19. neděle v mezidobí - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Text je vzpomínkou na vysvobození z Egypta – toto vysvobození je zárukou a příslibem Boží ochrany v současnosti. A v očekávání této spásy se slaví velikonoční svátky (Ex 12,27; Nm 9,7), při kterých se zpívají oslavné žalmy.

Mdr 18,6-9

Ta noc, v níž byli pobiti prvorozenci Egypťanů, byla napřed oznámena našim otcům, aby byli dobré mysli, když bezpečně poznají, jakým přísahám uvěřili. Pak tvůj lid už očekával záchranu spravedlivých a zkázu nepřátel. Neboť čím jsi trestal protivníky, tím jsi oslavil nás, když jsi nás povolal.
Vždyť skrytě obětovaly zbožné děti dobrých rodičů a svorně si uložily božský zákon, že svatí budou mít stejný podíl na stejných dobrech i stejných nebezpečích, když předtím zazpívali chvalozpěvy otců.

ŽALM 33

Odpověď: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, – sluší se, aby ho dobří chválili. – Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin, – blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu.
Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ

Víra je zde chápaná jako síla, která žene dopředu, jak je zřejmé z uvedených příkladů otců. Liturgický úryvek uvádí pouze otce věřících, Abraháma: U něj je víra totožná s odevzdaností Bohu, s odevzdaností vlastních jistot ”vstříc nejistotám”.

Žid 11,1-2.8-19

(Bratři a sestry!) Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly.
Protože Abrahám věřil, uposlechl Boží výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. Víra ho vedla k tomu, aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. Čekal totiž na město s pevnými základy, které sám Bůh vystaví a založí.
I neplodná Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá.
Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. Když tak mluvili, dávali tím najevo, že pravou vlast teprve hledají. Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece dost času se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město.
Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: ‚Od Izáka budeš mít potomky.‘ On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bděte a buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Aleluja.

EVANGELIUM

Správné používání majetku má umožnit připravenost na setkání s Pánem. Ježíšova slova jsou nejprve obecná a platná pro všechny učedníky: Učedník totiž neví, kdy se Pán vrátí, a proto má být stále připravený. Tato obecná napomenutí však vyústí v konkrétnější aplikaci na vedoucí společenství: Komu Bůh mnoho svěřil, od toho víc bude vyžadovat.

Lk 12,32-48

Ježíš řekl svým učedníkům: ”Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království.
Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.
Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení.
Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.”
Petr se ho zeptal: ”Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?”
Pán řekl: ”Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: ‚Můj pán hned tak nepřijde,‘ a začne tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.”

K ZAMYŠLENÍ

Důvěra v Boží přislíbení a věrnost na cestě za Ježíšem – to jsou zásadní podmínky křesťanského života. Někdy se nám důvěra chvěje a naše cesta by se ráda stočila někam jinam. Vidíme, že je nás, křesťanů, málo a ostatní lidé jdou jinou cestou za jinými vůdci. To je chvíle, kdy si člověk opět potřebuje jasně uvědomit, komu uvěřil, a připomenout si Boží věrnost, se kterou už má nejspíš nějaké zkušenosti.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

13. 8.

Dt 10,12-22

Mt 17,22-27

Komentář: Dt 10,12-22
Láska k Bohu, který nás miluje, který si nás vyvolil a který nás provází, musí být zároveň láskou ke všem lidem a vyžaduje celého člověka (”celým srdcem a celou svou duší”).

14. 8.

Dt 31,1-8

Mt 18,1-5.10.12-14

Komentář: Dt 31,1-8
”Hospodin, tvůj Bůh, sám půjde s tebou, nenechá tě a neopustí.” Tato slova bych neměl nikdy zapomenout (možná se je naučit zpaměti) a připomínat si je v dobách těžkostí a zkoušek.

15. 8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

1 Kor 15,20-27a

Lk 1,39-56

Komentář: Lk 1,39-56
Mariin chvalozpěv se teď mohu modlit jako svoji osobní modlitbu chvály – chvály Boha Otce za vše, co pro mne udělal a dělá.

16. 8.

Joz 3,7-10a.11.13-17

Mt 18,21 – 19,1

Komentář: Joz 3,7-10a.11.13-17
Bůh kráčí s Izraelem, On sám je provází v jejich těžkostech a starostech. I já se na Něj mám ve všem spoléhat, být na Něm ve všem závislý.

17. 8.

Joz 24,1-13

Mt 19,3-12

Komentář: Joz 24,1-13
Jozue připomíná Izraelitům Boží skutky a jednání, které byly projevem Boží péče o ně. Podobně i já si mohu připomínat Boží jednání v mém životě a nacházet tak odvahu pro život v přítomnosti a naději pro budoucnost.

18. 8.

Joz 24,14-29

Mt 19,13-15

Komentář: Joz 24,14-29
Pokračování včerejšího čtení – připomínání velikých Božích skutků – mne má vést k větší věrnosti Hospodinu, k patření Mu a k následování v nejrůznějších oblastech mého života.