22. neděle v mezidobí – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

To, že Hospodin se stal Bohem blízkým, nese s sebou určité důsledky: Izrael má vést jiný život, nemá napodobovat chování sousedních národů. Vždyť je spojen s Bohem výjimečným poutem.

Dt 4,1-2.6-8

Mojžíš řekl lidu toto: "Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji.
Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme? A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji?"

ŽALM 15

Odpověď: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, – upřímně smýšlí ve svém srdci, – svým jazykem nepomlouvá.
Nečiní příkoří svému bližnímu, – netupí svého souseda. – Nešlechetným člověkem pohrdá, – ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
Kdo nelichvaří svými penězi – a nebere úplatky proti nevinnému. – Kdo takto jedná, – nikdy nezakolísá!

2. ČTENÍ

Opět se vyzdvihuje, jak účinné je Boží slovo: dává "nový život", obnovuje. Toto slovo se projevuje jako semeno, které je třeba přijmout a nechat klíčit v život milosrdenství.

Jak 1,17-18.21b-22.27

Bratři moji nejmilejší! Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, jaké je působeno u hvězd otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil.
Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe.
Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Otec rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Aleluja.

EVANGELIUM

Problém, o který tu jde, není tradice jako taková, ale opuštění Boží cesty (Božího slova) kvůli tradici, která původně vznikla kvůli Bohu! Zachování lidských rituálů (které měly podporovat zbožnost a bohulibý život) se stává "alibi" a vede k uchlácholení svědomí ubezpečením o vlastní spravedlnosti a zbožnosti.

Mk 7,1-8.14-15.21-23

Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek.
Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: "Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?"
Odpověděl jim: "Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: ´Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.’ Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského."
Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: "Slyšte mě, všichni, a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje."

K ZAMYŠLENÍ

Farizejství, pokrytectví, náboženství jako alibi namísto opravdového závazku a snahy o spravedlnost jsou trvalými pokušeními, na která upozorňovali proroci a která Ježíš odmítal. V textu 15. (14.) žalmu, vybraného pro dnešní liturgii, nalezneme jasnou odpověď na otázku: "Kdo, Hospodine, smí prodlévat v tvém stánku?", tedy na otázku, kdo prožívá společenství s Bohem. Za každým slovem tohoto textu se ukrývá upřímná víra a pravá zbožnost. Pročtěme si pomalu tento žalm a srovnejme jeho myšlenky s myšlenkami a postoji našimi.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

31. 8.

1 Sol 4,13-18

Lk 4,16-30

Komentář: Lk 4,16-30
Boží spása nejde k těm, kteří na ni mají "nárok", ale k těm, kteří Boha hledají, kteří mu důvěřují, kteří jej následují ...

1. 9.

1 Sol 5,1-6.9-11

Lk 4,31-37

Komentář: Lk 4,31-37
Ježíšova slova mají moc i dnes. Uvěřím tomu, co mi Ježíš říká do mého života?

2. 9.

Kol 1,1-8

Lk 4,38-44

Komentář: Lk 4,38-44
Ježíše nejde zadržet, nechat si jej jen pro sebe. I ostatní mají právo slyšet "radostnou zvěst o Božím království" – i skrze mne.

3. 9.

Kol 1,9-14

Lk 5,1-11

Komentář: Lk 5,1-11
Důvěřovat Kristu v neobvyklé situaci je cesta, na které Bůh žehná a kde více objevuji svoji hříšnost, potřebu odpuštění a zároveň své povolání ...

4. 9.

Kol 1,15-20

Lk 5,33-39

Komentář: Lk 5,33-39
"Žádný, kdo pije staré, nechce nové." Je dobré se držet osvědčených způsobů a cest ... přesto právě na nich mohu snadno ustrnout. A Kristus ke mně přichází i zcela novými způsoby, stále mě zve ke změně smýšlení. Stojím o to?

5. 9.

Kol 1,21-23

Lk 6,1-5

Komentář: Lk 6,1-5
Čím je pro mne neděle? Prostorem k hlubšímu, delšímu setkání s Bohem i s blízkými a přáteli, nebo dnem, kdy nesmím určité věci dělat?