Sekce: Nedělní liturgie
1. 9. 2013
22. neděle v mezidobí – cyklus C
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna...
1. ČTENÍ
Kniha Sirachovcova vznikla ve 2. stol. př. Kr. jako poučení pro mladého muže, jak má jednat. Tato učebnice života má na mnoha místech podobu přísloví.
Sir 3,19-21.30-31
Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými lidmi. Čím jsi větší, tím víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi. Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí. Rozumné srdce chápe poučné výroky, moudrý člověk touží po pozorných posluchačích.
ŽALM 68
Žalm je vyznáním, jak Bůh pohlíží na člověka a jak s ním jedná
Odpověď: Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudáka.
Spravedliví se radují, jásají před Bohem – a veselí se v radosti. – Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, – jeho jméno je Hospodin.
Otec sirotků, ochránce vdov – je Bůh ve svém svatém příbytku. – Bůh zjednává opuštěným domov, – vězně vyvádí k šťastnému životu. Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, – vzkřísils je, když zemdlelo. – Usadilo se v něm tvoje stádce, – ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!
2. ČTENÍ
Náš úryvek předchází výzva: „Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost“ (Žid 12,15a). A autor srovnává situaci těchto křesťanů s Izraelity, kteří v době Mojžíše (1200 př. K.) také stáli před Bohem, ale chvěli se hrůzou (12,21). Ale my jsme v jiné situaci: Nás k Bohu přivádí prostředník – Ježíš!
Žid 12,18-19.22-24a
Bratři! Nepřistoupili jste k hmotné hoře, z které šlehal oheň a která byla zahalena mračnou temnotou a bouří, a přitom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. Když to všechno Izraelité slyšeli, zdráhali se poslouchat a prosili, aby Bůh už k nim nemluvil.
Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; přistoupili jste k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Vezměte na sebe mé jho, praví Pán, a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. Aleluja.
EVANGELIUM
Náš úryvek vypustil krátkou epizodu (Lk 14,2-6). Po úvodní větě v originále následuje uzdravení vodnatelného člověka, ač byla sobota, a Ježíš byl za to farizeji kritizován. On však odpovídá: poukazuje na jejich jednání…
Lk 14,1.7-14
Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: „Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: ‘Uvolni mu místo!’ Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: ‘Příteli, pojď si sednout dopředu!’ To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Svému hostiteli pak řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“
K ZAMYŠLENÍ
Kolikrát se zbožný člověk zarazí, když se má v dnešní společnosti chovat podle evangelia. Zdá se, že pokora je pouze výrazem slabosti, či dokonce hlouposti. Mnohdy je jednání lidí motivováno touhou po uznání ostatními, a když se jim ho nedostává, přiřknou si ho sami. Skutečné ocenění a hodnotu nedává společnost, ale Pán Pánů, který právě za nás vydal sám sebe. On je naším prostředníkem před Bohem a přimlouvá se za nás. Přijetí Krista neznamená, že se člověk stává hlupákem, který si nechá všechno líbit. Naopak právě víra v milujícího Boha dává odstup a svobodu, která umožní realistický pohled na sebe sama. Pak otázku čestného místa u stolu člověk řešit vůbec nemusí.
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
2.9.
1 Sol 4,13-18
Lk 4,16-30
Komentář: Lk 4,16-30
I ty jsi pozván, abys spolu s Ježíšem přinášel „chudým radostnou zvěst …“. Jak toto pozvání – tuto výzvu–budu uskutečňovat?
3.9.
1 Sol 5,1-6.9-11
Lk 4,31-37
Komentář: Lk 4,31-37
I já jistě dobře vím, kdo je Ježíš Nazaretský: „Svatý Boží“. Chovám se tak k němu, chovám se podle svého poznání? Mám v úctě a vážnosti jeho slova? Naplňuji je?
4.9.
Kol 1,1-8
Lk 4,38-44
Komentář: Lk 4,38-44
Připomeň si uzdravení, která přinesl Ježíš do tvého života. A i dnes na ně nezapomínej odpovídat – svojí vděčností i svojí službou…
5.9.
Kol 1,9-14
Lk 5,1-11
Komentář: Lk 5,1-11
Jak bych asi jednal, kdyby mi někdo chtěl radit v oboru, kde jsem doma, v oblasti, které dobře rozumím? Kristus mne chce vyvádět z mých zajetých kolejí, má pro mne mnohem více, než si jsem schopen představit (i tam, kde tomu tak dobře rozumím).
6.9.
Kol 1,15-20
Lk 5,33-39
Komentář: Lk 5,33-39
Má zajetost ve starých kolejích, v dlouholetých zvycích, způsobech zbožnosti i jednání mi zabraňuje růst v poznání Krista, v prohlubování mé víry a v žití i hlásání jeho království.
7.9.
Kol 1,21-23
Lk 6,1-5
Komentář: Lk 6,1-5
Je pro mne neděle místem svobody, kdy nejen nemusím pracovat, ale kdy mohu být (a jsem) se svým Pánem a se svými blízkými?
