23. 8. 2009

21. neděle v mezidobí – cyklus B

V našich úvodech do nedělní liturgie jsme se dostali ke slavení eucharistie, k bohoslužbě oběti. Při Poslední večeři ustanovil Kristus velikonoční oběť i hostinu. Jí se oběť kříže neustále v církvi zpřítomňuje, když kněz – zpřítomňující Krista Pána – činí totéž, co sám Pán konal a co přikázal učedníkům, aby konali na jeho památku. Kristus totiž vzal chléb a kalich, vzdal díky, lámal, dal svým učedníkům a řekl: Vezměte, jezte, pijte; toto je moje tělo; toto je kalich mé krve. To čiňte na mou památku. Proto církev uspořádala celé slavení bohoslužby oběti tak, aby odpovídalo těmto Kristovým slovům a úkonům. Při přípravě darů se přináší k oltáři chléb a víno s vodou, tedy prvky, které Kristus bral do svých rukou. Je chvályhodné, když chléb a víno přinášejí sami věřící. Kněz nebo jáhen je od nich přijímá (Všeobecné pokyny k římskému misálu, čl. 72 n.). Bůh přijímá naše dary, "které jsou plodem země, révy a lidské práce". Přijímá v nich naše životy, aby je skrze Ježíšovu oběť na kříži proměnil v tělo a krev Krista a v něm se nám cele daroval.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

Po naplnění Božího přislíbení o darování země Kanaanu Jozue klade před oči lidu základní etapy dějin spásy (24,2-13) a pak zve k rozhodnutí buď pro Hospodina, nebo pro falešné bohy otců (či Amoritů).

Joz 24,1-2a.15-17.18b

Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: "Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou Eufratem, či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!"
Lid odpověděl: "Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!"

ŽALM 34

Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se.
Hospodinovy očí hledí na spravedlivé, – k jejich volání se skloní jeho sluch. – Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, – aby vyhladil ze země vzpomínku na ně.
Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, – vysvobodil je z každé jejich tísně. – Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, – na duchu zlomené zachraňuje.
Spravedlivý mívá mnoho soužení, – Hospodin však ho ze všech vyprostí. – Chrání všechny jeho kosti, – ani jedna z nich nebude zlomena.
Zloba uštve bezbožníka k smrti, – kdo nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. – Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, – nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.

2. ČTENÍ

I v tomto malém "traktátu" rodinného života se uplatňuje základní princip, jímž je "příklad Kristův". List přijímá "řád v manželství" běžný na Blízkém východě, aby jej však prohloubil, zlidštil a vtiskl do něj křesťanskou pečeť.

Ef 5,21-32

(Bratři a sestry!) Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako je Kristus hlavou církve, sám spasitel svého tajemného těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem.
Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady.
Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla.
"Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk." Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život; ty máš slova věčného života. Aleluja.

EVANGELIUM

"Tvrdou řečí" (v. 60) se zde nemyslí jen předchozí slova o požívání Ježíšova těla a krve, ale spíše celkový Ježíšův nárok: jako skutečný člověk chce být tím, kdo jako jediný může zjevovat Boha a být prostředníkem života (v. 44.65). Jako cestu k překonání tohoto pohoršení Ježíš nabízí neulpění na povrchním pohledu ("tělo nic neznamená") a otevření se "Duchu", který "dává život" (v. 63), čili slovům, která "jsou Duch a jsou život", protože jsou životodárná a proměňující.

Jan 6,60-69

Mnozí z Ježíšových učedníků řekli: "To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?"
Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: "Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří." Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí.
A dodal: "Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."
Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili.
Ježíš tedy řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?"
Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."

K ZAMYŠLENÍ

Základní volba, rozhodnutí, které určuje naše osobní dějiny a charakterizuje náš život. Taková volba je ústředním tématem dnešního lekcionáře. Je to volba často velmi dramatická, učiněná v krizi a střetu, volba, která nás staví na druhé místo a jednoznačně dává přednost Bohu. "I my chceme sloužit Hospodinu," říkají všechny kmeny Izraele. "Pane, ke komu půjdeme?" odpovídá na Ježíšovu otázku Petr, "Ty máš slova věčného života." Je to volba Božího "Ty" a zároveň volba našeho věčného štěstí. Nevadí, že bývá dramatická a že je potřeba znovu a znovu ji opakovat, nevadí, že ji provázejí krize. Důležité je, že charakterizuje náš život v kterémkoli jeho okamžiku.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

24. 8. svátek sv. Bartoloměje

Zj 21,9b-14

Jan 1,45-51

Komentář: Zj 21,9b-14
Apoštol Bartoloměj stojí na počátku církve, v základech stavby, jejíž jsem i já součástí, mám zde své místo a své poslání – vím o něm? A naplňuji je?

25. 8.

1 Sol 2,1-8

Mt 23,23-26

Komentář: Mt 23,23-26
Nezanedbávám "spravedlnost, milosrdenství a věrnost?" Co znamenají tyto Ježíšovy nároky pro můj život?

26. 8.

1 Sol 2,9-13

Mt 23,27-32

Komentář: Mt 23,27-32
Nepečuji ve svém životě o obílené hroby, místo abych proměňoval své smýšlení, svoje nitro?

27. 8.

1 Sol 3,7-13

Mt 24,42-51

Komentář: Mt 24,42-51
Nikoli bdělost v tom, abych se nenechal(a) nachytat, když nejednám správně, ale bdělost ve věrnosti a rozvážnosti je výzva dnešního evangelia.

28. 8.

1 Sol 4,1-8

Mt 25,1-13

Komentář: Mt 25,1-13
Jsem připraven(a) na setkání s Kristem? Právě teď? A co z toho, co mi brání, mohu (začít) měnit už dnes?

29. 8. památka Umučení sv. Jana Křtitele

Jer 1,17-19

Mk 6,17-29

Komentář: Mk 6,17-29
Jan Křtitel se nebál stát si za svou pravdou, Herodes jej znal jako "spravedlivého a svatého člověka" – v tom mi je Jan vzorem nejen pro dnešní den.