2. neděle velikonoční – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Otevřte své srdce, radujte se ze své slávy a vzdávejte díky Bohu, neboť on vás povolal k nebeskému království. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Letniční Petrovo kázání mělo velký účinek: „ti, kdo jeho slovo přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí“ (v. 41). Tak vznikla jeruzalémská církev, která se inspiruje první komunitou, jež se scházela k modlitbám před Letnicemi. Velký důraz se zde klade na společenství: společné učení, společná bohoslužba (v modlitbě a „lámání chleba“, tj. eucharistie), společný majetek. Tento souhrn je nápadnou aplikací Pavlovy teologie o církvi, Kristově těle (1 Kor 11,23 – 12,30). Takové živé společenství bylo skutečně zpřítomněním vzkříšeného Krista, a proto přitahovalo další lidi.

Sk 2,42-47

Křesťané setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse a církvi.

ŽALM 118

Odpověď: Děkujte Hospodinu, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řekne dům Áronův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Vrazili do mě, abych padl, – avšak Hospodin mi pomohl. – Hospodin je má síla a statečnost, – stal se mou spásou. – Jásot ze spásy – zní ve stanech spravedlivých.
Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho!

2. ČTENÍ

První Petrova epištola je adresována pronásledovaným pohanokřesťanům z provincií Malé Asie. Epištola začíná hymnickým chvalozpěvem, který vyjadřuje radost a vděčnost za dary přijaté ve křtu. Znovuzrození je počátkem oslavení a života v plnosti. Již přijatý dar spásy je nadějí na dědictví skvělé a trvalé, které nepomíjí, narozdíl od pozemského života či od hodnot tohoto světa (stříbro, zlato – 1 Petr 1,18). Toto dědictví nám náleží jakožto Božím dětem. Naděje na takové dědictví není prázdná, lichá, ale „živá“, protože je založená na živém Kristu. Pohled na tuto skvělou budoucnost je posilou k překonání současných těžkostí a zkoušek.

1 Petr 1,3-9

Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má ukázat nyní v poslední době.
A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelní perikopa obsahuje dvě zjevení Vzkříšeného: prvního dne v týdnu učedníkům bez Tomáše a týden nato Tomášovi spolu s ostatními učedníky. Na Tomášovi je nápadné, že nepřijímá zvěst ostatních apoštolů a klade si podmínky pro „uvěření“. Ježíš však zná myšlenky i srdce člověka a vychází mu vstříc právě tam, kde se nachází. Proto poskytuje Tomášovi znamení, které ho přivádí k vyznání víry a ke klanění. Jeho slova nejsou jen uznáním Ježíšova božství, ale uzavřením smlouvy: Tomáš přijímá Ježíše jako svého Boha a Pána.

Jan 20,19-31

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“
On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“
Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“
Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“
Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

K ZAMYŠLENÍ

Odpouštění je jistě příjemné. Jenže mnoho lidí ho považuje za slabost nebo za projev lhostejnosti. Nový zákon ale říká, že ti, kdo mají jménem Božím zprostředkovat odpuštění hříchů, přijímají nejprve Ducha svatého. Za odpuštěním tedy stojí tvůrčí moc Boží, nic menšího. A člověku, který chce přijmout výzvu modlitby Páně „odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“, nezbývá než se o obdarování Duchem také ucházet. Mocí Ducha nám odpouští v církvi Bůh sám. V síle téhož Ducha svatého se máme snažit Boha v odpouštění následovat.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2. 5.

Sk 4,23-31

Jan 3,1-8

Komentář: Jan 3,1-8
Své narození z Ducha jsme si připomněli před pár dny o Velikonocích. Pozvi dnes znovu Ducha svatého do svého života, nech se jím vést, poslat ke službě, ke svědectví, ku pomoci …

3. 5. svátek sv. Filipa a Jakuba

1 Kor 15,1-8

Jan 14,6-14

Komentář: 1 Kor 15,1-8
Do Pavlova seznamu svědků můžeš připojit i ty, kteří tě přivedli k víře či ti na cestě víry pomohli. A také sebe sama – i na tobě dnes závisí naplnění Ježíšova poslání: žít svoji víru a svědčit o Zmrtvýchvstalém.

4. 5.

Sk 5,17-26

Jan 3,16-21

Komentář: Jan 3,16-21
První věta našeho úryvku je „evangelium v kostce“. Veliká Boží láska nás obdarovává věčným životem za cenu smrti vlastního Syna. Nutnou podmínkou přijetí obdarování je moje víra. V koho (nebo v co) věřím? A jak věřím, jaká je moje víra?

5. 5.

Sk 5,27-33

Jan 3,31-36

Komentář: Jan 3,31-36
Ježíš „svědčí o tom, co viděl a slyšel…“. Ten, „kdo věří v Syna“, má jej v jeho svědectví následovat.

6. 5.

Sk 5,34-42

Jan 6,1-15

Komentář: Jan 6,1-15
„Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných.“ Proč jdu já za Ježíšem? Polož si tuto otázku v tichu, „úplně sám“, a dej si čas na odpověď.

7. 5.

Sk 6,1-7

Jan 6,16-21

Komentář: Jan 6,16-21
„To jsem já, nebojte se!“ – V kterých situacích či oblastech svého života potřebuješ slyšet tato Ježíšova slova? Nech je tam zaznít a s vírou je přijmi.