2. neděle adventní

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hle, Pán přijde spasit lidi všech národů a k radosti vašeho srdce dá, že uslyšíte jeho mocný hlas.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy, ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro, abychom došli k věčnému životu s Kristem. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Kniha Baruchova nás uvádí do doby babylónského zajetí. V uvedeném úryvku, který patří do její závěrečné části, prorok potěšuje vyhnance přislíbením blízkého návratu domů. K líčení slávy tohoto návratu prorok používá obrazy a symboly převzaté ze svatební oslavy. Izrael má odložit „roucho své žalosti“, kterým vyjadřoval svůj vnitřní smutek, a má obléknout „ozdobu věčné slávy“ a „roucho spravedlnosti“, tj. spásy. Znamením nové důstojnosti je také koruna a nové jméno. Tento návrat bude dokonce slavnější než návrat po vyjití z Egypta (v. 6-9). Tato přislíbení se definitivním způsobem naplní v mesiánské době při navrácení všech vykoupených k Bohu.

Bar 5,1-9

Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se ozdobou věčné slávy, kterou ti dává Bůh. Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas. Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha: „Pokoj spravedlnosti“ a „Vznešenost bázně Boží“.
Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své děti, kteří se shromáždili na rozkaz Svatého od východu slunce až na západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval! Neboť vyšli z tebe pěšky, vedeny od nepřátel, ale Bůh je přivede k tobě, nesené se slávou jako na královském trůnu. Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě.
Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele na Boží rozkaz. Ano, Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlností, která z něho prýští.

ŽALM 126

Odpověď: Hospodin s námi udělal velkou věc, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu.
Tehdy se říkalo mezi pohany: – „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost.
Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí na jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem.
Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ

Uvedená část je svědectvím o hluboce lidském vztahu apoštola ke křesťanům ve Filipech: s radostí za ně prosí a vroucně po nich touží láskou Krista Ježíše. Pavel vděčně připomíná jejich aktivní nasazení při šíření evangelia a zároveň vyjevuje svoji touhu, aby pokročili dál na této cestě za Kristem: proto prosí o růst jejich lásky. Pravá láska je základem a zdrojem „rozpoznání“ těch skutků, které jsou skutečně k Boží chvále. Takové skutky jsou však především dílem Božím a jsou vykonané ve spojení s Ježíšem Kristem.

Flp 1,4-6.8-11

(Bratři a sestry!) Ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování evangelia. Jsem totiž přesvědčen, že ten, který ve vás toto dobré dílo začal, dokončí ho až ke dni Krista Ježíše.
Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech vroucně toužím láskou Krista Ježíše. A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův, s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem, k Boží chvále a slávě.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží spásu. Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelní čtení je součástí zprávy o Janově činnosti před Ježíšovým veřejným vystoupením. První dva verše zařazují tyto události do rámce světových dějin, aby se naznačil jejich univerzální a světový dosah: proto jsou jmenováni představitelé politické a náboženské moci. Předchůdce dostává své povolání na poušti, která je už ve SZ místem setkání s Boží milostí. Pak začíná vyzývat k obrácení a křtu, které jsou přípravnými kroky na Pánův příchod. Tzv. Janův křest nepřinášel odpuštění, protože byl jen prorockým znamením eschatologického očištění, které přinese všem Boží spásu skrze životodárného Ducha.

Lk 3,1-6

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův.
Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize proroka Izaiáše:
„Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“

K ZAMYŠLENÍ

„Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.“ (Žl 126). Toto zvolání starozákonního žalmu, opravdového radostného zpěvu vracejících se vyhnanců do vlasti, nám nabízí hlavní znělku nejen pro liturgii 2. neděle adventní, ale pro celý náš život. Je oslavou radosti. Už se můžeme vrátit domů, cesta je volná. Prorok Baruch v prvním čtení ukazuje radostné procesí putující ke svobodě, apoštol Pavel s radostí prosí za křesťany ve Filipech i za nás, když mu pomáháme v rozšiřování evangelia, a Jan Křtitel v evangeliu volá: „Každý člověk uzří Boží spásu.“ (Lk 3,6). Křesťanství, to je radostné poselství, zaznívající a šířící se na leckdy šedém pozadí beznaděje a smutku, poznamenaném bolestí a utrpením. Zvlášť v tomto čase si to máme uvědomit, a nejen to. Pravé radosti totiž má právě náš svět tolik zapotřebí.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

11. 12.

Iz 35,1-10

Lk 5,17-26

Komentář: Iz 35,1-10
Boží spása je jistá, Bůh nám k ní otevřel přímou cestu, na které se nedá zabloudit. Spolu s dalšími nadějeplnými obrazy nás chce text povzbudit v jistotě, ve spoléhání se na Hospodina, který „sám přijde a spasí vás“.

12. 12.

Iz 40,1-11

Mt 18,12-14

Komentář: Iz 40,1-11
Urovnat cestu Hospodinu. Vystoupit na vysokou horu. Další obrazy vyzývající mne k setkání s Bohem a podřízení svého života Pastýři.

13. 12.

Iz 40,25-31

Mt 11,28-30

Komentář: Iz 40,25-31
Na naší životní cestě k Bohu nás On sám posiluje, zná nás jménem, dává sílu, rozmnožuje zdatnost. Stačí „jen“ doufat a na Něj se spoléhat.

14. 12.

Iz 41,13-20

Mt 11,11-15

Komentář: Iz 41,13-20
Hospodin tě drží za ruku. Pro tebe dal vytrysknout řekám a zřídlům. Další obrazy Boží věrnosti, na kterou se mohu spolehnout, na které mohu stavět, o kterou se mohu opřít.

15. 12.

Iz 48,17-19

Mt 11,16-19

Komentář: Iz 48,17-19
Bůh mne učí a vede cestou, kterou mám jít. Ze všech mých falešných odboček a hříšných zkratek se mám kam vrátit, On na mne čeká.

16. 12.

Sir 48,1-4.9-11

Mt 17,10-13

Komentář: Sir 48,1-4.9-11
Prorok Eliáš je „připraven pro určitý čas“. I nás má Bůh připravené (nejspíš ne pro věci tak veliké), abychom svými činy o Něm vydávali svědectví, aby byli šťastní ti, kdo nás uvidí.