20. 1. 2002

2. neděle v mezidobí

Pro většinu křesťanů je modlitba věcí zcela samozřejmou. Nestojí před otázkou, zda je vůbec možné se modlit, zda to není řeč do prázdna. Kdo došel k takovéto jistotě ohledně smyslu modlitby, dosáhl velikého životního zisku. Je to dar, za který se sluší znovu a znovu děkovat. A je třeba ho také vyprošovat druhým.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Ke konci babylónského exilu lze datovat tento úryvek, který je součástí druhé písně o Služebníku (Iz 49,1n). Tato tajuplná postava má znovu sjednotit rozptýlený izraelský národ, ale také přinést světlo života pohanům “přebývajícím ve tmě”. Tato pasáž předjímá univerzálnost spásy zjevnou v Kristově poslání.

IZ 49, 3. 5-6

Hospodin mi řekl: "Jsi mým služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou."

Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou silou.

Řekl mi (tedy): "Nestačí, že jsi mým služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se spása má rozšířila až do končin země."

ŽALM 40

Odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

Pevně jsem doufal v Hospodina, - on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. - Novou píseň vložil mi do úst, - chvalozpěv našemu Bohu.

V obětních darech si nelibuješ, - zato jsi mi otevřel uši. - Celopaly a smírné oběti nežádáš, - tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.

Ve svitku knihy je o mně psáno: - Rád splním tvou vůli, můj Bože, -tvůj zákon je v mém nitru."

Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, - svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

2. ČTENÍ

První list Korinťanům byl napsán kolem velikonoc roku 57. Korintská obec prožívala určitý duchovní rozkvět protkaný mnohými chybami a hříchy: rozdělení společenství, indiferentismus vůči případu krvesmilství, zmatené slavení liturgie. A právě těmto hříšným křesťanům Pavel hned v úvodu připomíná, že jsou povoláni ke svatosti.

1 Kor 1, 1-3

Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista, a bratr Sosthenes členům církevní obce Boží v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, Pána svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Aleluja.

EVANGELIUM

Slova Jana Křtitele jsou vůbec prvním svědectvím o Kristu ve čtvrtém evangeliu: mají proto zvláštní význam, jsou jeho “hlavní charakteristikou”. Jan Křtitel vyjmenovává dva znaky Kristova poslání: odstranit hřích a darovat Ducha svatého. Nejprve je třeba totiž odstranit “špatný obsah nádoby”, vyčistit ji, aby bylo možné ji naplnit obsahem novým, Duchem nového života.

Jan 1, 29-34

Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: "Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já." Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu."

A Jan vydal svědectví: "Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: "Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým."

A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží."

K ZAMYŠLENÍ

Pro evangelia, pro Jana Křtitele, pro celou řadu světců je Ježíš bez diskuse postavou jedinečnou s neopakovatelným významem. Křesťan by mohl celkem samozřejmě přitakat, že je to tak i u něho. Nemusí to ale být tak snadné.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1 Sam 15,16-23

Mk 2,18-22

Komentář: 1 Sam 15,16-23
Dříve nepatrný, nyní veliký: to platilo pro Saula, platí to pro každého “vyvoleného”. Zkus si hlouběji uvědomit, že i tebe nepatrného si Pán vyvolil a učinil velkým.

1 Sam 16,1-13

Mk 2,23-28

Komentář: 1 Sam 16,1-13
Možná nejsem “zajímavý” pro lidi ze svého okolí, možná nevynikám ve studiu či v zaměstnání: nemusím však propadnout komplexům méněcennosti, protože Hospodin se na mě dívá “jinak”.

1 Sam 17,32-33.37.40-51

Mk 3,1-6

Komentář: 1 Sam 17,32-33.37.40-51
“Ve jménu Hospodina zástupů”: v této zbroji mohl maličký David zdolat silného Goliáše. A takovou zbroj můžeme “obdržet” i my: v modlitbě, v setkání s Kristem ve slově…

1 Sam 18,6-9; 19,1-7

Mk 3,7-12

Komentář: 1 Sam 18,6-9; 19,1-7
David byl zpočátku Saulovým oblíbencem. Situace se však posléze změnila: Davidovy úspěchy vyvolaly žárlivost a nedůvěru. Nehlodá podobná žárlivost moje vztahy s přáteli, kolegy?

Svátek Obrácení sv. Pavla apoštola

Sk 22,3-16 nebo Sk 9,1-22

Mt 16,15-18

Komentář: Sk 22,3-16
Bůh je schopný přivést k sobě i největšího nepřítele evangelia. Nelámu hůl nad některými beznadějnými případy?

Památka sv. Timoteje a Tita

2 Sam 1,1-4.11-12.19.23-27

Mk 3, 20-21

Komentář: 2 Sam 1,1-4.11-12.19.23-27
Vydávat svědectví o Kristu: k tomu nebyl povolán pouze Pavel či Timotej, ale každý z nás. Jakým způsobem mohu svědčit já? A pokud nevím, jak a kdy svědčit o Kristu, pak mohu prosit o světlo a odvahu.