha (Mt 5,48; 11,29). Bůh se sklání k chudým (v. 5; 1,27; Mt 5,3) a na základě tohoto principu má křesťanské společenství posuzovat sebe sama (v. 2-4).

Jak 2,1-5

Moji bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spojovat stranictví k lidem. Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v obnošených šatech, vy jste samá pozornost k tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: ”Prosím, posaď se tady na čestné místo.” Ale tomu chuďasovi řeknete: ”Ty stůj tamhle” nebo ”Sedni si tady u mých nohou”. Neděláte tak rozdíly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad?
Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh právě chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují?

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

EVANGELIUM

Pro pochopení této perikopy je velmi důležité mít před očima kontext: předcházející Ježíšův rozhovor s učedníky (”Ještě nerozumíte? Máte snad zatvrzelé srdce? Máte oči a nevidíte? Ještě nechápete?”) a následující uzdravení slepého (8,22-26). Ve světle těchto dvou úryvků se ukazuje, že učedník je ten, kdo skutečně potřebuje otevření očí a uší.

Mk 7,31-37

Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři.
Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: ”Effatha!”, to znamená: ”Otevři se!” A otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně.
Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím víc to rozhlašovali.
Byli celí užaslí a říkali: ”Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!”

K ZAMYŠLENÍ

Darovat postiženému člověku plné zdraví je velká věc. Ale otevřít sluch pro vnímání Božího slova a řeč pro vyznávání Boží chvály je ještě mnohem větší zázrak. Otevírá svět víry, komunikaci s Bohem. Máme-li svou víru za samozřejmost, možná si ke své škodě ani neuvědomujeme, že se tento div na nás uskutečnil. Chybí-li ale něco naší víře, potom o ceně tohoto dvojího otevření víme víc. Mělo by nás tedy toto evangelium pohnout buď k děkování za to, že nám Bůh sluch i řeč ”otevřel”, nebo k prosbám za ty naše blízké či známé, kterým toto chceme vyprosit. Můžeme samozřejmě dělat obojí: děkovat i prosit. V obou případech vyznáváme, že Bůh je svrchovaným dárcem a tak ho uctíváme.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

8. 9. Svátek Narození Panny Marie

Mich 5,1-4a nebo Řím 8,28-30

Mt 1,1-16.18-23

Komentář: Řím 8,28-30
Tají se dech před těmito slovy! A snad ještě více, pokud pomyslíme na to, že tato slova se nevztahují jen na Marii, ale dokonce na tebe! Tvůj život tedy není ”prázdným plahočením”.

Kol 2,6-15

Lk 6,12-19

Komentář: Lk 6,12-19
Z něho vycházela síla… lidé se snažili se ho dotknout. Že bychom byli oproti nim ošizeni? Vůbec ne! Vždyť Kristus se nás dotýká ve svátostech, ve svém slově. Jen zůstává otázkou, zda se necháváme od něj dotknout.

Kol 3,1-11

Lk 6,20-26

Komentář: Lk 6,20-26
Co je dobrého na tom, že trpím nebo že nemám, co do úst? Samozřejmě nic! A tak Ježíš neblahoslaví (”jak šťastní jste”) kvůli strádání jako takovému, jako spíš kvůli vnitřnímu postoji (”hladovění” po naplnění, po Dobru), který je vyvolán strádáním. A toto můžeš prožít, kdykoli tě potká ztráta, loučení, bolest.

Kol 3,12-17

Lk 6,27-38

Komentář: Lk 6,27-38
Žehnat nepřátelům, modlit se za ně: břemeno navíc? Spíše naopak - ”trik”, který nás zbavuje břemena nenávisti, nesnášenlivosti. Neuvěřitelné? Zkus podle toho jednat a uvidíš.

1 Tim 1,1-2.12-14

Lk 6,39-42

Komentář: Lk 6,39-42
Někdy se tento úryvek používá k ospravedlnění, že nemáme druhým nic vytýkat - vždyť máme dost svých chyb. Takový výklad je však mylný. Objev sám, co nám tento text skutečně říká.

1 Tim 1,15-17

Lk 6,43-49

Komentář: Lk 6,43-49
”Na těchto základech můžete stavět” - proč tedy neklást kameny… jeden po druhém, třeba už dnes?