19. neděle v mezidobí - B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

I „hrdinové“ formátu Eliáše či Mojžíše měli slabosti jako my. Eliáš utíká a propadá malomyslnosti. Ale právě tehdy, když přiznává svou slabost, zasahuje moc Boží („když jsem slabý, právě tehdy jsem silný“ - 2 Kor 12,9). A v síle Božího pokrmu putuje 40 dní (číslo plnosti) až k hoře setkání s Bohem.

1 Král 19,4-8

Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ Lehl si a pod tou kručinkou usnul.
Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ Podíval se, a hle - u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul.
Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá.“ Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.

ŽALM 34

Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, - vždy bude v mých ústech jeho chvála. - V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, - ať to slyší pokorní a radují se.

Velebte se mnou Hospodina, - oslavujme spolu jeho jméno! - Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, - vysvobodil mě ze všech mých obav.

Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, - vaše tvář se nemusí zardívat hanbou! - Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, - pomohl mu ve všech jeho strastech.

Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl - kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. - Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, - blaze člověku, který se k němu utíká.

2. ČTENÍ

Je to konkretizace nového životního stylu, který je inspirován Božím jednáním. Tak jako Otec odpouští, zrovna tak křesťan (v. 32). Tak jako Kristus miluje a dává se jako dar, tak i křesťan (5,2). Tím se vytváří jednota.

Ef 4,30-5,2

Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení.
Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy. Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval vás a zcela vydal sebe za nás v oběť, Bohu velmi příjemnou.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.

EVANGELIUM

Židé reagují na Ježíšova slova, avšak negativně. Z této jejich reakce Ježíš vyvodí, že mu nepatří (6,44). Oni se totiž nenechávají poučovat od Otce, protože neposlouchají toho, který přišel od Otce. Ježíš se pak ještě hlouběji zjevuje jako chléb života - je to ten chléb, který se dává za život světa. Dar eucharistie přichází skrze smrt.

Jan 6,41-51

Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Namítali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: Sestoupil jsem z nebe?“
Ježíš jim odpověděl: „Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: Všichni budou vyučeni od Boha. Každý, kdo slyšel mého Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, který je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný.
Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel.
Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“

K ZAMYŠLENÍ

Co to vlastně může znamenat, že Ježíš je „chlebem života“? Chléb, který je daný k tomu, aby ten, kdo ho jí, neumřel navěky? Právem nás zde napadá, že přijímání eucharistie znamená posilu na cestě, která má vyústit v Bohu a ne v nějaké podivné nicotě nebo absurditě smrti. Ale uvažme také, že Písmo vidí jako původce smrti hřích. Být odolnějším vůči hříchu znamená také zbavovat smrt její moci. Ježíš je tak „chlebem života“ i pro všední dny pozemského života. Naše spojování se s ním nás staví na stranu Boží, tedy na opačnou stranu, než je strana hříchu. Vyprošťuje nás z moci zla a tedy z moci smrti. Umožňuje nám žít z Boží milosti, což je mnohem víc, než to, k čemu stačí velmi omezené síly. Žít z Ježíše - pokrmu znamená žít plně už zde na zemi. A směřovat s ním k Bohu, čili do nebe.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Dt 10,12-22

Mt 17,22-27

Komentář: Mt 17,22-27
Sevření, spoutaní „svěrací kazajkou“ - takto se někdy cítíme, když nás nejrůznější zákony „omezují“. Ale přesto platí…

Dt 31,1-8

Mt 18,1-5.10.12-14

Komentář: Mt 18,1-5.10.12-14
Být jako dítě je osvobozující, protože nás uvolňuje od tlaků, že před Bohem musíme „vypadat“ (být mravně na výši, ctnostní, výkonní). Dítě totiž se samozřejmostí přiznává svoji malost, to, že něco neumí, nezvládá - a že potřebuje druhého.

Dt 34,1-12

Mt 18,15-20

Komentář: Mt 18,15-20
Velmi užitečné rady - tedy ne nejprve pomlouvat, šířit o druhých špatné zvěsti (byť pravdivé). Cesta evangelia je jiná…

Joz 3,7-10a.11.13-17

Mt 18,21-19,1

Komentář: Mt 18,21-19,1
Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho! Ten člověk bude totiž určovat tvoje pocity (negativní, hněvivé, pomstychtivé), bude se ti stále „vnucovat“ (v mysli). Odpuštění je osvobození a vyproštění z vězení, kde bys jinak zůstával ty.

15. 8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

Zj 11,19a; 12,1.3-6a.10ab

1 Kor 15,20-27a ; Lk 1,39-56

Komentář: 1 Kor 15,20-27a
Tento svátek nám opět staví před oči to, co je i naším „osudem“: tím v poslední fázi není „zpopelnění“, ani „vytrácení“ se ve vesmíru, ale proměnění slabého těla, obnovení celé naší existence. A na to se mohu už nyní těšit a zaměřit.

Joz 24,14-29

Mt 19,13-15

Komentář: Mt 19,13-15
Dětinskost? Sotva. Naivita? Zřejmě také ne. Z jakého titulu tedy patří Boží království těm, kdo jsou jako děti?