20. neděle v mezidobí - B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného! Věru, lepší je jeden den v tvých nádvořích než jinde tisíc.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě vždycky a nade všechno milovali, a tak dosáhli tvých zaslíbení, která převyšují všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

V deváté kapitole Přísloví se prolínají dvě pozvání: ženy moudré (v. 1-6) a pošetilé (v. 13-18). Ta první je činná a činorodá, ta druhá vyvolává jen rozruch. Obě dvě zvou „nezkušené“ (v. 4.16). Kdo jde k první a jí její chléb (tj. to, co paní moudrost nabízí), získá rozumnost, tzn. zdravý cit a přiměřenost v jednání. Kdo jde k druhé, okouší jen pomíjející sladkost a nakonec zmar, prázdnotu (v. 18).

Př 9,1-6

Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města:
Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!

ŽALM 34

Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, - vždy bude v mých ústech jeho chvála. - V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, - ať to slyší pokorní a radují se.

Bojte se, Hospodina, jeho svatí! - Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí. - Mocní strádají a hynou hlady, - nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.

Pojďte, synové, a slyšte mě, - naučím vás bát se Hospodina. - Miluje kdo život? - Přeje si dny štěstí?

Zdržuj svůj jazyk od zlého, - své rty od falešných slov. - Chraň se zlého a čiň dobré, - hledej pokoj a usiluj o něj!

2. ČTENÍ

Žít křesťansky znamená žít ve světle Kristově neboli být světlem v Pánu (J 3,20-21; Kol 1,12-13). Takový život má i konkrétní projevy (děkování, chválení zpěvem), které pramení „z naplněnosti Duchem“. Je zajímavé, že tuto naplněnost Duchem autor listu klade do protikladu k opíjení - je to zřejmě narážka na letniční událost (Sk 2). Toto opojení Duchem bylo nazváno „střízlivým opojením“ (sv. Ambrož).

Ef 5,15-20

Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně.
Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm, praví Pán. Aleluja.

EVANGELIUM

Když se uzná realismus vtěleného Slova, které přijímá i smrt na kříži, pak se pochopí „tvrdá eucharistická řeč“ (6,52.60). Tento realismus vtělení se objevuje i v daru eucharistie, jak nám to podtrhují použitá slova „tělo“, „krev“. Každý z těchto dvou pojmů označuje člověka celého, ale pokaždé s jiným důrazem: zatímco „tělo“ označuje člověka v jeho slabosti a pomíjivosti, „krev“ (jakožto „sídlo života“) představuje člověka jako živou bytost.

Jan 6,51-58

Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“
Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“
Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.
Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.
To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

K ZAMYŠLENÍ

Není dnes potřeba přesvědčovat skoro žádného člověka o tom, aby se snažil žít naplno a aby hledal to, co jeho život posiluje a dělá odolnějším. Můžeme utratit bez problémů všechny peníze za zdravou výživu, zaručeně prospěšné vitamíny a jiné posilující přípravky, zúčastnit se ozdravných pobytů u moře nebo v horách atd. Mnohé z toho může být užitečné. Ale všechno se to dotýká člověka jen jaksi zvnějšku. To, o čem mluví dnešní evangelium, jde jiným směrem. Ježíš se dotýká člověka především v jeho nitru. Tam mění zlé v dobré, tam posiluje „srdce člověka“, jak říká Písmo, tedy jeho nejvlastnější nitro. A odtud vychází naše myšlení, chtění a také naše odolávání překážkám a zlu. Kdo to myslí se svým životem poctivě a dobře, ten nezůstane jen u vnějších pomůcek, které posilují život, ale jde k tomu, který se dotýká nitra člověka. Umět žít z Ježíše - chleba života není jen tak samozřejmé. Je to „vysoká škola křesťanského života“, na kterou se ovšem můžeme snadno dostat - počet přijímaných není omezen. Je ale na ní třeba - jako na jakékoliv škole - vytrvat. A učit se.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Sd 2,11-19

Mt 19,16-22

Komentář: Mt 19,16-22
Je těžké zachovávat přikázání, pokud neznáme Boha… jako dobrého. A bez dobrého Boha je ještě těžší zřeknout se něčeho - není totiž možné zůstat „s prázdnou“.

Sd 6,11-24a

Mt 19,23-30

Komentář: Mt 19,23-30
Mrzí nás někdy, jak jsme závislí na tak „hloupých věcech“? (Na televizi, na penězích…). I o této závislosti platí „u člověka je to nemožné (se osvobodit), ale u Boha je možné všecko“. A proto je na místě prosit za osvobození a za svobodný vztah k věcem.

Sd 9,6-15

Mt 20,1-16a

Komentář: Mt 20,1-16a
Prosby za dělníky na Boží vinici se nemusí vztáhnout jen na kněze. Vždyť každý křesťan má sloužit Bohu (a pracovat na Boží vinici) - každý však jiným způsobem. Vždyť svědectví životem a slovem (na pracovišti, mezi přáteli) je skutečně službou na Boží vinici. Službou nenahraditelnou, protože ji nemohou vykonat „za tebe“ kněží.

Sd 11,29-39a

Mt 22,1-14

Komentář: Mt 22,1-14
Byl jsi někdy pozvaný na svatbu? Připomeň si tu radost, že jsi dostal pozvání, připomeň si očekávání, těšení se… A nyní „přijmi“, že samotný Bůh tě zve…

Rt 1,1.3-6.14b-16.22

Mt 22,34-40

Komentář: Mt 22,34-40
Milovat - „devalvované“ slovo, které potřebuje „obnovení“. Přibližuj si proto jeho význam pomocí jiných slov (a opisů) - a pak se zamysli nad evangelní perikopou.

Rt 2,1-3.8-11; 4,13-17

Mt 23,1-12

Komentář: Mt 23,1-12
Máš jediného a jedinečného duchovního průvodce - samotného Ježíše. A jedinečného otce, vlastně Otce.