2. neděle velikonoční

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Otevřte své srdce, radujte se ze své slávy a vzdávejte díky Bohu, neboť on vás povolal k nebeskému království. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty o velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu. Prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

1. ČTENÍ

Letniční Petrovo kázání mělo velký účinek: „ti, kdo jeho slovo přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí” (v. 41). Tak vznikla jeruzalémská církev, která se inspiruje první komunitou, jež se scházela k modlitbám před letnicemi. Velký důraz se zde klade na společenství: společné učení, společná bohoslužba (v modlitbě a „lámání chleba”, tj. eucharistie), společný majetek. Tento souhrn je nápadnou aplikací Pavlovy teologie o církvi, Kristově těle (1 Kor 11, 23-12,30). Takové živé společenství bylo skutečně zpřítomněním vzkříšeného Krista, a proto přitahovalo další lidi.

Sk 2,42-47

(Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.

Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse.

ŽALM 118

Odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.

Nechť řekne dům Izraelův: - „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ - Nechť řekne dům Áronův: - „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ - Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: - „Jeho milosrdenství trvá navěky.“

Vrazili do mě, abych padl, - avšak Hospodin mi pomohl. - Hospodin je má síla a statečnost, - stal se mou spásou. - Jásot ze spásy - zní ve stanech spravedlivých.

Kámen, který stavitelé zavrhli, - stal se kvádrem nárožním. - Hospodinovým řízením se tak stalo, - je to podivuhodné v našich očích. - Toto je den, který učinil Hospodin, - jásejme a radujme se z něho!

2. ČTENÍ

První Petrova epištola je adresována pronásledovaným pohanokřesťanům z provincií Malé Asie. Epištola začíná hymnickým chvalozpěvem, který vyjadřuje radost a vděčnost za dary přijaté křtem. Znovuzrození je počátkem oslavení a života v plnosti. Již přijatý dar spásy je nadějí na dědictví skvělé a trvalé, které nepomíjí, narozdíl od pozemského života či od hodnot tohoto světa (stříbro, zlato – 1 Petr 1,18). Toto dědictví nám náleží jakožto Božím dětem. Naděje na takové dědictví není prázdná, lichá, ale „živá”, protože je založená na živém Kristu. Pohled na tuto skvělou budoucnost je posilou k překonání současných těžkostí a zkoušek.

1 Petr 1,3-9

Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době.

A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelní perikopa obsahuje dvě zjevení Vzkříšeného: prvního dne v týdnu jedenácti učedníkům bez Tomáše a týden nato Tomášovi spolu s ostatními učedníky. Na Tomášovi je nápadné, že nepřijímá zvěst ostatních apoštolů a klade si podmínky pro „uvěření”. Ježíš však zná myšlenky i srdce člověka a vychází mu vstříc právě tam, kde se nachází. Proto poskytuje Tomášovi znamení, které ho přivádí k vyznání víry a ke klanění. Jeho slova nejsou jen uznáním Ježíšova božství, ale uzavřením smlouvy: Tomáš přijímá Ježíše jako svého Boha a Pána.

JAN 20,19-31

Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.

Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“

On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“

Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku, a nebuď nevěřící, ale věřící.“

Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“

Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“

Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

K ZAMYŠLENÍ

Odpouštění je jistě příjemné. Jenže mnoho lidí ho považuje za slabost nebo za projev lhostejnosti. Nový zákon ale říká, že ti, kdo mají jménem Božím zprostředkovat odpuštění hříchů, přijíma-
jí nejprve Ducha svatého. Tvůrčí moc Boží tedy stojí za odpuštěním, nic menšího. A člověku, který chce přijmout výzvu modlitby Páně „odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“, nezbývá, než se o obdarování Duchem také ucházet. Mocí Ducha nám odpouští v církvi Bůh sám. V síle téhož Ducha svatého se máme snažit Boha v odpouštění následovat.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

8. 4. Slavnost Zvěstování Páně

Iz 7,10-14 , Žid 10,4-10

Lk 1,26-38

Komentář: Žid 10,4-10
Kristus nás nezachránil především obětí, ale rozhodnutím, láskou: toto bylo duší jeho oběti. Tak jako skutky bez lásky jsou mrtvé, i oběť bez lásky je „mrtvá”. Kristus však přinesl oběť živou. Vnímám to při slavení eucharistie?

Sk 4,32-37

Jan 3,7b-15

Komentář: Jan 3,7b-15
Obnova křtu o velikonoční neděli měla připomenout, že při těchto svátcích jde především o moje znovuzrození. Jak se to může stát? Vírou v Kristovu smrt a vzkříšení za mne.

Sk 5,17-26

Jan 3,16-21

Komentář: Jan 3,16-21
Bůh si mě tolik zamiloval… Nerozechvěje se mé srdce při těchto slovech?

Sk 5,27-33

Jan 3,31-36

Komentář: Jan 3,31-36
Víra je velmi vzácný dar: přináší totiž život, přetékající božský život. Víra je takovým záchranným lanem, kterým jsme vytahováni z propasti smrti do bezpečného útočiště. Používáš toto lano?

Sk 5,34-42

Jan 6,1-15

Komentář: Jan 6,1-15
Ježíš rozmnožuje to málo, co mu chudý mládenec dal k dispozici. A se stejnou strategií koná zázrak rozmnožení i dnes: používá to málo, co mu dáváme k dispozici. Jsi k tomu ochotný?

Sk 6,1-7

Jan 6,16-21

Komentář: Jan 6,16-21
Z Ježíše jde trochu strach: vždyť on jedná občas „divně“, nevyzpytatelně. Ale i ve víru zmatkování a nejistoty, vyslechněme a přijměme znovu: Já jsem to, neboj se. Neboj se mých plánů, mých činů. Já jsem živý, ten, který oživuje i tebe.