22. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

To, že Hospodin se stal Bohem blízkým, nese s sebou určité důsledky: Izrael má vést jiný život, nemá napodobovat chování sousedních národů. Vždyť je spojen s Bohem výjimečným poutem.

Dt 4,1-2.6-8

Mojžíš řekl lidu toto: „Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji.
Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme. A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji.“

ŽALM 15

Odpověď: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, – upřímně smýšlí ve svém srdci, – svým jazykem nepomlouvá.
Nečiní příkoří svému bližnímu, – netupí svého souseda. – Nešlechetným člověkem pohrdá, – ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
Kdo nelichvaří svými penězi, – a nebere úplatky proti nevinnému. – Kdo takto jedná, – nikdy nezakolísá.

2. ČTENÍ

Opět se vyzdvihuje, jak účinné je Boží slovo: dává „nový život“, obnovuje. Toto slovo se projevuje jako semeno, které je třeba přijmout a nechat klíčit v život milosrdenství.

Jak 1,17-18.21b-22.27

Bratři moji nejmilejší! Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, jaké je působeno (u hvězd) otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil.
Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe.
Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Otec rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Aleluja.

EVANGELIUM

Problém, o který tu jde, není tradice jako taková, ale opuštění Boží cesty (Božího slova) kvůli tradici, která původně vznikla kvůli Bohu! Zachování lidských rituálů (které měly podporovat zbožnost a bohulibý život) se stává „alibi“ a vede k uchlácholení svého svědomí ubezpečením o vlastní spravedlnosti a zbožnosti.

Mk 7,1-8.14-15.21-23

Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou, a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů a měděných nádob.
Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“
Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: ‚Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.‘ Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“
Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, opovážlivost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“

K ZAMYŠLENÍ

Farizejství, pokrytectví, náboženství jako alibi namísto opravdového závazku a snahy o spravedlnost jsou trvalými pokušeními, na která upozorňovali proroci a která Ježíš odmítal. V textu 15. (14.) žalmu, vybraného pro dnešní liturgii, nalezneme jasnou odpověď na otázku: „Kdo, Hospodine, smí prodlévat v tvém stánku?“, tedy na otázku, kdo prožívá společenství s Bohem. Za každým slovem tohoto textu se ukrývá upřímná víra a pravá zbožnost. Pročtěme si, prosím, pomalu tento žalm a srovnejme jeho myšlenky s myšlenkami a postoji našimi.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

4. 9.

1 Kor 2,1-5

Lk 4,16-30

Komentář: 1 Kor 2,1-5
Moje víra, můj vztah k Bohu mají být založeny na Boží moci, pouze na vztahu k němu, nikoli na druhých lidech.

5. 9.

1 Kor 2,10b-16

Lk 4,31-37

Komentář: 1 Kor 2,10b-16
Duch Boží otvírá naše oči pro poznání, „co všecko nám Bůh dal darem“. Mou odpovědí je chvála.

6. 9.

1 Kor 3,1-9

Lk 4,38-44

Komentář: 1 Kor 3,1-9
Při různosti našich cest, našich duchovních životů jsme pozvání k usilování o jednotu, ne k rozdělování, vždyť patříme Bohu, jsme jeho spolupracovníky, Boží stavbou.

7. 9.

1 Kor 3,18-23

Lk 5,1-11

Komentář: Lk 5,1-11
Setkání s Ježíšem přináší proměnu situace, hlubší uvědomění si vlastní hříšnosti, které však nevede k odsouzení, ale k hlubšímu obrácení se k Bohu a k uskutečňování svého povolání – poslání.

8. 9. Svátek Narození Panny Marie

Mich 5,1-4a

Mt 1,1-16.18-23

Komentář: Mt 1,1-16.18-23
Rodokmen Ježíše Krista je svědectvím o Boží lásce k člověku, která se vine dějinami vyvoleného národa a která vyvrcholila narozením Ježíše z Marie – Emanuele – Boha s námi.

9. 9.

1 Kor 4,6-15

Lk 6,1-5

Komentář: Lk 6,1-5
Přikázání nás nemají odvádět od živého vztahu s Bohem, který je Pánem i nad sobotou, ale napomáhat vytvářet prostor pro setkání s ním.