6. 12. 2009

2. neděle adventní – cyklus C

První tři adventní neděle se myšlenkami více zaměřují na očekávání Kristova druhého příchodu. Věnují se přípravě na něj. Poslední, čtvrtá neděle adventní, se soustřeďuje na období bližší přípravy na slavnost Narození Páně a na události, které mu bezprostředně předcházely. Naše radostné očekávání je dnes provázeno výzvou k pokání z úst Předchůdce a připravovatele cesty, Jana: "Hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy". Vedle všech příprav a starostí, které se v těchto dnech začnou tvrdě hlásit o slovo, nezapomínejme na tu podstatnou a nejdůležitější přípravu: na naše vnitřní obrácení, na správný směr našeho bytí. Bylo by škoda nechat projít pravou radost kolem nás, zcela bez povšimnutí, aniž by se nás dotkla a vstoupila do našeho nitra. Bez zřeknutí se zla a opravdového přilnutí k dobru – obrácení – by se to skutečně mohlo stát.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hle, Pán přijde spasit lidi všech národů a k radosti vašeho srdce dá, že uslyšíte jeho mocný hlas.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy, ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro, abychom došli k věčnému životu s Kristem. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Kniha Baruchova nás uvádí do doby babylónského zajetí. V uvedeném úryvku, který patří do její závěrečné části, prorok potěšuje vyhnance přislíbením blízkého návratu domů. K líčení slávy tohoto návratu prorok používá obrazy a symboly převzaté ze svatební oslavy. Izrael má odložit "roucho své žalosti", kterým vyjadřoval svůj vnitřní smutek, a má obléknout "ozdobu věčné slávy" a "roucho spravedlnosti", tj. spásy. Znamením nové důstojnosti je také koruna a nové jméno. Tento návrat bude dokonce slavnější než návrat po vyjití z Egypta (v. 6-9). Tato přislíbení se definitivním způsobem naplní v mesiánské době při navrácení všech vykoupených k Bohu.

Bar 5,1-9

Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh. Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas. Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha "Pokoj spravedlnosti" a "Vznešenost bázně Boží".
Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své děti, které se shromáždily na rozkaz Svatého od východu slunce až na západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval! Neboť vyšly z tebe pěšky, vedeny od nepřátel, ale Bůh je přivede k tobě, nesené se slávou jako na královském trůnu. Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě.
Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele na Boží rozkaz. Ano, Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlností, která z něho prýští.

ŽALM 126

Odpověď: Hospodin s námi udělal velkou věc, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu.
Tehdy se říkalo mezi pohany: – "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost.
Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem.
Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ

Uvedená část je svědectvím o hluboce lidském vztahu apoštola ke křesťanům ve Filipech: s radostí za ně prosí a vroucně po nich touží láskou Krista Ježíše. Pavel vděčně připomíná jejich aktivní nasazení při šíření evangelia a zároveň vyjevuje svoji touhu, aby pokročili dál na této cestě za Kristem: proto prosí o růst jejich lásky. Pravá láska je základem a zdrojem "rozpoznání" těch skutků, které jsou skutečně k Boží chvále. Takové skutky jsou však především dílem Božím a jsou vykonané ve spojení s Ježíšem Kristem.

Flp 1,4-6.8-11

(Bratři a sestry!) Ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování evangelia. Jsem totiž přesvědčen, že ten, který ve vás toto dobré dílo začal, přivede ho ke konci ke dni Krista Ježíše.
Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech toužím láskou Krista Ježíše. A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův, s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem, k Boží chvále a slávě.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží spásu. Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelní čtení je součástí zprávy o Janově činnosti před Ježíšovým veřejným vystoupením. První dva verše zařazují tyto události do rámce světových dějin, aby se naznačil jejich univerzální a světový dosah: proto jsou jmenováni představitelé politické a náboženské moci. Předchůdce dostává své povolání na poušti, která je už ve SZ místem setkání s Boží milostí. Pak začíná vyzývat k obrácení a křtu, které jsou přípravnými kroky na Pánův příchod. Tzv. Janův křest nepřinášel odpuštění, protože byl jen prorockým znamením eschatologického očištění, které přinese všem Boží spásu skrze životodárného Ducha.

Lk 3,1-6

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův.
Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: "Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu."

K ZAMYŠLENÍ

"Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu" (Žl 126). Toto zvolání starozákonního žalmu, opravdového radostného zpěvu vyhnanců vracejících se do vlasti, nám nabízí hlavní znělku nejen pro liturgii 2. neděle adventní, ale pro celý náš život. Je oslavou radosti. Už se můžeme vrátit domů, cesta je volná. Prorok Baruch v prvním čtení ukazuje radostné procesí putující ke svobodě, apoštol Pavel s radostí prosí za křesťany ve Filipech i za nás, když mu pomáháme v rozšiřování evangelia, a Jan Křtitel v evangeliu volá: "Každý člověk uzří Boží spásu" (Lk 3,6). Křesťanství, to je radostné poselství, zaznívající a šířící se na leckdy šedém pozadí beznaděje a smutku, poznamenaném bolestí a utrpením. Zvlášť v tomto čase si to máme uvědomit, a nejen to. Pravé radosti totiž má právě náš svět tolik zapotřebí!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

7. 12.

Iz 35,1-10

Lk 5,17-26

Komentář: Iz 35,1-10
Další zaslíbení o Boží věrnosti, o Božím doprovázení: "vykvete poušť ... bude tam stezka". Jsem ochoten se spolehnout na Pána, i když se třeba ve svém životě cítím jako vyprahlá step? Jsem ochotna se spolehnout na Boha, i když teď pro sebe nevidím cestu?

8. 12. slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu

Gn 3,9-15.20; Ef 1,3-6.11-12

Lk 1,26-38

Komentář: Gn 3,9-15.20
V Kristu, narozeném skrze Marii, je tento první hřích (a všechny další, ode všech lidí) překonán, zlo je poraženo. Mohu vyjádřit svou vděčnost a napodobovat Marii v jejím odpovídání na Boží volání.

9. 12.

Iz 40,25-31

Mt 11,28-30

Komentář: Iz 40,25-31
Počítám s Boží všemohoucností? Počítám s jeho znalostí mne, s jeho starostlivostí o mne? Hledám u něj svoji sílu, odpočinek ve své únavě? Teď je na to čas...

10. 12.

Iz 41,13-20

Mt 11,11-15

Komentář: Iz 41,13-20
Tento krásný obraz mi může být pomocí v bojování s mými strachy: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě drží za ruku..." Bůh mi dodává odvahu!