Sekce: Nedělní liturgie
11. 8. 2013
19. neděle v mezidobí – cyklus C
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Kniha Moudrosti patří mezi nejmladší texty Starého zákona. V závěrečné části opakuje události vyjití z Egypta, které nastaly 1000 let před vznikem knihy. Izraelci (text je označuje jako „děti“) se spolehli na Boží zaslíbení a obětovali beránky na příkaz Hospodina jako znamení záchrany. A to je zachránilo.
Mdr 18,6-9
Ta noc, v níž byli pobiti prvorozenci Egypťanů, byla napřed oznámena našim otcům, aby byli dobré mysli, když bezpečně poznají, jakým přísahám uvěřili. Pak tvůj lid už očekával záchranu spravedlivých a zkázu nepřátel. Neboť čím jsi trestal protivníky, tím jsi oslavil nás, když jsi nás povolal.
Vždyť skrytě obětovaly zbožné děti dobrých rodičů a svorně si uložily božský zákon, že svatí budou mít stejný podíl na stejných dobrech i stejných nebezpečích, když předtím zazpívali chvalozpěvy otců.
ŽALM 33
Spolehnutí se na Boha přináší bezpečí. Připojme se k žalmistovi a modleme se za odvahu a sílu důvěřovat našemu Bohu.
Odpověď: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.
Radujte se, spravedliví, z Hospodina, – sluší se, aby ho dobří chválili. – Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin, – blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.
2. ČTENÍ
Čtyři neděle se budeme věnovat 11. a 12. kapitole listu Židům, který je velkým povzbuzením k vytrvalosti, ale i teologickým výkladem Kristova kněžství (kap. 5 – 10). V závěru listu od 11. kapitoly začíná praktická část podtrhující význam víry pro naši záchranu. Náš text je skvělou definicí víry podloženou následnými příklady z historie Izraele.
Žid 11,1-2.8-19
Bratři! Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly. Protože Abrahám věřil, uposlechl Boží výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. Víra ho vedla k tomu, aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. Čekal totiž na město s pevnými základy, které sám Bůh vystaví a založí. I neplodná Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. Když tak mluvili, dávali tím najevo, že pravou vlast teprve hledají. Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece dost času se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město.
Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: ‘Od Izáka budeš mít potomky.’ On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Bděte a buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Aleluja.
EVANGELIUM
Když Ježíš ve 12. kapitole Lukášova evangelia začal mluvit o následování, otázal se ho kdosi na majetek a Ježíš rozvinul tuto otázku do známého „Nestarejte se… Hledejte nejprve Boží království a ostatní vám bude přidáno“. Na to navazuje náš text. Ježíš posune téma až k eschatologickým otázkám.
Lk 12,32-48
Ježíš řekl svým učedníkům: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“
Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: ‘Můj pán hned tak nepřijde,’ a začal tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“
K ZAMYŠLENÍ
Všimněme si Ježíšova povzbuzení. Jako by zahlédl úlek v očích učedníků, když jim říkal ono „nestarejte se“ (Lk 12,22). Je zřejmé, že všechno rozdat není pobídkou k nezodpovědnosti. Ježíš ale směřuje k odvaze spolehnout se na Boha. To je pro mnohé z nás opravdu těžké. Znovu a znovu se obáváme, že nás Bůh nepodrží, opustí nebo dokonce pochybujeme o něm vůbec. Ve víře však jde o všechno, vždyť se jedná o věčnost! Dokážeme Bohu uvěřit a spolehnout se na něj?
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
12.8.
Dt 10,12-22
Mt 17,22-27
Komentář: Mt 17,22-27
Jako Kristovi učedníci jsme svobodní, naše svoboda však nemá pohoršovat či svádět z cesty „maličké“. A i v takových situacích vlastního ustoupení mohu zažívat Boží péči...
13.8.
Dt 31,1-8
Mt 18,1-5.10.12-14
Komentář: Mt 18,1-5.10.12-14
„Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali.“ – K tomu jsme všichni náchylní, vždyť jsme věřící, máme to správné poznání, své způsoby prožívání víry...
14.8.
Dt 34,1-12
Mt 18,15-20
Komentář: Mt 18,15-20
Jak často se shromažďuji s druhými v Kristově jménu? Jak moc zažívám (a jak moc si uvědomuji) při takových setkáních jeho přítomnost?
15.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie
Zj 11,19a; 12,1.3-6a.10ab; 1 Kor 15,20-27a
Lk 1,39-56
Komentář: Zj 11,19a; 12,1.3-6a.10ab
I dnes, v úzkostech a bojích tohoto světa mohu zažívat, že „od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému“.
16.8.
Joz 24,1-13
Mt 19,3-12
Komentář: Mt 19,3-12
Tvrdost srdce vede k nejrůznějším ústupkům, omluvám, usnadňováním. Na cestu učedníka, který následuje Krista, však nepatří. Vzorem nám je Ježíšovo srdce plné lásky, Nejsvětější.
17.8.
Joz 24,14-29
Mt 19,13-15
Komentář: Mt 19,13-15
Děti jako zástupci všech těch, kdo nemohou spoléhat na vlastní moc a sílu, které potřebují moji lásku, kterým mám zprostředkovat Boží lásku...
