2. neděle v mezidobí – cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Zaslíbení z druhé poloviny 6. stol. př. Kr. bylo napsáno předně pro Jeruzalém, který byl v té době zničeným a pobořeným městem. Ale v souvislosti s dnešním evangeliem dostává svatba, manželství a Boží zaslíbení nový význam. Svatba je symbolem Boží obnovy člověka. Opuštěnost Bůh sám proměňuje v zalíbení.

Iz 62,1-5

Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň.
Tu národy uvidí tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa.
Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha.
Nebudeš se již nazývat „Opuštěná“ a tvá zem „Osamělá“. Tvým jménem bude „Mé zalíbení je v ní“ a jméno tvé země „V manželství daná“, neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže.
Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe.

ŽALM 96

Žalm je opět modlitbou naplněnou radostí ze záchrany. „Nová píseň“ je reakcí všech, kdo zakusili něco „nového“. Boží záchrana zaslíbená v prvním čtení je důvodem k radosti, zvláště když se zaslíbení stalo skutečností (evangelium).

Odpověď: Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – zpívejte Hospodinu, všechny země! – Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno!
Rozhlašujte den ze dne jeho spásu! – Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všemi národy o jeho divech.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, – vzdejte Hospodinu slávu a moc, – vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! – Třeste se před ním, všechny země! – Hlásejte mezi pohany: – Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.

2. ČTENÍ

Po tři neděle budeme sledovat 12. kapitolu První holistu Korinťanům. Jde o list, který sv. Pavel píše jako odpověď na řadu otázek mladé křesťanské komunity. Ve verších 12-14 reaguje zřejmě na rozhádanost uvnitř komunity, jejímž důvodem je spor o to, kdo má větší duchovní dar (charisma). Podle 1 Kor 14 se zdá, že se lidé s darem modlitby „jazyků“ či „modlitby z Ducha“ povyšovali. Díky jejich sporu nám tak sv. Pavel zanechal nejucelenější pojednání o duchovních darech v Písmu.

1 Kor 12,4-11

Bratři! Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí.
Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými neznámými jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno.
To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bůh nás povolal kázáním evangelia, abychom dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista. Aleluja.

EVANGELIUM

Klíčem dnešní perikopy je verš 11: „tím zjevil svou slávu“. Jde tedy o zásadní událost. Svatba je symbolem mesiánské doby. Víno je znamením požehnání. Je to první zázrak, který apoštolové vidí a uvěří. Proto je tento příběh v Janově evangeliu viditelným zahájením mesiánské doby a začíná jím veřejné Ježíšovo vystoupení.

Jan 2,1-11

Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“
Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“
Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“
To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili.

K ZAMYŠLENÍ

Svatba v Káně je text naplněný velkou symbolikou. Je však třeba ho číst v souvislosti s celým pojetím Janova evangelia. Jak jsme již naznačili, jde o zjevení slávy, o otevření nové kapitoly dějin světa, nikoli o příběh s nějakými podrobnostmi. Proto je proměněno tak hojné množství vody ve víno (odhadujeme, že každý džbán byl na 35 litrů), aby se zdůraznila přemíra Boží milosti, která nastává. Podobně slovní spojení „naplnit“ – „nabrat“ je kontrastem s prázdnotou, kterou působí lidské oddělení od Boha. Matoucí je dialog s matkou. V doslovném překladu říká Maria: „Došlo víno“. A na to Syn reaguje: „Co mě a tobě, ženo.“ Věta však má velký význam vzhledem k dějinám spásy. Je třeba si vybavit druhou kapitolu knihy Genese, kde je jako protějšek Adama stvořena žena. Jméno Eva vyjádří až později podřízenost danou selháním. V příběhu o stvoření Písmo mluví o „ženě“. Proto se Jan drží pojmu „žena“. Ve druhé kapitole Janova evangelia Ježíš – Boží Syn klade Marii – této nové ženě základní otázku: „Co je mezi námi dvěma? Ty, člověče, jsi Boha opustil, odmítnul smlouvu, pohrdnul proroky,…“ Nicméně právě tato „nová žena“ přichází k Bohu s pokornou prosbou: „Už nic nemáme. Naše touha jít svojí cestou, a tak se stát šťastnými, skončila v prázdnotě.“ A pak přichází Boží odpověď: Lidská nouze, nejen nedostatek, ale úplná ztráta životadárného požehnání bude odstraněna. To ovšem teprve začíná, to se ještě nestane v Káně! Teprve v předvečer Velikonoc řekne Ježíš: „Nyní přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka“ (srov. Jan 12,23.27). A také Maria bude ještě jednou oslovena Ježíšem jako „žena“, a to v příběhu o ukřižování. Ona, „nová žena“, vytrvá s Ježíšem pod křížem. Jeho krev otevírá nový mandát k plnému životodárnému mateřství, které bylo původním Božím záměrem.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

21. 1.

Žid 5,1-10

Mk 2,18-22

Komentář: Žid 5,1-10
Kristus, skutečný velekněz, příčina naší věčné spásy, cítí s námi, s chybujícími a bloudícími. V důvěře odkládej skutky starého člověka a napodobuj Krista v jeho milosrdenství.

22. 1.

Žid 6,10-20

Mk 2,23-28

Komentář: Žid 6,10-20
Vytrvat v lásce až do konce, být vytrvalí a horliví tak jako Abraham, otec všech věřících – to je pozvání dnešního úryvku.

23. 1.

Žid 7,1-3.15-17

Mk 3,1-6

Komentář: Žid 7,1-3.15-17
Ježíš je pravý Král spravedlnosti a pokoje „mocí života nezničitelného“. O tuto jistotu nezničitelného života se můžeš opřít i v dnešním dni a zde čerpat sílu pro vše, co tě dnes čeká...

24. 1.

Žid 7,25 – 8,6

Mk 3,7-12

Komentář: Žid 7,25 – 8,6
Ježíš přináší navždy spásu nám, kdo skrze něho přicházíme k Bohu, stále je živ a přimlouvá se za nás. Pozvedni svoji hlavu a raduj se z této skutečnosti, která je reálná i v tvém životě!

25. 1. Svátek Obrácení sv. Pavla

Sk 9,1-22

Mk 16,15-18

Komentář: Sk 9,1-22
Pavlův příběh obrácení nám stále znova připomíná, že Bůh i dnes jedná ve své moci a přivádí k obrácení hříšníky i protivníky církve. A já mám být připraven v pozici učedníka Ananiáše: naslouchat svému Pánu a nechat si otevírat – rozšiřovat – své srdce pro ty, ke kterým mne posílá.

26. 1.

2 Tim 1,1-8

Lk 10,1-9

Komentář: 2 Tim 1,1-8
Vzpomeň na ty, kteří pomáhali oživovat „plamen Božího daru“ v tvém životě, děkuj za ně a pros, abys i ty mohl být takovým nástrojem v ruce Boží.

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/