1. 9. 2002

22. neděle v mezidobí

Dětem začíná škola, ale co my, kteří ji máme už dávno za sebou? Jsme schopni a ochotni se ještě učit? Ježíš nám nabízí celoživotní vzdělávání evangeliem, životem v církvi, cestou víry a modlitby. Kdybychom řekli, že už všechno víme a umíme, mohli bychom tuto skvělou nabídku minout. A zůstali bychom někde v půli cesty.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Máme zde poslední tři verše Jeremiášova vyznání (20,7-18). Prorok se cítí ”sveden” Bohem. Boží slovo se pro něj stalo příčinou potupy. Chtěl by se vzepřít, ale toto slovo je jako oheň, který se nedá uhasit. Nikdo jiný nepocítil takovou ”tíhu” Božího volání.

Jer 20,7-9

Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě! Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají. Kdykoli mluvím, musím křičet, ohlašovat násilí a zpustošení; Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den.

Řekl jsem si: ”Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem.” Tu se (Hospodinovo) slovo stalo v mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.

ŽALM 63

Odpověď: Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, - snažně tě hledám, - má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo - jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.

Tak toužím tě spatřit ve svatyni, - abych viděl tvou moc a slávu. - Vždyť tvá milost je lepší než život, - mé rty tě budou chválit.

Tak tě budu velebit ve svém životě, - v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. - Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, - plesajícími rty zajásají ústa.

Neboť stal ses mým pomocníkem - a ve stínu tvých křídel jásám. - Má duše lne k tobě, - tvá pravice mě podpírá.

2. ČTENÍ

Výraz ”Boží milosrdenství”, vyskytující se právě na začátku nového úseku listu Římanům (kapitoly 12-16), shrnuje to, co předchází, a zároveň klade základy křesťanského konání.

Řím 12,1-2

Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.

EVANGELIUM

Vyznání Krista (viz evangelium minulé neděle) otevírá učedníky k pochopení pravé tváře tohoto Mesiáše: je to trpící služebník. Jaké jsou důsledky pro život učedníka? Nekráet před Kristem (určovat mu ”přijatelný osud”), ale za ním.

Mt 16,21-27

Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: ”Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!”
On se však obrátil a řekl Petrovi: ”Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!”

Tehdy řekl Ježíš svým učedníům: ”Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši?

Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.”

K ZAMYŠLENÍ

Láska vidí do hloubky, ale lidské představy o tom, jak mají věci na světě být, mohou oslepovat. Petr se jistě domníval, že svého mistra a Pána miluje, ale konfrontace se skutečností mu ukazovala, že miluje spíš své představy. Tímto tříbením prochází člověk v životě mnohokrát. Není neštěstím se mýlit a omyl poznat, nešťastné je v něm setrvat. Proto je tak potřebné znovu a znovu porovnávat vlastní myšlení s myšlenkami evangelia, naše chápání skutečnosti s pohledem Božím. Není to jen namáhavé, je to hlavně obohacující.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1 Kor 2,1-5

Lk 4,16-30

Komentář: 1 Kor 2,1-5
I o slovech Písma platí, že to nejsou jen slova lidská, ale božská, přicházející v Duchu a moci.

1 Kor 2,10b-16

Lk 4,31-37

Komentář: 1 Kor 2,10b-16
Stalo se odříkání ”vyznání víry” při liturgii bezduchým opakováním? ”Katechismové pravdy”, či poselství Písma se staly mrtvou literou? Pak je třeba pokorně prosit Ducha Božího, aby mě uvedl do hlubin Božích pravd: a daroval mi úžas…

1 Kor 3,1-9

Lk 4,38-44

Komentář: 1 Kor 3,1-9
Opět problém starý a aktuální zároveň. Kolikrát máme sklon povýšit toho či onoho kněze, kazatele?

1 Kor 3,18-23

Lk 5,1-11

Komentář: 1 Kor 3,18-23
Chlubení se lidmi je rysem ”světské moudrosti”. A Pavel převrací tuto ”moudrost”.

1 Kor 4,1-5

Lk 5,33-39

Komentář: 1 Kor 4,1-5
Slova osvobozující od falešných ohledů na lidské pomluvy či pochvaly, kritiky či obdivné názory.

l Kor 4,6-15

Lk 6,1-5

Komentář: l Kor 4,6-15
Toto ”vyznání” mi snad pomůže, abych si docenil přijaté Boží slovo: jak draze bylo zaplaceno předání toho slova, které nám přinesli sv. Cyril a Metoděj. Nebylo to ”laciné”.