13. 8. 2006

19. neděle v mezidobí

Pevné místo v liturgii nedělní mše svaté a také o slavnostech má Vyznání víry. To „má za cíl, aby vše¬chen shromážděný lid odpověděl na Boží slovo zvěstované ve čteních z Písma svatého a vyložené v homilii a aby si pronášením textu shrnujícího nauku víry připamatoval tajemství víry dříve, než je začne slavit v eucharistii. Vyznání víry zpívá nebo recituje kněz spolu s lidem.“ (Všeo¬becné pokyny k římskému misálu, čl. 67n) Tomuto souhrnu víry se také říká Krédo podle jeho prvního slova (lat. credo = věřím). Nazývá se také „symbol víry“. Řecké slovo „symbo¬lon“ označovalo polovinu rozlome¬ného předmětu (např. pečeti), která sloužila jako poznávací znamení. Rozlomené části se přiložily k sobě, aby se takto ověřila nositelova totož¬nost. „Symbol víry“ je tedy znamením k zjištění totožnosti a znamením spo¬lečenství věřících. (Katechismus kato¬lické církve, čl. 187n.) Každý z nás do¬stal ve křtu pečeť víry, která je zna¬mením, že jsme dětmi Božími a sobě navzájem bratřími a sestrami.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, aby¬chom se mohli ujmout zaslíbeného dě¬dictví. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

I „hrdinové“ formátu Eliáše či Mojžíše měli slabosti jako my. Eliáš utíká a propadá malomyslnosti. Ale právě tehdy, když přiznává svou slabost, zasahuje moc Boží („když jsem slabý, právě tehdy jsem silný“ – 2 Kor 12,9). A v síle Božího po¬krmu putuje 40 dní (číslo plnosti) až k hoře setkání s Bohem.

1 Král 19,4-8

Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kru¬činku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ Lehl si a pod tou kručinkou usnul.
Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ Podíval se, a hle – u jeho hlavy chléb upečený na rozžha¬veném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul.
Hospodinův anděl se vrátil po¬druhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá.“ Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.

ŽALM 34

Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – v Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se.
Velebte se mnou Hospodina, – osla¬vujme spolu jeho jméno! – Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, – vy¬svobodil mě ze všech mých obav.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, – vaše tvář se nemusí zardívat hanbou! – Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, – pomohl mu ve všech jeho strastech.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl – kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. – Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, – blaze člověku, který se k němu utíká.

2. ČTENÍ

Je to konkretizace nového ži¬vot¬ního stylu, který je inspirován Božím jednáním. Tak jako Otec od¬pouští, zrovna tak křesťan (v. 32). Tak jako Kristus miluje a dává se jako dar, tak i křesťan (5,2). Tím se vytváří jed¬nota.

Ef 4,30-5,2

(Bratři a sestry!) Nezarmu¬cujte svatého Bo¬žího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vy¬koupení.
Daleko ať je od vás každá za¬hořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špat¬nosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy.
Ano, napodo¬bujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval vás a zcela vy¬dal sebe za nás v oběť, Bohu velmi příjemnou.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.

EVANGELIUM

Židé reagují na Ježíšova slova, avšak negativně. Z této jejich reakce Ježíš vyvodí, že mu nepatří (6,44). Oni se totiž nenechávají poučovat od Otce, protože neposlouchají toho, který při¬šel od Otce. Ježíš se pak ještě hlouběji zjevuje jako chléb života – je to ten chléb, který se dává za život světa. Dar eucharistie přichází skrze smrt.

Jan 6,41-51

Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Namítali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: ‚Sestou¬pil jsem z nebe‘?“
Ježíš jim odpověděl: „Pře¬staňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho ne¬přitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: ‚Všichni budou vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo slyšel mého Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, který je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný.
Já jsem chléb života. Vaši ot¬cové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel.
Já jsem ten chléb živý, který sestou¬pil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“

K ZAMYŠLENÍ

Každý z nás někdy zakusil krizi víry. Dnes jsme o ní slyšeli ve všech úryvcích liturgických čtení. Není tedy ničím neobvyklým a netýká se roz¬hodně pouze nás. Příčinou takové krize může být pohoršení z neúspěchu a slabosti jako v případě Eliáše nebo „hněv a prchlivost, hádání a další špatnosti“ – hřích, jak to popisuje svatý Pavel v listě Efesanům, nebo lidství „Ježíše, syna Josefova“, které židé nedokázali přijmout. Krize víry byly, jsou a budou, každý je s nimi konfrontován. Ale cožpak právě v nich se víra, která je hlavně darem Božím, netříbí a neupevňuje? V krizi si můžeme ověřit, nakolik jsme tento Boží dar přijali. Právě v krizi se přece Hospodin „dotkl Eliáše“; okamžik krize vyžaduje velké úsilí, abychom „k sobě byli navzájem dobrými, milo¬srdnými“, nicméně takové úsilí nás nejvíc přibližuje Bohu, který „nám odpustil pro Kristovy zásluhy“, a konečně přijetím lidství s jeho ome¬zeností se nám Ježíš stal nejbližším!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

14. 8.

Ez 1,2-5.24-28c

Mt 17,22-27

Komentář: Ez 1,2-5.24-28c
Na Ezechielovi spočinula Hos¬podinova ruka, symbol povolání do služby. I ty jsi Bohem vyvolen a poslán; podívej se do svého života a vnímej Boží vedení, jeho „ruku“.

15. 8. Slavnost Nanebe¬vzetí Panny Marie

Zj 11,19a; 12,1.3-6a.10ab

Lk 1,39-56

Komentář: Lk 1,39-56
Mariin hymnus je výzvou i pro mne, výzvou k hymnu chvály za to, čím Bůh naplňuje můj život, čím mě obdařil a obdařuje.

16. 8.

Ez 9,1-7; 10,18-22

Mt 18,15-20

Komentář: Mt 18,15-20
Ježíš přítomný ve shromáždění dvou nebo tří (v Jeho jménu) nás zve k modlitbě – i za hříšníky.

17. 8.

Ez 12,1-12

Mt 18,21 – 19,1

Komentář: Mt 18,21 – 19,1
Výzva k vytrvalosti v odpouštění zůstává aktuální po celý náš život. Je dobré se občas vrátit k otázkám: Ne¬zatvrdil jsem své srdce? Odpouštím lidem kolem sebe, i těm nejbližším? Nezapomínám na to, že i mně bylo mnoho odpuštěno?

18. 8.

Ez 16,1-15.60.63

Mt 19,3-12

Komentář: Ez 16,1-15.60.63
Připomínka izraelských hříchů nemá vést k odsouzení, k rezignaci, k depresi z vlastní hříšnosti, ale k při¬pomenutí Boží věrnosti. Hospodin sám dodává svému vyvolenému ná¬rodu odvahu vstoupit do jeho milo¬srdné náruče. A to se týká i mne.

19. 8.

Ez 18,1-10.13b.30-32

Mt 19,13-15

Komentář: Mt 19,13-15
Děti žijí, rostou z lásky svých ro¬dičů a k tomu jsem pozván i já: Žít s vědomím, že jsem milované Boží dítě, že On si mne zamiloval jako první.