4. 1. 2009

2. neděle po Narození Páně - cyklus B

Slavnost Narození Páně je pro nás vzpomínkou na minulou událost a zároveň je projevem snahy aktivně se účastnit tajemství, před nímž dnes znovu, skrze liturgii, stojíme. A tak, i když jsou Vánoce jakýmsi "výročím", chronologickou vzpomínkou, snažíme se hlouběji proniknout do tajemství Krista Spasitele, který se pro nás narodil jako dítě, do tajemství Slova, které se stalo tělem a začalo přebývat mezi námi. Vánoce nejsou odloučeny od hlavních svátků liturgického roku, jimiž jsou Velikonoce. O Vánocích se klaníme Bohočlověku a rozjímáme o jeho lásce. Jsme svědky tajemství dítěte – krále, který se pro nás stal služebníkem. Klaníme se milosrdné lásce, která nás vykupuje. Toto klanění a rozjímání nás nabádá k účasti na díle spásy. Kristovu velikonoční oběť právě začínáme slavit. V eucharistii se tak aktivně spojujeme s Kristem pro nás narozeným a za nás na kříži obětovaným (srov. Pokorný, L., Světlo svátostí a času, Zvon 1990, Praha, str. 113).

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Když hluboké ticho všechno objímalo a noc ve svém běhu k polovině došla, tvé všemocné slovo, Bože, sestoupilo z královského trůnu z nebe.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty osvěcuješ všechny, kdo v tebe věří; ukaž své světlo všem národům a celý svět naplň svou slávou. Prosíme o to skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

Moudrost, o které mluví Sirachovec, není jen nějaká lidská schopnost, ale Boží dar, Bohem stvořený. Proto je třeba si ji vyprosit a je třeba ji přijímat s vírou. Člověk sám ji vytvořit nemůže.

Sir 24,1-4.12-16

Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy:
Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: "Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!" Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo. Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.

ŽALM 147

Odpověď: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Nebo: Aleluja.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, – chval svého Boha, Sióne, – že zpevnil závory tvých bran, – požehnal tvým synům v tobě.
Zjednal tvému území pokoj – a sytí tě jadrnou pšenicí. – Sesílá svůj rozkaz na zemi, – rychle běží jeho slovo.
Oznámil své slovo Jakubovi, – své zákony a přikázání Izraeli. – Tak nejednal se žádným národem: – nesdělil jim svá přikázání.

2. ČTENÍ

Když se Pavel dívá na Boží dílo ve vznikající církvi, nevychází z úžasu. To, co dělá v lidských životech Bůh, přesahuje naše představy a zkušenosti. Pavel se proto soustřeďuje na dvě věci: na dík Bohu a na prosbu o pochopení Božích věcí skrze Boží dar chápání.

Ef 1,3-6.15-18

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu.
Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Sláva tobě, Kriste, tys byl hlásán pohanům, sláva tobě, Kriste, tys došel víry ve světě. Aleluja.

EVANGELIUM

Tento úvod Janova evangelia můžeme vnímat jako celek a můžeme také brát myšlenku po myšlence, slovo po slovu – vždy budeme velmi obohaceni. Pohled na Ježíšovo bytí u Otce před stvořením i pohled do tajemství jeho lidství přesahuje naše možnosti chápání, ale ukazuje, kudy je třeba se na toto tajemství dívat.

Jan 1,1-5.9-14

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.
Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

K ZAMYŠLENÍ

Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo. Země a celé stvoření jsou plodem jeho přímého chtěného zásahu. Bůh řekl a stalo se! V Prologu evangelia svatého Jana, který dnes opětovně zazněl, je onen počátek připomínán: na jedné straně stojí odmítnutí Boha, temnota, hřích a mlčení vůči jeho vyřčenému Slovu: "Vlastní ho nepřijali". Ticho a mlčení jsou důležité, nesmí však být prázdnotou, projevem nenávisti a sobectví, vposledku pak odmítnutí. My máme moc učinit z nich prostor, do kterého pozveme toto Boží Slovo; naše omezenost a lidství tak budou naplněny nadějí, v tichu a pokoji našeho nitra může Boží slovo znovu rozkvést a tvořit. Vánoce jsou oslavou počátku spásy, nového chtěného Božího zásahu v náš prospěch. Stane se naše ztišené nitro prostorem pro zrození života, který byl a je světlem lidí, nebo zatvrzele zůstaneme u odmítnutí?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

5. 1.

1 Jan 3,11-21

Jan 1,43-51

Komentář: Jan 1,43-51
Ježíš tě zná, rozumí ti, chce překonat i tvé pochybnosti a zve tě k plnějšímu životu ve společenství s ním. Právě dnes, v tento obyčejný den, ne až v neděli, ne až někdy. Nech se pozvat!

6. 1. Slavnost Zjevení Páně

Ef 3,2-3a.5-6

Mt 2,1-12

Komentář: Ef 3,2-3a.5-6
Pro koho jsem "pověřen pracovat"? Za koho nesu zodpovědnost, koho mám dnes nést ve svých modlitbách, koho povzbudit, komu pomoci?

7. 1.

1 Jan 3,22 – 4,6

Mt 4,12-17.23-25

Komentář: 1 Jan 3,22 – 4,6
Věřit a milovat. Jak jednoduchá je Janova výzva a jak těžké je ji v životě naplňovat. Přesto je možné velikost tohoto úkolu uskutečňovat vytrvale a věrně malými, každodenními krůčky. Co může být ten dnešní?

8. 1.

1 Jan 4,7-10

Mk 6,34-44

Komentář: 1 Jan 4,7-10
Co k tomu napsat více. Přečti si úryvek znovu, několikrát ... a pros, abys uměl(a) svou láskou ke všem odpovídat na lásku Boží ...

9. 1.

1 Jan 4,11-18

Mk 6,45-52

Komentář: 1 Jan 4,11-18
Zůstávat v Bohu, v jeho lásce – tím, že miluji své bratry a sestry; tím že nepodléhám strachu – to je úkol (poslání) pro každý den mého života.