2. neděle postní -C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Bůh prozařuje temnou noc Abrahámovy víry a dává mu znamení naděje: ”Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat… tak četné bude tvé potomstvo!” (v. 5). Abrahám odpovídá Bohu svým souhlasem víry, svým ”Amen”. Bůh přijímá Abrahámovu víru a ”připočítá” mu to jako spravedlnost (v. 6). Sloveso ”připočítat” je technickým termínem pro označení ”platnosti” oběti: Bohu milá oběť, která ospravedlňuje člověka, je přilnutí víry. Bůh pak vyslovuje slib o předání země mezi Egyptem a Eufratem. Tento slib potvrzuje skrze staro-bylý rituál uzavření smlouvy. Obě smluvní strany mají projít mezi rozpůlenými ptáky, čímž na sebe při porušení úmluvy svolávají úděl oněch zvířat. V tomto případě však mezi zvířaty projde jenom Bůh – jen On se zavazuje svou milostí.

Gn 15,5-12.17-18

Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: ”Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!” – a dodal: ”Tak četné bude tvé potomstvo!” Abrám Hospodinu uvěřil a ten ho za to uznal za spravedlivého.
Znovu mu pravil: ”Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví.”
Abrám řekl: ”Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?”
Bůh mu řekl: ”Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě.”
Abrám mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň.
Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle – dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: ”Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!”

ŽALM 27

Odpověď: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, – koho bych se bál? – Hospodin je záštita mého života, – před kým bych se třásl?
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, – smiluj se nade mnou, vyslyš mě! – Mé srdce k tobě mluví, – má tvář tě hledá:
Hospodine, hledám tvou tvář. – Neskrývej svou tvář přede mnou, – v hněvu neodmítej svého služebníka! – Tys má pomoc, nezavrhuj mě!
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina – v zemi živých! – Důvěřuj v Hospodina, buď silný, – ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

2. ČTENÍ

Pavel vychází z klasické biblické nauky o ”dvou cestách” a rozlišuje dvě ”proměnění”. Nejprve je tu ”proměnění” těch, kdo si zvolili jako boha břicho, sobecké potěšení a nevázaný život. Svou spásu a chloubu nehledají v Kristově kříži, ale v sebeospravedlnění a vychloubání se. Konec takových lidí je záhuba. Na druhé straně je nádherné proměnění těch, kteří v Kristových šlépějích prožívají svůj ”exodus” do nebeského Jeruzaléma, do nebeské vlasti. Tito věřící se ve křtu ”připodobnili” Kristu neboli dostali jeho ”podobu a obraz”. Na konci života budou zcela ”proměněni” v Krista – tehdy bude Kristův obraz v nich plně zářit.

Flp 3,17 – 4,1

(Bratři a sestry), jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
Proto, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, tak stůjte v Pánu pevně, milovaní!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!

EVANGELIUM

Lukášovo podání proměnění Páně má mnoho společných rysů s verzemi dalších synoptických evangelií. Lukáš má však určité specifické prvky, které pomáhají vidět tuto událost v novém světle. Především se objevuje zmínka o modlitbě, která je stálým motivem Lukášova evangelia. V modlitbě Ježíš ukazuje svou prozářenou tvář, v modlitbě je věřící ”proměňován” v ”syna světla”. Další údaj zmiňovaný pouze u Lukáše je obsah rozhovoru s Mojžíšem a Eliášem: ”mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě” (v. 31). Původní text však mluví o ”exodu”: vyvrcholením Ježíšovy pozemské pouti je nanebevstoupení, ”exodus” do slávy.

Lk 9,28b-36

Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho.
Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: ”Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.” Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň.
Z oblaku se ozval hlas: ”To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!” Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.

K ZAMYŠLENÍ

Opravdová víra nám pomáhá nalézat Boha skrytého, Boha spojence, ochotného postavit se na naši stranu. Jeho zjevení se odehrává venku a ve tmě, jako v případě Abráma, nebo na hoře, místě opuštěném, zahaleném oblakem a přitom prozářeném světlem, jak je prožili apoštolové. I víra znamená opouštění lidských jistot, vydání se na cestu Božího vedení. Skrze víru lze vždy znovu uvidět jediného jistého a pevného, zjevujícího se Boha. Boží zjevení vede pak obdarovaného dál: stejně jako uzavřená smlouva mezi Abrámem a Bohem znamená budoucnost, příslib potomstva a dar země; podobně proměnění Krista na hoře je posilou apoštolů na jejich cestě za ním: nejen k utrpení a kříži, ale k jeho definitivnímu vítězství, totiž nedělnímu ránu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

5. 3.

Dan 9,4b-10

Lk 6,36-38

Komentář: Dan 9,4b-10
Kajícnost, uznání hříchu, vyznání viny otevírá cestu Božímu milosrdenství, otevírá cestu k uzdravení, k proměně života.

6. 3.

Iz 1,10.16-20

Mt 23,1-12

Komentář: Iz 1,10.16-20
Krásný obraz (”I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy…”) Boží moci a touhy uzdravovat, odpouštět a zahlazovat. I dnes s nimi mohu počítat, na ně se spoléhat a nechat se uzdravovat a proměňovat.

7. 3.

Jer 18,18-20

Mt 20,17-28

Komentář: Jer 18,18-20
Jeremiáš ”vylévá” své zraněné srdce před Hospodinem. To je ta správná cesta, to pravé místo, kde mohu i já vylévat své srdce a nacházet uzdravení, ochranu a vysvobození.

8. 3.

Jer 17,5-10

Lk 16,19-31

Komentář: Jer 17,5-10
Opravdu spoléhám na Hospodina ve všech oblastech svého života? Pak jsem ”jako strom, který je zasazen u vod, … nestrachuje se.” Anebo jím mohu být, vložím-li dnes všechnu svoji důvěru v Hospodina!

9. 3.

Gn 37,3-4.12-13a.17b-28

Mt 21,33-43.45-46

Komentář: Gn 37,3-4.12-13a.17b-28
Josefův příběh (zde začínající, my známe i jeho šťastné vyústění) nám může být povzbuzením při snášení protivenství, neporozumění, nepřijetí od druhých.

10. 3.

Mich 7,14-15.18-20

Lk 15,1-3.11-32

Komentář: Mich 7,14-15.18-20
”… máš zálibu v milosrdenství. Znovu se smiluješ.” Je to tak – mohu se někdy cítit až trapně (což je však vůči Božímu milosrdenství pocit falešný), přesto je to to nejlepší, co mohu udělat: znovu a znovu přicházet před Hospodina a prosit o milosrdenství, odpuštění, uzdravení.