22. neděle v mezidobí - cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Trochu pragmatický text, který vypočítává výhody pokory. Pokora je umírněnost (opak velikášství, dávání najevo vlastní důležitosti), přiznání nesoběstačnosti (přes společenskou moc). Nakolik Bůh může projevit svou moc v životě pokorného (tj. člověka přiznávajícího vlastní nedostatečnost), natolik nemůže uzdravit člověka pyšného, který nepotřebuje Boha – tento člověk se totiž Bohu uzavírá.

Sir 3,19-21.30-31

Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými lidmi. Čím jsi větší, tím víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi.
Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí. Rozumné srdce chápe poučné výroky, moudrý člověk touží po pozorných posluchačích.

ŽALM 68

Odpověď: Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudáka.

Spravedliví se radují, jásají před Bohem – a veselí se v radosti. – Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, – jeho jméno je Hospodin.
Otec sirotků, ochránce vdov – je Bůh ve svém svatém příbytku. – Bůh zjednává opuštěným domov, – vězně vyvádí k šťastnému životu.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, – vzkřísils je, když zemdlelo. – Usadilo se v něm tvoje stádce, – ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!

2. ČTENÍ

To jsou ta privilegia věřícího! Jako vždycky platí „noblesse oblige“ („šlechetnost zavazuje“), a proto i tento malý souhrn výsad má o to víc prohloubit vědomí závaznosti: je třeba brát vážně Boží slovo (12,25), Boží (někdy) nepříjemnou výchovu (12,11).

Žid 12,18-19.22-24a

(Bratři a sestry!) Nepřistoupili jste k hmotné hoře, z které šlehal oheň a která byla zahalena mračnou temnotou a bouří, a přitom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. Když to všechno Izraelité slyšeli, zdráhali se poslouchat a prosili, aby Bůh už k nim nemluvil.
Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; přistoupili jste k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Vezměte na sebe mé jho, praví Pán, a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš osvobozuje člověka od sebestřednosti, od křečovitého hledání uznání a prestiže, od vychvalování sebe. Nesebestředný člověk nestaví do středu své vlastní já. Nestaví do středu pozornosti své „ego“, a to ne ze stydlivosti či nedostatku asertivity, ale protože ani v jeho vlastních očích není „středem světa“ jeho Já. Proto nemusí toužit, aby jím bylo v očích druhých.

Lk 14,1.7-14

Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor.
On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: „Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: ‘Uvolni mu místo!’ Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo.
Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: ‘Příteli, pojď si sednout dopředu!’ To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Svému hostiteli pak řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé.
A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“

K ZAMYŠLENÍ

Kolik toho bylo řečeno o pokoře a stejně je těžké ji pochopit! Jednoduše je potřeba ji žít: omezovat svůj prostor a dávat ho k dispozici druhému, aby i on mohl spolu se mnou a vedle mě existovat. Nezapomeňme však, že Ten první, který nám dělá místo, abychom byli, je Bůh a naopak my se v pokoře učíme dělat místo jemu. Nebo si snad dáváme pozor, abychom se ve vhodnou chvíli mohli postavit na jeho místo?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

30. 8.

1 Kor 2,1-5

Lk 4,16-30

Komentář: 1 Kor 2,1-5
Moje víra má být vírou dospělou, závisející na Kristu, ne na mém faráři, na nějaké duchovní autoritě, na lidské moudrosti...

31. 8.

1 Kor 2,10b-16

Lk 4,31-37

Komentář: 1 Kor 2,10b-16
V Duchu „můžeme poznat, co všecko nám Bůh dal darem.“ A z tohoto poznání se mohu učit vděčnosti za Boží štědrost i tomu, jak nezapomínat na to, co mi Bůh dával a dává, co pro mne dělal a dělá…

1. 9.

1 Kor 3,1-9

Lk 4,38-44

Komentář: 1 Kor 3,1-9
Spory uvnitř církevní obce (farnosti) jsou projevem nedospělosti křesťanů, jejich „lidského“ uvažování. Vždyť všichni patříme k sobě, jsme „Boží pole, Boží stavba“.

2. 9.

1 Kor 3,18-23

Lk 5,1-11

Komentář: 1 Kor 3,18-23
Možná i já jsem zván(a) k tomu, abych se bez přestání za někoho modlil(a) a prosil(a) Boha: Aby dobře poznal „jeho vůli“ a aby se mu dostalo „všestranné moudrosti a duchovního pochopení“.

3. 9.

1 Kor 4,1-5

Lk 5,33-39

Komentář: 1 Kor 4,1-5
Je na mě spolehnutí? Chovám se jako Kristův služebník a správce Božích tajemství?

4. 9.

1 Kor 4,6-15

Lk 6,1-5

Komentář: 1 Kor 4,6-15
„Máš něco, co bys nedostal?“ Proto není důvod k vychloubání ani k vynášení jednoho na úkor druhého, ale k následování po cestě bláznovství, slabosti, pohrdání, lopocení, trpělivého snášení…