22. neděle v mezidobí – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Máme zde poslední tři verše Jeremiášova vyznání (20,7-18). Prorok se cítí „sveden“ Bohem. Boží slovo se pro něj stalo příčinou potupy. Chtěl by se vzepřít, ale toto slovo je jako oheň, který se nedá uhasit. Nikdo jiný nepocítil takovou „tíhu“ Božího volání.

Jer 20,7-9

Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě! Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají. Kdykoliv mluvím, musím křičet, ohlašovat násilí a zpustošení; Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den.
Řekl jsem si: „Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem.“ Tu se Hospodinovo slovo stalo v mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.

ŽALM 63

Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hledám, – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, – mé rty tě budou chválit.
Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, – plesajícími rty zajásají ústa.
Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých křídel jásám. – Má duše lne k tobě, – tvá pravice mě podpírá.

2. ČTENÍ

Výraz „Boží milosrdenství“, vyskytující se právě na začátku nového úseku listu Římanům (kapitoly 12 – 16), shrnuje to, co předchází, a zároveň klade základy křesťanského konání.

Řím 12,1-2

Pro Boží milosrdenství vás, (bratři a sestry), vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.

EVANGELIUM

Vyznání Krista (viz evangelium minulé neděle) otevírá učedníky pro pochopení pravé tváře tohoto Mesiáše: je to trpící služebník. Jaké jsou důsledky pro život učedníka? Nekráčet před Kristem (určovat mu „přijatelný osud“), ale za ním.

Mt 16,21-27

Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.
Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“
On se však obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!“
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši?
Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“

K ZAMYŠLENÍ

Po Petrově vyznání, o kterém byla řeč v evangeliu minulé neděle, slyšíme dnes, jak Petr Ježíšovi domlouvá a rozmlouvá mu jeho úděl a cestu utrpení, vedoucí ke vzkříšení. Přesný opak minulého. Omyl tohoto učedníka spočívá v tom, že dnes má na mysli „věci lidské“, kdežto v předchozím textu mu ono krásné vyznání „nezjevilo tělo a krev, ale nebeský Otec“. Petr se v tom neliší od žádného z nás. Logika vlastnění, mít, se zde střetává s logikou lásky, dávat. Člověk je poněkud krátkozraký, ve svém sobectví a uzavřenosti upřednostňuje jen to, co se mu jeví jako snadno dostupné a pohodlné, co je však zároveň pouze lidské. Bůh v Ježíši však vede člověka k tomu, aby viděl dál a v lásce se otevíral tomu, co je na první pohled sice vzdálené, nedostupné a čeho lze dosáhnout cestou oběti, co ale má charakter božského a věčného.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

29. 8. památka Umučení sv. Jana Křtitele

Jer 1,17-19

Mk 6,17-29

Komentář: Jer 1,17-19
„Já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.“ Vezmi si toto Boží ujištění do dnešního dne, do všech chvil, situací a setkání...

30. 8.

1 Sol 5,1-6.9-11

Lk 4,31-37

Komentář: 1 Sol 5,1-6.9-11
Pavel nás dnes jako syny světla a dcery dne vyzývá k bdělosti a střízlivosti, vždyť jsme určeni, „abychom získali spásu skrze našeho Pána Ježíše Krista, který za nás zemřel“.

31. 8.

Kol 1,1-8

Lk 4,38-44

Komentář: Kol 1,1-8
Úvod do listu Kolosanům – Pavlova modlitba – je pro mne pozváním, ať se za druhé pouze nepřimlouvám a za ně neprosím, ale ať za ně samé a za ovoce jejich víry a lásky děkuji Pánu a chválím ho.

1. 9.

Kol 1,9-14

Lk 5,1-11

Komentář: Kol 1,9-14
Po včerejší modlitbě chvály a díků za své blízké a přátele můžeš dnes pokračovat prosbami, aby „dobře poznali jeho vůli“ a aby se jim „dostalo všestranné moudrosti a duchovního pochopení“, aby „rostli v poznávání Boha“.

2. 9.

Kol 1,15-20

Lk 5,33-39

Komentář: Kol 1,15-20
Svoji modlitbu předchozích dní můžeš zakončit opětovným čtením (modlením se) dnešního úryvku – chvalozpěvu na Krista, na jeho vykupitelský čin.

3. 9.

Kol 1,21-23

Lk 6,1-5

Komentář: Kol 1,21-23
Jak pevné jsou základy mé víry, mám se o co opřít? A co se mne snaží „odvrátit od naděje“, kterou do mého života přineslo evangelium (= radostná zvěst)?