22. neděle v mezidobí - B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milo­srdný ke všem, kdo k tobě volají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši odda­nost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

To, že Hospodin se stal Bo­hem blízkým, nese s sebou určité důsledky: Izrael má vést jiný život, nemá napodo­bovat chování soused­ních národů. Vždyť je spojen s Bohem výjimečným poutem.

Dt 4,1-2.6-8

Mojžíš řekl lidu toto: ”Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustano­vení, která vás učím zachovávat, abys­te žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zacho­vávat příkazy Hospo­dina, svého Boha, které já vám přika­zuji.
Zachovávejte je a plňte, ne­boť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme. A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákono­dárství, které já vám dnes prohlašuji.”

ŽALM 15

Odpověď: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedl­nost, - upřímně smýšlí ve svém srdci, - svým jazykem nepomlouvá.

Nečiní příkoří svému bližnímu, - netupí svého souseda. - Nešlechetným člověkem pohrdá, - ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.

Kdo nelichvaří svými penězi, - a ne­bere úplatky proti nevinnému. - Kdo takto jedná, - nikdy nezakolísá.

2. ČTENÍ

Opět se vyzdvihuje, jak účin­né je Boží slovo: dává ”nový život”, obno­vuje. Toto slovo se pro­jevuje jako se­meno, které je třeba přijmout a nechat klíčit v život milo­srdenství.

Jak 1,17-18.21b-22.27

Bratři moji nejmilejší! Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar při­chází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, jaké je působeno (u hvězd) otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil.
Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako se­meno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe.
Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Otec rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Aleluja.

EVANGELIUM

Problém, o který tu jde, není tradice jako taková, ale opuštění Boží cesty (Božího slova) kvůli tradici, která původně vznikla kvůli Bohu! Zachování lidských rituálů (které měly podporovat zbožnost a bohulibý život) se stává ”alibi” a vede k uchlá­cholení svého svě­domí ubezpečením o vlastní spravedl­nosti a zbožnosti.

Mk 7,1-8.14-15.21-23

Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni Židé se drží podání předků a nejedí, dokud si peč­livě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou, a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů a mě­děných nádob.
Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: ”Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?”
Odpověděl jim: ”Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: ‚Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Na­darmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustano­veními.‘ Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.”
Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: ”Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, opovážlivost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.”

K ZAMYŠLENÍ

Mnoho lidí se dnes domnívá, že nedbat na to, co druzí od nich očeká­vají nebo mluvit zcela bezohledně ať to někoho raní nebo ne, je vlastně správné. Dávají najevo svou neomale­nost a domnívají, že se tak vyrovnali s pokrytectvím. Ani křesťan není ta­kových omylů mnohdy ušetřen. Jenže Ježíš v evangeliu jde dá. Tam, kam člověk mnohdy raději ani nenahlíží: do nitra lidské bytosti. Ježíš sám ovšem nevynáší na světlo a nedává na odiv všechnu možnou nepravdu a špínu, kte­rou člověk ve svém nitru skrývá. Upo­zorňuje ale nepřeslechnutelným způ­sobem, že před Bohem neplatí to, co můžeme před lidmi nějak naaranžovat a postavit na odiv, ale to, co skutečně vychází z nitra: dobré nás pak k němu přibližuje, a zlé od něho vzdaluje. Touha po pravdivém sebepoznání a se­behodnocení nemusí být sebemrskač­stvím. Může být moudrým uznáním Bo­žího nároku na pravdu o nás samot­ných. A i tato pravda nás osvobozuje a zachraňuje.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1 Sol 4,13-18

Lk 4,16-30

Komentář: Lk 4,16-30
Přinést radost… osvobodit od pout… otevřít oči… propustit na svobodu… ujistit, že přišel nový čas - to vše koná Kristus pro mě. A proto ho tolik potřebuji.

1 Sol 5,1-6.9-11

Lk 4,31-37

Komentář: Lk 4,31-37
”Co je ti po mně?” Anebo - ”jsem rád, že se o mě zajímáš”? Tyto dvě otázky (vědomě, či nevědomě) určují můj vztah ke Kristu.

Kol 1,1-8

Lk 4,38-44

Komentář: Lk 4,38-44
”Nic za to nedám”, ale v každém případě hodně vyzískám (resp. jiní lidé vyzískají). Kdy? Když se odvážím přinést ke Kristu ne­mocné. A to mohu v modlitbě, s důvěrou a vytrvalostí.

Kol 1,9-14

Lk 5,1-11

Komentář: Lk 5,1-11
Petrova zkušenost je nám důvěrně známá: tak dlouho jsme se snažili, a nic jsme nechytili. A musíme projít i touto zkušeností, abychom mohli zakusit i tu druhou zkušenost: na Ježíšův pokyn, v síle jeho slova přichází požehnání a úlovek.

Kol 1,15-20

Lk 5,33-39

Komentář: Lk 5,33-39
Mladé víno, nové nadšení, novou radost. Otevři se pro mladé víno Ježíšovy přítomnosti. Jak se ote­vřít? Touhou, která rozšiřuje ”ná­dobu” tvého srdce.

Kol 1,21-23

Lk 6,1-5

Komentář: Lk 6,1-5
Litera versus duch. Zkostna­tělost versus pružnost.