2. neděle velikonoční - A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Otevřte své srdce, radujte se ze své slávy a vzdávejte díky Bohu, neboť on vás povolal k nebeskému království. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Letniční Petrovo kázání mělo velký účinek: "Ti, kdo jeho slovo přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí" (v. 41). Tak vznikla jeruzalémská církev, která se inspiruje první komunitou, jež se scházela k modlitbám před letnicemi. Velký důraz se zde klade na společenství: společné učení, společná bohoslužba (v modlitbě a "lámání chleba", tj. eucharistie), společný majetek. Tento souhrn je nápadnou aplikací Pavlovy teologie o církvi, Kristově těle (1 Kor 11, 23-12,30). Takové živé společenství bylo skutečně zpřítomněním vzkříšeného Krista, a proto přitahovalo další lidi.

Sk 2,42-47

Křesťané setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse a církvi.

ŽALM 118

Odpověď: Děkujte Hospodinu, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: – "Jeho milosrdenství trvá navěky." – Nechť řekne dům Árónův: – "Jeho milosrdenství trvá navěky." – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Vrazili do mě, abych padl, – avšak Hospodin mi pomohl. – Hospodin je má síla a statečnost, – stal se mou spásou. – Jásot ze spásy – zní ve stanech spravedlivých.
Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho!

2. ČTENÍ

První Petrova epištola je adresována pronásledovaným pohanokřesťanům z provincií Malé Asie. Epištola začíná hymnickým chvalozpěvem, který vyjadřuje radost a vděčnost za dary přijaté křtem. Znovuzrození je počátkem oslavení a života v plnosti. Již přijatý dar spásy je nadějí na dědictví skvělé a trvalé, které nepomíjí, narozdíl od pozemského života či od hodnot tohoto světa (stříbro, zlato – 1 Petr 1,18). Toto dědictví nám náleží jakožto Božím dětem. Naděje na takové dědictví není prázdná, lichá, ale "živá", protože je založená na živém Kristu. Pohled na tuto skvělou budoucnost je posilou k překonání současných těžkostí a zkoušek.

1 Petr 1,3-9

Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má ukázat nyní v poslední době.
A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelní perikopa obsahuje dvě zjevení Vzkříšeného: prvního dne v týdnu jedenácti učedníkům bez Tomáše a týden nato Tomášovi spolu s ostatními učedníky. Na Tomášovi je nápadné, že nepřijímá zvěst ostatních apoštolů a klade si podmínky pro "uvěření". Ježíš však zná myšlenky i srdce člověka a vychází mu vstříc právě tam, kde se nachází. Proto poskytuje Tomášovi znamení, které ho přivádí k vyznání víry a ke klanění. Jeho slova nejsou jen uznáním Ježíšova božství, ale uzavřením smlouvy: Tomáš přijímá Ježíše jako svého Boha a Pána.

Jan 20,19-31

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevlo¬žím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."
Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící."
Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!"
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

K ZAMYŠLENÍ

Církev, společenství zmrtvýchvstalého Pána, je nám v dnešním lekcionáři představena jako společenství věrné katechezi a hlásání radostné zvěsti, což je jeho prvotním posláním; oddané vzájemné bratrské a sesterské lásce, která je účinná a aktivní ve službě; spojené eucharistií, lámáním chleba, jako svým nejvlastnějším srdcem; živené modlitbou, jež spojuje čas s věčností; žijící prostřednictvím ekonomie dělení a dávání, a tudíž v nezatížené radosti; udržované nadějí na neporušitelné dědictví, které je připraveno v nebi; obdařené a oživované Duchem svatým a mocí odpouštět hříchy. Církev je společenstvím spravedlivých i hříšníků, je lidem na cestě, který prostřednictvím Kristových Velikonoc přechází od nevěry k oddané víře a vyznání.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

31. 3. Slavnost Zvěstování Páně

Žid 10,4-10

Lk 1,26-38

Komentář: Žid 10,4-10
"Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli." Přijmi tento Kristův i Mariin postoj za svůj. Co to pro tebe znamená v dnešním dni?

1. 4.

Sk 4,32-37

Jan 3,7b-15

Komentář: Jan 3,7b-15
Prožij dnes znovu Boží vyvolení ve křtu, obnovené o Velikonocích ("musíte se narodit znova"). Co pro mne znamená, jak proměňuje můj život?

2. 4.

Sk 5,17-26

Jan 3,16-21

Komentář: Jan 3,16-21
"... jde ke světlu; ... jeho skutky jsou vykonány v Bohu." To je náplň pro mne – Kristova učedníka, Kristovu učednici – pro každý den mého života. A i dnes ji mám (jak?) uskutečňovat!

3. 4.

Sk 5,27-33

Jan 3,31-36

Komentář: Jan 3,31-36
"Otec miluje Syna a všechno mu dal do rukou." A z jejich lásky i já dostávám v plnosti. Mohu se z toho radovat, nově vnímat darované Boží milosti, děkovat...

4. 4.

Sk 5,34-42

Jan 6,1-15

Komentář: Jan 6,1-15
I dnes Ježíš zázračně sytí svůj lid, sytí i mne. Čerpám opravdu z eucharistie sílu pro svůj každodenní život, prožívám zázračnost Božího darování se, velikost setkání se samotným Kristem? Dnes (tuto neděli) mám novou šanci...

5. 4.

Sk 6,1-7

Jan 6,16-21

Komentář: Sk 6,1-7
Rostoucí obec křesťanů řeší své problémy. Modli se za svou farnost, aby rostla, byla otevřená pro nově příchozí, hledala řešení vlastních starostí a problémů a zároveň se neuzavírala do sebe, ale vydávala svědectví svému okolí.