2. neděle postní

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Abrahám potřebuje tuto zkoušku, aby rozšířil ”horizonty své víry” a nově poznal, jak je Bůh velký, jiný, neuchopitelný. Abrahám v této zkoušce nemá žádnou oporu, jen holou víru. Izák měl zemřít, aby se Abrahám neopíral o splnění Božího slibu již na základě přirozeného otcovství, ale jen na základě Božího slova. Skrze bolest odevzdání toho ”nejdražšího” Abrahám dorůstá ve víře a po zkoušce dostává znovu svého syna jako dar a ”zaslíbení”.

Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18

Bůh zkoušel Abraháma a řekl: ”Abraháme!”
Odpověděl: ”Tady jsem!”

Bůh pravil: ”Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.”

Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář, nahoru na dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna.

Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: ”Abraháme, Abraháme!”
Ten se ozval: ”Tady jsem!”

(Anděl) řekl: ”Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mu neodpíráš svého syna, svého jediného syna.” Abrahám pozdvihl své oči, a hle - za ním beran, který se chytil za rohy do křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna.

Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: ”Při sobě samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.”

ŽALM 116

Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.

Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: - ”Jsem tak sklíčen!” - Drahocenná je v Hospodinových očích - smrt jeho zbožných.

Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, - jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, - rozvázal jsi moje pouta. - Přinesu ti oběť díků, Hospodine - a budu vzývat tvé jméno.

Splním své sliby Hospodinu - před veškerým jeho lidem - v nádvořích domu Hospodinova, - uprostřed tebe, Jeruzaléme!

2. ČTENÍ

Obětování Izáka bylo předobrazem ”obětování” jiného milovaného syna: Ježíše Krista. Ježíš Kristus je ten velký Boží dar, ve kterém jsou zahrnuty všechny ostatní dary. Kdo přijímá dar Syna a zůstává v něm, nemusí se obávat odsouzení - Bůh je na jeho straně. Vždyť Bůh je s námi, on vydal svého Syna za nás.

Řím 8,31b-34

Bratři! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.

EVANGELIUM

Úryvek obsahuje mnoho styčných bodů s Božím zjevením na hoře Sinaji (Ex 33-34). Přesto evangelní událost převyšuje starozákonní zjevení. Mojžíšovi zářila jenom kůže na tváři (Ex 34,29), kdežto Ježíšovi celé tělo, ba dokonce i oděv. Mojžíš přijal slova od Hospodina, kdežto Ježíš sám má slova, která mají učedníci poslechnout. Ježíš je novým Mojžíšem, dokonce větším než on, protože je Božím milovaným Synem. Proto nyní stačí samotný Ježíš, stačí jeho slovo.

Mk 9,2-10

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel - žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.

Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: ”Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?” Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni.

Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: ”To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!” Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše.

Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená ”vstát z mrtvých”.

K ZAMYŠLENÍ

Řím 8,31b-34
Při putování pouští po vyvedení z Egypta byla pro izraelský národ velmi palčivá otázka: ”Je Bůh stále ještě s námi”? Do podobného problému se může dostat i křesťan. Ve chvíli, kdy se život zkomplikuje, kdy se z něho vytratí mnoho jistot a víra se člověku zatemní, může se objevit otázka: ”Je Bůh s námi”? ”Je Bůh se mnou, když je tolik životních okolností proti mně”? Apoštol Pavel zažil takových nesnází, ohrožujících nejen jeho práci ale i jeho život, celou řadu. A přesto s neotřesitelnou jistotou vychází ze skutečnosti, že Bůh je s námi, kteří jsme Krista přijali za svého, proto není třeba příliš uvažovat o těch, kdo jsou proti nám.

Apoštol svou jistotu nečerpá z nějakých svých oblažujících zážitků, ale ze zásadní skutečnosti, kterou hlásá a dosvědčuje: Bůh vydal za nás svého Syna, jaký větší důkaz o jeho příklonu k nám bychom ještě měli hledat? Ježíš je proti hříchu, proti zlu, ale ne proti nám, hříšníkům. Nás chce zachránit a proto je na naší straně, je nám blízký, což apoštol vyjadřuje slovy: ”Přimlouvá se za nás”. Člověku pak zbývá jediné - přidat se na jeho stranu, čili důvěřovat Bohu a být mu věrný.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Dan 9,4b-10

Lk 6,36-38

Komentář: Dan 9,4b-10
V této kající modlitbě se několikrát opakuje motiv ”neposlušnosti”: zkus najít ty obraty, které to vyjadřují. A jak se projevuje tvoje neposlušnost vůči Bohu?

Iz 1,10.16-20

Mt 23,1-12

Komentář: Iz 1,10.16-20
Izajáš vyzývá k dvojímu kroku obrácení: přestat páchat zlo a činit dobro. Prorok přitom dává ”důmyslnou radu”: probrat s Bohem své slabosti, hříchy. Jinými slovy: nevyřešit ”hřích” vlastními silami, ale před Bohem a s ním.

19. 3. Slavnost sv. Josefa

2 Sam 7,4-5a.12-14a.16

Řím 4,13.16-18.22 , Mt 1,16.18-21.24a

Komentář: Řím 4,13.16-18.22
Mít víru i naději tam, kde není žádná ”šance”. To je výzva i pro mě: moje víra se však nemá opírat o ”lidské přání”, ale o Boží slovo.

Jer 17,5-10

Lk 16,19-31

Komentář: Jer 17,5-10
Postní doba není jen obdobím ”boje proti hříchu”, ale také časem prohloubení důvěry k Bohu. V kterých oblastech svého života mám slabou důvěru v Boží moc?

Gn 37,3-4.12-13a.17b-28

Mt 21,33-43.45-46

Komentář: Gn 37,3-4.12-13a.17b-28
I Josef musel zakusit, jak je těžké se vyrovnat s příkořím způsobeným od nejbližších. A kdykoli budeš v podobné situaci, vzpomeň si na něj, vzpomeň si na Krista.

Mich 7,14-15.18-20

Lk 15,1-3.11-32

Komentář: Mich 7,14-15.18-20
Kdo je Bůh jako ty… Kdo jako Bůh odpouští hříchy, dokáže je zcela ”anihilovat”, vhodit do nejhlubších propastí? Micheášova slova mohou prohloubit moji důvěru v moc Božího odpuštění.