21. neděle v mezidobí – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Pozadím textu je historická událost: nahrazení Šebny, správce krále Ezechiáše (716-687 před Kr.), Eljakímem. Důležitost textu je dána především zmínkou o předání klíčů symbolizujících moc. Tato symbolika byla převzata v NZ: viz Mt 16,19 a Zj 3,7.

Iz 22,19-23

Toto praví Hospodin Šebnovi, správci královského paláce: „Vyženu tě z tvého místa, z tvého úřadu tě svrhnu. Pak povolám svého služebníka Eljakima, syna Chilkijáhova, obléknu mu tvou řízu, přepášu ho tvým pásem; tvou moc mu předám do ruky. Bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma a Judovu domu.
Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu; když otevře, nikdo nezavře, když zavře, nikdo neotevře. Zarazím ho jako hřeb na pevné místo, pro svůj rod zaslouží čestné křeslo.“

ŽALM 138

Odpověď: Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a tvou věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Jistě, vznešený je Hospodin, – a přece shlíží na pokorného, – pyšného však zdaleka pozná. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ

Závěrem kapitol 9 – 11 je přesvědčení, že Bůh, přes všechny hříchy, stále nabízí nové cesty spásy. Tváří v tvář tomuto Božímu jednání člověk nemůže nezpívat hymnus chvály. A to činí i Pavel, pomocí citací ze Ž 138,17-18 a Iz 40,13.

Řím 11,33-36

Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť „kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet?“ Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva navěky! Amen.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Aleluja.

EVANGELIUM

Kontrast mezi míněním lidí a vyznáním učedníků (ústy Petra) má zvýraznit pravou identitu Ježíše. Na toto vyznání pak navazuje Petrovo poslání. Petr má být skálou, základem nového společenství (nezapomeňme však, že prapůvodní skálou je Kristus!). Petrovy klíče jsou znamením moci.

Mt 16,13-20

Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“
Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“
Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“
Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“
Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“
Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

K ZAMYŠLENÍ

Nevím, zda jsme vždy zcela přesvědčeni o tom, že Kristus a církev chtějí jednoznačně dobro člověka. A to i tehdy, když je církev z našeho pohledu zpátečnická, když „brání“ lidskému pokroku a vědeckému výzkumu, když činí nepopulární prohlášení a staví se na obranu života či za právo přirozené smrti. Podobně jako Kristus – z jeho příkazu – církev „svazuje“, vždyť jejím úkolem je odhalovat zlo, hájit právo a poukazovat na nespravedlnost. Druhým hlavním úkolem církve je „rozvazovat“; skrze Petra dostala moc zprostředkovávat odpuštění! I v tom se leckomu může jevit jako slabá – tolerance a odpuštění se dnes přece příliš nenosí. Odpuštění, to znamená dávat novou příležitost tam, kde ta předchozí byla zneužita nebo nebyla využita správně. Snad tento dvojí úkol církve někdy zcela dobře nechápu, ale jsem nakonec rád, že takovou moc od Krista dostala a může mi zprostředkovávat jak onu jistotu, tak i novou příležitost!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

22. 8.

1 Sol 1,1-5.8b-10

Mt 23,13-22

Komentář: 1 Sol 1,1-5.8b-10
Děkuj dnes za členy své církevní obce, své farnosti, uprostřed kterých žiješ svoji víru, uprostřed kterých chválíš svého Pána, se kterými mu společně vydáváš svědectví. Děkuj i za to, co jsi od nich během let přijal, čím obohatili tvůj život.

23. 8.

1 Sol 2,1-8

Mt 23,23-26

Komentář: 1 Sol 2,1-8
„Chceme se líbit Bohu, který zkoumá naše srdce.“ Tato Pavlova zásada může být měřítkem všeho tvého dnešního konání i mluvení…

24. 8. svátek sv. Bartoloměje

Zj 21,9b-14

Jan 1,45-51

Komentář: Zj 21,9b-14
Apoštol Bartoloměj stál u počátku církve, u počátku hlásání Krista, je jedním ze základních kamenů církve – nového Jeruzaléma. Do té stavby patřím i já, i já jsem tam potřebný, mám zde své místo. A i já mám odrážet Boží vznešenost a podílet se na Boží stavbě podle svých schopností a možností.

25. 8.

1 Sol 3,7-13

Mt 24,42-51

Komentář: 1 Sol 3,7-13
„A ve vás ať Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem.“ Toto Pavlovo přání – modlitba – buď pro tebe náplní dnešního dne. Uvědomuj si znovu Kristovu lásku k tobě a předávej ji dál.

26. 8.

1 Sol 4,1-8

Mt 25,1-13

Komentář: 1 Sol 4,1-8
„Naučte se každý držet svoje tělo ve svaté kázni a počestnosti.“ Pavlova výzva je i pro mne otázkou, jak jsem začlenil dar sexuality do svého života, jak umím ovládat svoji žádostivost?

27. 8.

1 Sol 4,9-11

Mt 25,14-30

Komentář: 1 Sol 4,9-11
Milovat se navzájem, žít pokojně, plnit svoje povinnosti a živit se prací svých rukou – které z těchto Pavlových doporučení si vezmu do dnešního dne?