18. 1. 2009

2. neděle v mezidobí – cyklus B

Velikonoční a vánoční cyklus tvoří výrazná období, která však nepokrývají celý rok. Týdnům mezi nimi říkáme liturgické mezidobí. V nich se tajemství Kristova života, jak říká Všeobecný úvod k římskému misálu, neoslavuje z určitého hlediska, nýbrž spíše v celé jeho plnosti. V liturgickém mezidobí sledujeme veřejný život Ježíšův, slyšíme jeho promluvy, zvláště jeho podobenství, jsme svědky jeho znamení a gest. Jeho moudrost nás tak může zasáhnout a proniknout, v jeho slovu najdeme život, jsme zváni následovat ho. Každá neděle v mezidobí je Velikonocemi, každá je svátkem. Dnes, na začátku liturgického mezidobí, se tedy opět shromažďujeme ve společenství církve, abychom do času našeho života, skrze víru, vnesli jistotu Krista, abychom zakusili jeho blízkost.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

Povolání je vždy tajemstvím, do kterého "dotyčný" postupně proniká. To je vidět i na Samuelovi. Zároveň se nemá přehlédnout, že na cestě "rozlišování" nebyl sám, stál při něm zkušenější Eli. A konečně – po rozpoznání, že volá Bůh, přichází odpověď: Ano, chci naslouchat.

1 Sam 3,3b-10.19

Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: "Samueli!" On odpověděl: "Tady jsem." Běžel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On pravil: "Nevolal jsem tě, vrať se a spi." Šel tedy spát.
Hospodin zavolal podruhé: "Samueli!" Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On odpověděl: "Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi." Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově.
Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: "Hle, tady jsem, volal jsi mě." Tu Eli pochopil, že chlapce volal Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: "Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: ´Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.’" Samuel tedy šel spát na své místo.
Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: "Samueli, Samueli!" A Samuel řekl: "Mluv, tvůj služebník poslouchá."
Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.

ŽALM 40

Odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. – Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu.
V obětních darech si nelibuješ, – zato jsi mi otevřel uši. – Celopaly a smírné oběti nežádáš, – tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.
Ve svitku knihy je o mně psáno. – Rád splním tvou vůli, můj Bože, – tvůj zákon je v mém nitru."
Spravedlnost jsem zvěstoval – ve velkém shromáždění, – svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

2. ČTENÍ

Pavel by mohl varovat před sexuálními nezřízenostmi pouhým "naléhavým rozkazem". On postupuje jinak: ukazuje, jak velkou hodnotu má "tělo": člověk (celý, tedy i s tělem) je údem Kristova mystického těla. Proto je toto lidské tělo příbytkem Ducha. A "cena" za tuto velkou výsadu byla velká: Kristova krev.

1 Kor 6,13c-15a.17-20

Bratři a sestry! Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás.
Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se však oddá Pánu, je s ním jeden duch.
Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu.
Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Nalezli jsme Mesiáše, to je Krista. Milost a pravda přišly skrze něho. Aleluja.

EVANGELIUM

Janovo svědectví o Kristu vyvolává řetězovou reakci dalších svědectví: Ondřeje, posléze Petra. Ondřej poznal Krista a nenechal si to pro sebe: pověděl o tom svému bratrovi. Způsob šíření evangelia je velmi prostý!

Jan 1,35-42

Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: "Hle, beránek Boží!" Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: "Co byste chtěli?"
Odpověděli mu: "Rabbi" – to přeloženo znamená Mistře – "kde bydlíš?"
Řekl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne.
Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: "Našli jsme Mesiáše!" – to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas," to je v překladu Petr (Skála).

K ZAMYŠLENÍ

Jako křesťané v sobě neseme základní orientaci a povolání k Božímu dětství. Myšlenky dnešního lekcionáře nám nabízejí důležitý okamžik k zastavení a k přehlédnutí naší základní životní volby, učiněné ve křtu. Každé pravé povolání v sobě nese trojí pohyb: začíná u nezištné Boží iniciativy, která nás vytrhuje z všednodennosti a šedi života a zve k dobrodružství víry. V povolání se projeví odstup od minulosti, zvláště minulosti spojené s hříchem. Zanechávám svoji cestu a jdu za tebou, Pane. Druhý pohyb vytváří naše odpověď: hledat – nalézt a následovat – zůstat, to jsou dvojice sloves dnešního úryvku Janova evangelia, vystihující cestu s Kristem, aby bylo možné vstoupit do společenství s ním. Náš život je přece neustálým hledáním Boha a snahou následovat jeho vůli. Teprve třetím krokem se naše povolání dovršuje, v této fázi se stáváme novým stvořením, dostáváme nové jméno. Uviděli jsme Krista a poznali jsme, kde bydlí. V procesu povolání nesmíme zapomínat ani na bratrskou a sesterskou pomoc. Ondřejova dobrá rada, pouhé konstatování, má pro Petrův život velkou cenu!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

19. 1.

Žid 5,1-10

Mk 2,18-22

Komentář: Žid 5,1-10
"Je schopen cítit s chybujícími a bloudícími" – dokážu to i já? Být vůči nim laskavý(á) a vstřícný(á)? Neodsuzovat je zároveň s jejich hříchem? (Vědomí mých vlastních chyb a mého bloudění mi k tomu jistě pomůže!)

20. 1.

Žid 6,10-20

Mk 2,23-28

Komentář: Žid 6,10-20
V koho (co) skládám svoji naději? A je má naděje opravdu "bezpečnou a pevnou kotvou pro duši"?

21. 1.

Žid 7,1-3.15-17

Mk 3,1-6

Komentář: Žid 7,1-3.15-17
Požehnání otvírá druhému cestu jeho života, svolává do jeho života Boží pomoc, pomáhá mu objevit jeho obdarování. Komu mohu dnes posloužit svým požehnáním?

22. 1.

Žid 7,25 – 8,6

Mk 3,7-12

Komentář: Žid 7,25 – 8,6
"Ježíš je stále živ, aby se (i za Tebe) přimlouval". Skrze něj mohu přicházet k Bohu ... U něj nacházet oporu, požehnání, pomoc v dnešním dni, ve všech jeho událostech a okolnostech ...

23. 1.

Žid 8,6-13

Mk 3,13-19

Komentář: Žid 8,6-13
Bůh se dává člověku, dává se mu poznat niterně, důvěrně. "Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem!" Co mu dnes řeknu? Co mu odpovím?

24. 1.

Žid 9,2-3.11-14

Mk 3,20-21

Komentář: Žid 9,2-3.11-14
Nekonám také ve svém životě "mrtvé skutky", které nikam nevedou a nikomu nepomáhají? A jak mám tedy sloužit – živě! – Bohu živému?