22. 8. 2010

21. neděle v mezidobí - cyklus C

Při dnešní mši svaté se v liturgických textech znovu setkáváme s tématem spásy. Ta by v našem případě měla být jasná a nezpochybnitelná. Byli jsme vykoupeni! Snad ti druzí, ti jiní, nevěřící, kteří nechodí do kostela a nepatří do církve, ti riskují, že spaseni nebudou. Kristus ale zemřel za všechny! Ve světle dnešních biblických čtení můžeme pochopit, že žádná privilegia vzhledem ke spáse neplatí. Vždyť na zemi žije více než jedna miliarda vyznavačů Krista, a přesto ve světě přetrvává tolik nenávisti, zloby, neochoty, zkrátka zla. Že by to byli všichni ostatní, zbytek lidstva, kdo se zlem spolupracují? S pokorou přiznáváme, že také my, každý z nás nese svůj podíl na skutcích temnoty. Zkusme, prosím, brát vážně výzvu dnešního evangelia, abychom využili vhodný čas a změnili se. Stačí jen málo. Náš příklon k dobru bude znamenat úbytek přítomnosti zla ve světě a samo dobro posílí. Postavíme se totiž na jeho stranu. Naše spása, ale také spása světa bude víc na dosah.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Zdá se, že tu máme velmi pozdní mesiánský text. Příchod Mesiáše bude znamenat sjednocení všech lidí v chrámu pravého Boha. Výlučnost Izraele tak bude překonána účastí všech lidí na kultu a kněžství. Zde přítomný důraz na sjednocení je potvrzen i srovnáním mezi v. 19 a Gen 10: Národy jmenované u Iz 66,19 jsou přítomné i na tom místě (s výjimkou Róš). To poukazuje na to, že mesiánské období nově nastolí jednotu narušenou stavbou babylónské věže.

Iz 66,18-21

Toto praví Hospodin: „Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, k těm, kteří o mně neslyšeli mluvit a neviděli mou slávu.
Budou hlásat národům mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na dromedárech na mou svatou horu do Jeruzaléma – praví Hospodin – jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. A také z nich si vezmu kněze a levity“ – praví Hospodin.

ŽALM 117

Odpověď: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, – oslavujte ho, všechny národy.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství – a Hospodinova věrnost trvá navěky.

2. ČTENÍ

Skrze životní zkoušky nás Otec chce dovést k „očištění“, ke svatosti. Je přirozené pociťovat smutek za takových okolností, ale na druhou stranu je možné nacházet posilu v samotném Bohu, který podporuje kulhajícího (tj. slabého ve víře).

Žid 12,5-7.11-13

(Bratři a sestry!) Zapomněli jste, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: „Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.“
V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá?
Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo jí prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem cesta, pravda a život, praví Pán; nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Aleluja.

EVANGELIUM

Ti, kteří jsou v blízkosti Kristově, si kladou otázku: „Budeme zachráněni?“ Odpověď je jednoduchá a „zavrhuje“ lacinou spásu: Nestačí znát Krista. Je třeba přijmout Boží slovo a usilovat o jeho uskutečnění.

Lk 13,22-30

Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“
Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: ‘Pane, otevři nám!’, odpoví vám: ‘Neznám vás, odkud jste.’ Tu začnete říkat: ‘Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!’
Ale on vám odpoví: ‘Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!’ Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království.
Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.“

K ZAMYŠLENÍ

Přilnutí k Bohu, to není jenom formálně podstoupený křest, správně odříkané modlitby, vzorná účast na bohoslužbách ani jednorázová dobročinnost. Nesetkáváme se přece s Bohem proto, abychom od něj měli pokoj a splnili povinnost! Co je tedy podle mě opravdovým životem z víry? Jak realizuji svátosti, které mi k tomuto životu otevřely cestu a které mi na ní pomáhají?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

23. 8.

2 Sol 1,1-5.11b-12

Mt 23,13-22

Komentář: Mt 23,13-22
Nemám také někdy tendenci si uzpůsobovat Boží slovo podle toho, jak se mi to hodí, co je pro mne výhodné, co já chci dělat?

24. 8. svátek sv. Bartoloměje

Zj 21,9b-14

Jan 1,45-51

Komentář: Jan 1,45-51
Nathanael je ochoten změnit své smýšlení, nezůstává uzavřen ve svém přesvědčení. „Pojď a podívej se“ je výzvou i pro mne, výzvou k otevřenosti, k ochotě proměňovat svůj život, své názory a postoje.

25. 8.

2 Sol 3,6-10.16-18

Mt 23,27-32

Komentář: Mt 23,27-32
Důležitý je vnitřek, nestačí jen pěkná fasáda. Co mi to říká pro můj život, co s tímto slovem udělám v dnešním dni?

26. 8.

1 Kor 1,1-9

Mt 24,42-51

Komentář: 1 Kor 1,1-9
„Posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých“ – vědom(a) si této skutečnosti, vznešenosti Božího dítěte, mám z tohoto daru žít a vytrvat v tom až do konce.

27. 8.

1 Kor 1,17-25

Mt 25,1-13

Komentář: 1 Kor 1,17-25
Kristus je a má být měřítkem všeho mého jednání, všech mých plánů, všeho mého myšlení. Vždyť „Kristus je Boží moc a Boží moudrost“!

28. 8.

1 Kor 1,26-31

Mt 25,14-30

Komentář: 1 Kor 1,26-31
„Chlubit“ se mohu jedině svým spojením s Kristem Ježíšem. Jinak řečeno: spása je dar, který si nemohu zasloužit svojí chytrostí, moudrostí, oblíbeností, konexemi … jedině vírou v Krista, napojením na něj.