2. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Povolání je vždy tajemstvím, do kterého „dotyčný“ postupně proniká. To je vidět i na Samuelovi. Zároveň se nemá přehlédnout, že na cestě „rozlišování“ nebyl sám, stál při něm zkušenější Eli. A konečně – po rozpoznání, že volá Bůh, přichází odpověď: Ano, chci naslouchat.

1 Sam 3,3b-10.19

Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: „Samueli!“ On odpověděl: „Tady jsem.“ Běžel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On pravil: „Nevolal jsem tě, vrať se a spi.“ Šel tedy spát.
Hospodin zavolal podruhé: „Samueli!“ Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On odpověděl: „Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi.“ Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově.
Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: „Hle, tady jsem, volal jsi mě.“ Tu Eli pochopil, že chlapce volá Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: „Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: ‚Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá‘.“ Samuel tedy šel spát na své místo.
Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: „Samueli, Samueli!“ A Samuel řekl: „Mluv, tvůj služebník poslouchá.“
Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.

ŽALM 40

Odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. – Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu.
V obětních darech si nelibuješ, – zato jsi mi otevřel uši. – Celopaly a smírné oběti nežádáš, – tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím.
Ve svitku knihy je o mně psáno: – Rád splním tvou vůli, můj Bože, – tvůj zákon je v mém nitru.“
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, – svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

2. ČTENÍ

Pavel by mohl varovat před sexuálními nezřízenostmi pouhým „naléhavým rozkazem“. On postupuje jinak: ukazuje, jak velkou hodnotu má „tělo“: člověk (celý, tedy i s tělem) je údem Kristova mystického těla. Proto je toto lidské tělo příbytkem Ducha. A „cena“ za tuto velkou výsadu byla velká: Kristova krev.

1 Kor 6,13c-15a.17-20

Bratři a sestry! Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás.
Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch.
Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu.
Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Nalezli jsme Mesiáše, to je Krista. Milost a pravda přišla skrze něho. Aleluja.

EVANGELIUM

Janovo svědectví o Kristu vyvolává řetězovou reakci dalších svědectví: Ondřeje, posléze Petra. Ondřej poznal Krista a nenechal si to pro sebe: pověděl o tom svému bratrovi. Způsob šíření evangelia je velmi prostý!

Jan 1,35-42

Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“
Odpověděli mu: „Rabbi“ – to přeloženo znamená Mistře – „kde bydlíš?“
Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne.
Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: „Našli jsme Mesiáše“ – to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi.
Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas,“ to je v překladu Petr (Skála).

K ZAMYŠLENÍ

Setkání s Ježíšem může být velmi konkrétní, tak jako Ježíšova osoba je zcela konkrétní a reálná. Proto se může hluboce vrýt do paměti a od základů změnit život. Takové setkání však nelze vyvolat vlastními silami, protože je to skutečně dar od Boha. Náš postoj však může být upřímná touha poznat Pána opravdu osobně, a nejen „z doslechu“.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

16. 1.

1 Sam 15,16-23

Mk 2,18-22

Komentář: Mk 2,18-22
Posuzovat Boží věci podle lidských zásad, to je stálé pokušení. Nechat Ježíše, aby nás uváděl do dobrého pochopení skutečnosti, to je stálá šance pro ty, kdo mu věří.

17. 1.

1 Sam 16,1-13

Mk 2,23-28

Komentář: Mk 2,23-28
Slova evangelia zde mohou vypadat jako návod ke svévoli. Ale slova o hříchu prvních lidí v prvé knize Mojžíšově nás upozorňují na nebezpečí situace, kdy člověk sám určuje, co je dobré a co zlé. Proto farizeové i Ježíšovi učedníci se měli snažit pochopit, jak věci vidí Bůh, ne určovat, co a jak má být. Ani s námi to není jiné.

18. 1. Panny Marie, Matky jednoty křesťanů

Sk 1,12-14

Lk 1,39-47

Komentář: Lk 1,39-47
Setkání, ve kterém je přítomen Ježíš, neztrácí nic ze své lidské obyčejnosti a přece je naplněno něčím jedinečným. Mohli bychom prosit, aby se tak dělo na všech ekumenických modlitebních setkáních začínajícího Týdne modliteb za jednotu křesťanů.

19. 1.

1 Sam 18,6-9; 19,1-7

Mk 3,7-12

Komentář: Mk 3,7-12
My bychom možná vyhlásili všemi prostředky, že tento podivuhodný mladý rabbi je Syn Boží. Ježíš ale zřejmě chtěl, aby se lidé k němu přiblížili obrácením svého nitra, ne houfováním okolo jedinečné a slavné osobnosti. A co chci já dnes?

20. 1.

1 Sam 24,3-21

Mk 3,13-19

Komentář: Mk 3,13-19
Ježíš povolal ty, které sám chtěl. Je to velká čest a vyznamenání a současně velká odpovědnost pro ty, kdo povoláni jsou. Tak je to i dnes. A také dnes se může stát, že Ježíš povolá člověka k tomu, aby mu vydal život celý, beze zbytku. Mám pro to porozumění?

21. 1.

2 Sam 1,1-4.11-12.19.23-27

Mk 3,20-21

Komentář: Mk 3,20-21
Mesiáš může vypadat jako pomatený. Není ale každý pomatený Mesiášem, i když si to třeba o sobě myslí. Ani dnes není rozhodující, co si o člověku myslí druzí nebo co si o sobě myslí sám. Záleží na tom, co o něm soudí Bůh.