7. 12. 2008

2. neděle adventní – cyklus B

Advent je v liturgii slova charakterizován třemi velkými postavami, které jsou naplněny nadějí a důvěrou. Je to prorok Izaiáš – veliký vidoucí, jehož pohled do budoucna naplňoval mesiánskou nadějí celé generace lidu Božího ve Starém zákoně a jehož proroctví sílí křesťany prvních i posledních dob. Druhou postavou je svatý Jan Křtitel. Muž, který stojí mezi oběma Zákony. Z jednoho čerpá přísnost a vážnou výzvu, druhému daruje pohled na Beránka, který snímá z lidí tíži hříchu. S oběma se setkáváme i v dnešní eucharistii. A třetí postavou je Panna Maria. Něžná a přitom tak pevná. Současné uspořádání liturgického kalendáře vyzdvihuje její podíl na adventním očekávání i živou spolupráci s uskutečňováním Božího plánu spásy (srov. Pokorný L., Světlo svátostí a času, ČKCH Praha, 1990, str. 112). I v našem očekávání je nutno stále spojovat neochvějnou naději na Kristův příchod i jasný postoj tváří v tvář tomu, který už přišel a je mezi námi.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hle, Pán přijde spasit lidi všech národů a k radosti vašeho srdce dá, že uslyšíte jeho mocný hlas.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy, ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro, abychom došli k věčnému životu s Kristem. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

V první části tohoto textu prorok utěšuje lid v babylónském exilu: slibuje mu návrat do jeho země. Izrael poznal přemíru ("dvojnásobek") následků za svůj hřích, nyní Bůh dává dar svobody. Tak jako se před babylónskými chrámy připravovaly rovné cesty pro průvody se sochami božstev, podobně i teď se má připravit cesta pro Boha slávy, který vede Izraele jakoby triumfálním průvodem.

Iz 40,1-5.9-11

Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy.
Hlas volá: "Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná! Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa."
Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni svůj hlas a neboj se; řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!" Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.

ŽALM 85

Odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: – jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. – Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, – aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Milosrdenství a věrnost se potkají, – políbí se spravedlnost a pokoj. – Věrnost vypučí ze země, – spravedlnost shlédne z nebe.
Hospodin též popřeje dobro – a naše země vydá plody. – Spravedlnost bude ho předcházet – a spása mu půjde v patách.

2. ČTENÍ

Úryvek z druhého Petrova listu odpovídá na otázku, proč Kristus otálí se svým příchodem. Bůh chce zachránit všechny lidi. Proto poskytuje všem potřebný čas, aby změnili svůj život. Jednou pak přijde konec tohoto světa, kdy se vše roztaví v ohni (to je symbol radikální proměny a očištění). Teprve pak se objeví nová nebesa a nová země.

2 Petr 3,8-14

Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří lidé obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání.
Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat.
A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme – jak on to slíbil – nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost.
Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží spásu. Aleluja.

EVANGELIUM

Jednoduchá strava a oblékání jsou prorockým svědectvím prostého života předchůdce, který se tak podobá Eliášovi. Jan se nepovažuje za hodného, aby pro "přicházejícího" Zachránce vykonal nízkou otrockou službu, tak velký je mezi nimi odstup. Přicházející Mesiáš křtí totiž Duchem, tj. přináší skutečné očištění od hříchů. Vylití Ducha bylo jasným znakem času spásy.

Mk 1,1-8

Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím:
Je psáno u proroka Izaiáše: "Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!"
Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a při tom vyznávali své hříchy.
Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Kázal: "Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým."

K ZAMYŠLENÍ

Poušť, na které se dnes prostřednictvím slova Božího nacházíme spolu s lidem smlouvy a také s Janem Křtitelem, je podmanivým symbolem toho nejpodstatnějšího: jde zde především o přežití a o nejnutnější prostředky k němu: vodu, pokrm a cestu. Jsou to základní prvky naší existence. Vše nepodstatné a nadbytečné se tady odkládá. V tomto smyslu je celý advent vroucím pozváním k znovuobjevení podstaty naší víry, výzvou ke zbavení se všech nánosů a zbytečností. Cestu vedoucí ke zdroji a smyslu nám svým kázáním ukazuje Jan Křtitel: je to naslouchání Božímu slovu, obrácení, křest (odřeknutí se zla a přijetí Krista), prostý způsob života. V našem adventu jde totiž především o znovunalezení Boha, nikoli však toho poněkud přizpůsobeného našemu obrazu a našim představám, ale Boha evangelia.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

8. 12. Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu

Ef 1,3-6.11-12

Lk 1,26-38

Komentář: Ef 1,3-6.11-12
"Máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti." Tak jako Maria.

9. 12.

Iz 40,1-11

Mt 18,12-14

Komentář: Mt 18,12-14
I mne Bůh hledá a chce mne přivést k novému rozměru mé víry, do nové hloubky, k důvěrnějšímu vztahu se sebou... Nechám se nalézt? Nechám se vést?

10. 12.

Iz 40,25-31

Mt 11,28-30

Komentář: Mt 11,28-30
I mne chce Ježíš občerstvit a povzbudit na cestě následování. S čím se lopotím, co mě tíží, co mu předložím?

Iz 41,13-20

Mt 11,11-15

Komentář: Mt 11,11-15
"A chcete-li to přijmout..." Chci přijmout (nejenom tato) Ježíšova slova? Chci, aby jeho slovo proměňovalo můj život, aby mne usvědčovalo, aby mě směrovalo na mé cestě?

12. 12.

Iz 48,17-19

Mt 11,16-19

Komentář: Mt 11,16-19
Vím, co chci ve svém životě, o co usiluji? A jsou tyto mé plány a záměry podřízeny Bohu, jeho moudrosti?

13. 12.

Sir 48,1-4.9-11

Mt 17,10-13

Komentář: Mt 17,10-13
Před Krista mohu stále znovu předstupovat s modlitbou chval, díků i proseb, ale také k němu volat, ptát se ho a vytrvale čekat na jeho odpověď (a ne jen na tu, kterou chci slyšet :-).