4. 9. 2005

23. neděle v mezidobí

Je krásné přijít do kostela, uvědomit si Boží přítomnost, jeho věrnost a pozornost vůči nám a v této důvěře se před Boha zcela upřímně postavit. Přesto by v této pozici neměl člověk skončit. Je třeba vzít na vědomí i ostatní, kteří se zde s vírou scházejí. Naše víra se má spojit ve společné modlitbě. Proto je musím vzít plně na vědomí.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí; jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tento malý úryvek zdůrazňuje odpovědnost jednotlivce. Zároveň pak mluví o odpovědnosti proroka, který je strážcem zodpovědným za jednání lidu: proto má napomínat hříšníka.

Ez 33,7-9

Toto praví Hospodin: „Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš slovo z mých úst, napomeň je mým jménem. Když řeknu bezbožnému: ‚Zemřeš!‘ a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš.“

ŽALM 95

Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme!
Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ

Láska k bližnímu je už požadavkem Mojžíšova Zákona. Křesťanství tento požadavek rozšiřuje z hranic vyvoleného národa na všechny lidi. Na příkladech z Desatera se pak ukazuje, jak je tento příkaz lásky všeobsáhlý.

Řím 13,8-10

(Bratři a sestry!) Nebuďte nikomu nic dlužni – jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. Vždyť přikázání ‚nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý‘, a je-li ještě nějaké přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Aleluja.

EVANGELIUM

Celá 18. kapitola mluví o vztazích ve společenství církve. V ní je vzájemná spoluzodpovědnost: proto je tu povinnost napomínání hřešícího bratra, které má za cíl získat „ztraceného“ (myslí se patrně na závažná provinění, jak vyplývá ze zmínky o úloze svědků i církve). Moc společenství církve je dotvrzena ujištěním o vyslyšení modlitby pronesené v jednotě natolik hluboké, že samotný Kristus spojuje a dodává sílu prosbám.

Mt 18,15-20

Ježíš řekl svým učedníkům: „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby ‚každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků‘. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník.
Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi.
Dále vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

K ZAMYŠLENÍ

I když každého z nás Bůh povolává osobně a naše víra je osobní odpovědí na toto volání, nevystačíme si ve svém křesťanství sami. Kromě jiného naplňují život křesťana dva velké úkoly: hledání cest ke smíření s druhým i s druhými a hledání společenství v prosebné modlitbě. Oba úkoly mohou být někdy velmi namáhavé; dlouho může trvat, než se v nich pokročí dál. A přece je proto nelze pomíjet. Hledání cest k nápravě porušených vztahů nebývá jednoduché a pomoc někoho dalšího, koho si podle evangelia k řešení těžkosti člověk přibere, mu může být výbornou ochranou před tím, aby člověk neviděl a neposuzoval problém jen z jedné – totiž své – strany. V modlitbě je to potom podobné. Shodnout se v prosbě s někým dalším může také znamenat vyproštění z vlastního krunýře obav, zármutku nebo bezradnosti.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

5. 9.

Kol 1,24 – 2,3

Lk 6,6-11

Komentář: Lk 6,6-11
Někteří Ježíšovi nerozuměli, jiní ho chtěli nachytat při chybě a zničit. Ale on se nedal odradit od své cesty. Vytrvalost dokáže víc než moc a síla.

6. 9.

Kol 2,6-15

Lk 6,12-19

Komentář: Lk 6,12-19
Kdo se v hloubce modlitby setká s Bohem, je vybaven k tomu, aby mohl být užitečný lidem. Náš Spasitel nám tuto skutečnost ukázal vlastním příkladem.

7. 9.

Kol 3,1-11

Lk 6,20-26

Komentář: Lk 6,20-26
U Ježíše si lze vybrat mezi blahoslavenstvím a běda. Kupodivu za blahoslavené nejsou prohlášeni nejpilnější, nejsnaživější. A běda naopak není řečeno nešikům, málo výkonným, neúspěšným. Je třeba vidět lidi a svět očima evangelia.

8. 9. Svátek Narození Panny Marie

Mich 5,1-4a

Mt 1,1-16.18-23

Komentář: Mt 1,1-16.18-23
Písmo nemluví o tom, kdy a kde se Panna Maria narodila. Říká věc důležitější: kým byla a je. Stojí na konci řetězce důležitých postav Starého zákona. Stojí také na začátku řetězce těch, kdo v Krista uvěřili. Ten jde až ke mně. Cítím se nesen také Mariinou vírou?

9. 9.

1 Tim 1,1-2.12-14

Lk 6,39-42

Komentář: Lk 6,39-42
Někdy se tento úryvek používá k ospravedlnění, že nemáme druhým nic vytýkat – vždyť máme dost svých chyb. Takový výklad je však mylný. Objev sám, co nám tento text skutečně říká.