2. neděle adventní - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hle, Pán přijde spasit lidi všech národů a k radosti vašeho srdce dá, že uslyšíte jeho mocný hlas.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy, ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro, abychom došli k věčnému životu s Kristem. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Kniha Baruchova nás uvádí do doby babylónského zajetí. V uvedeném úryvku, který patří do její závěrečné části, prorok potěšuje vyhnance přislíbením blízkého návratu domů. K líčení slávy tohoto návratu prorok používá obrazy a symboly převzaté ze svatební oslavy. Izrael má odložit ”roucho své žalosti”, kterým vyjadřoval svůj vnitřní smutek, a má obléknout ”ozdobu věčné slávy” a ”roucho spravedlnosti”, tj. spásy. Znamením nové důstojnosti je také koruna a nové jméno. Tento návrat bude dokonce slavnější než návrat po vyjití z Egypta (v. 6-9). Tato přislíbení se definitivním způsobem naplní v mesiánské době při navrácení všech vykoupených k Bohu.

Bar 5,1-9

Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se ozdobou věčné slávy, kterou ti dává Bůh. Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas. Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha: ”Pokoj spravedlnosti” a ”Vznešenost Boží bázně”.
Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své syny, kteří se shromáždili na rozkaz Svatého od východu slunce až na západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval! Neboť vyšli z tebe pěšky, vedeni od nepřátel, ale Hospodin je přivede k tobě nesené se slávou jako na královském trůnu. Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě.
Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele, jenž se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlností, která z něho vyprýští.

ŽALM 126

Odpověď: Hospodin s námi udělal velkou věc, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, - byli jsme jako ve snách. - Tehdy byla naše ústa plná smíchu - a náš jazyk plný jásotu.

Tehdy se říkalo mezi pohany: - ”Velkou věc s nimi udělal Hospodin!” - Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, - naplnila nás radost.

Hospodine, změň náš osud, - jako se mění údolí jihu země. - Kdo sejí v slzách, - žnouti budou s jásotem.

Vycházejí s pláčem, - když nesou semeno k setí: - přijdou však s jásotem - a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ

Uvedená část je svědectvím o hluboce lidském vztahu apoštola ke křesťanům ve Filipech: s radostí za ně prosí a vroucně po nich touží láskou Krista Ježíše. Pavel vděčně připomíná jejich aktivní nasazení při šíření evangelia a zároveň vyjevuje svoji touhu, aby pokročili dál na této cestě za Kristem: proto prosí o růst jejich lásky. Pravá láska je základem a zdrojem ”rozpoznání” těch skutků, které jsou skutečně k Boží chvále. Takové skutky jsou však především dílem Božím a jsou vykonané ve spojení s Ježíšem Kristem.

Flp 1,4-6.8-11

Bratři! Ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování evangelia. Jsem totiž přesvědčen, že ten, který ve vás toto dobré dílo začal, dokončí ho až ke dni Krista Ježíše.
Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech vroucně toužím láskou Krista Ježíše. A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli správně volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův, s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem, k Boží chvále a slávě.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží slávu. Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelní čtení je součástí zprávy o Janově činnosti před Ježíšovým veřejným vystoupením. První dva verše zařazují tyto události do rámce světových dějin, aby se naznačil jejich univerzální a světový dosah: proto jsou jmenováni představitelé politické a náboženské moci. Předchůdce dostává své povolání na poušti, která je už ve SZ místem setkání s Boží milostí. Pak začíná vyzývat k obrácení a křtu, které jsou přípravnými kroky na Pánův příchod. Tzv. Janův křest nepřinášel odpuštění, protože byl jen prorockým znamením eschatologického očištění, které přinese všem Boží spásu skrze životodárného Ducha.

Lk 3,1-6

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův.
Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize proroka Izaiáše:
”Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.”

K ZAMYŠLENÍ

Janovo velmi výjimečné poslání v klíčovém období dějin spásy se nám může jevit jen jako velmi málo inspirující a aplikovatelné do naší situace, ale jde o zdání. Ve skutečnosti se nám nabízí hned několik možností: být předchůdci Páně tím, že mu budeme připravovat cestu do srdcí lidí; odstraňovat překážky Božímu působení v našem vlastním nitru či se jednoduše ptát, jaké je to moje místo v Božím plánu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

8. 12. Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu

Gn 3,9-15.20

Ef 1,3-6.11-12 Lk 1,26-38

Komentář: Lk 1,26-38
Je hezké obdivovat Marii, ale lepší je následovat ji: říkat Bohu ”ano” v konkrétních životních situacích.

Iz 40,1-11

Mt 18,12-14

Komentář: Mt 18,12-14
Nevím-li kudy kam, nemusím zoufat: vždyť Ježíš přišel právě pro bloudící, pro ztracené! A k němu mohu upřít svůj zrak: on přišel a přijde právě pro mě.

Iz 40,25-31

Mt 11,28-30

Komentář: Mt 11,28-30
Ježíš není ten, kdo břemena přidává, ale naopak ten, kdo je odnímá. A na to si mohu vzpomenout, kdykoli budu klesat pod tíživými starostmi, obavami.

Iz 41,13-20

Mt 11,11-15

Komentář: Mt 11,11-15
Být Kristovým učedníkem, být už teď v Božím království: je to velká výsada, ale zároveň náročné poslání, protože s sebou přináší také utrpení a nepochopení. Jsi ochotný i k něčemu takovému?

Iz 48,17-19

Mt 11,16-19

Komentář: Mt 11,16-19
Je svůdné předimenzovat Krista podle svých představ: chtít, aby jednal tak, jak ”se mi chce” a líbí. Ale to není cesta. Cestou je chtít to, co chce on.

Sir 48,1-4.9-11

Mt 17,10-13

Komentář: Mt 17,10-13
Je docela snadné poukázat prstem na ty, kdo způsobili Ježíšovo utrpení a smrt. Je však těžší ukázat prstem na sebe a uvědomit si, že právě já jsem způsobil jeho bolesti: svou lhostejností vůči jeho slovu, pohodlným setrváváním ve hříchu.