21. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému slu­žebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, ne­boť stále k tobě volám.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibu­ješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Pro­síme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Pozadím textu je historická udá­lost: nahrazení Šebny, správce krá­le Ezechiáše (716-687 před Kr.), Eljakí­mem. Důležitost textu je dána pře­de­vším zmínkou o předání klíčů sym­bolizu­jících moc. Tato symbolika by­la převzata v NZ: viz Mt 16,19 a Zj 3,7.

Iz 22,19-23

Toto praví Hospodin Šeb­novi, správci královského paláce:
”Vyženu tě z tvého místa, z tvého úřadu tě svrhnu. Pak povolám svého služebníka Eljakima, syna Chil­kijáhova, obléknu mu tvou řízu, pře­pášu ho tvým pásem; tvou moc mu předám do ruky. Bude otcem obyva­telstvu Jeruzaléma a Judovu domu.

Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu; když ote­vře, ni­kdo nezavře, když zavře, ni­kdo neote­vře. Zarazím ho jako hřeb na pevné místo, pro svůj rod za­slouží čestné křeslo.”

ŽALM 138

Odpověď: Hospodine, tvá dob­rota trvá navěky, dílo svých rukou neo­pouštěj!

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, - žes vyslyšel slova mých úst. - Budu ti hrát před anděly, - vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.

Slavit budu tvé jméno - pro tvou dobrotu a tvou věrnost. - Když jsem volal, vyslyšels mě, - v mé duši jsi rozhojnil sílu.

Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, - pyš­ného však zdaleka pozná. - Hospo­dine, tvá dob­rota trvá navěky, - dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ

Závěrem kapitol 9-11 je pře­svěd­čení, že Bůh, přes všechny hří­chy, stále nabízí nové cesty spásy. Tváří v tvář tomuto Božímu jednání člověk nemůže nenabízet hymnus chvály. A to činí i Pavel, pomocí citací ze Ž 138,17-18 a Iz 40,13.

Řím 11,33-36

Ó jak bezedná je Boží štěd­rost, moudrost i poznání! Jak nepro­niknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jed­nání! Neboť kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to mu­selo oplá­cet? Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva na­věky! Amen.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pe­kelné mocnosti ji nepřemohou. Ale­luja.

EVANGELIUM

Kontrast mezi míněním lidí a vyznáním učedníků (ústy Petra) má zvý­raznit pravou identitu Ježíše. Na toto vyznání pak navazuje Petrovo poslání. Petr má být skálou, základem nového společenství (nezapomeňme však, že prapůvodní skálou je Kristus!). Petrovy klíče jsou znamením moci.

Mt 16,13-20

Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: ”Za koho lidé pokládají Syna člověka?”
Odpověděli: ”Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jere­miáše nebo za jednoho z proroků.”

Řekl jim: ”A za koho mě po­kládáte vy?”
Šimon-Petr odpověděl: ”Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.”

Ježíš mu na to řekl: ”Blahosla­vený jsi, Šimone, synu Jonášův, pro­tože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od ne­beského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.”

Potom důtklivě přikázal učed­níkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

K ZAMYŠLENÍ

Můžeme si představit jak lidé, kteří se pohybovali okolo Je­žíše, pře­třásali jeho slova i jeho skutky. Jak si vyprávěli jak tomu nebo onomu pomohl. Jak usadil fari­zeje, když ho chtěli otázkami nachy­tat. Možná se i di­vili, jaké chla­píky si vybral jako své nejbližší učedníky. Ale jednoho dne se to mu­selo stát: každý, kdo ho bral vážně, se musel vyrovnat s otázkou: Za koho mne pokládáš ty? Kým pro tebe jsem? Před takovou otázkou nelze dost dobře uhnout ani dnes. Takže: kdo je pro mne Ježíš? Je opravdu Mesiášem, tedy totálním přemožite­lem zla? Čím pevněji toto věřím, tím pevnější mohu být v zápase se zlem. Životní zápasy prově­řily nebo pro­věří, zda jen mluvím o víře, o Ježí­šovi, o církvi, nebo zda skutečně vě­řím, že je zachráncem.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2 Sol 1,1-5.11b-12

Mt 23,13-22

Komentář: 2 Sol 1,1-5.11b-12
”Vaše víra roste… láska vás všech je stále větší.” I to má být ”mým cílem”.

2 Sol 2,1-3a.14-17

Mt 23,23-26

Komentář: 2 Sol 2,1-3a.14-17
Hledat duchovní senzace a ”zajíma­vosti” bylo běžné už v prvotní církvi. A jak na to reaguje Pavel?

2 Sol 3,6-10.16-18

Mt 23,27-32

Komentář: 2 Sol 3,6-10.16-18
V soluňském společenství nešlo o pouhé ”lenošení”: základním problé­mem byla přespřílišná sta­rostli­vost o ”duchovní problémy”, a to odvádělo od běžného života. Nejsem v podobném nebezpečí?

29. 8. Umučení sv. Jana Křtitele

Jer 1,17-19

Mk 6,17-29

Komentář: Jer 1,17-19
Je čas mlčet, a je čas mluvit.

1 Kor 1,17-25

Mt 25,1-13

Komentář: 1 Kor 1,17-25
Zvykl jsem si na evange­lium? Jsem imunní vůči Kristovu slovu? Pak jsem se dostal trochu ”mimo”!

1 Kor 1,26-31

Mt 25,14-30

Komentář: 1 Kor 1,26-31
Nad tímto textem nemusím složitě hloubat, ale spíš přijmout Boží vyvo­lení… děkovat, že před Bohem ne­mají žádnou hodnotu ”mínusy podle lidských měřítek”.