18. neděle v mezidobí – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš! Tys můj pomocník, můj zachránce: Hospodine, neprodlévej!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, štědrý dárce milosti, ty jsi nás stvořil, ty udržuješ náš život a vedeš nás; buď stále s námi a slyš naše prosby: obnovuj v nás a udržuj svou milost, kterou jsme od tebe přijali. Skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

Přirozený jev mohl posloužit jako znamení Boží péče. Mana (odvozeno od "man hu?", "co to je?") je "každodenním chlebem" na poušti, "chlebem daným z nebe" (Ž 77,23-25; 104,40; Mdr 16,20-21).

Ex 16,2-4.12-15

Celé společenství synů Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: "Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!"
Hospodin řekl Mojžíšovi: "Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. Chci je zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne.
Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: Kvečeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh."
Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle – na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: "Co je to?" – neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu."

ŽALM 78

Odpověď: Hospodin jim dal nebeský pokrm.

Co jsme slyšeli a poznali, – co nám otcové vyprávěli, – příštímu pokolení budeme vypravovat – slavné Hospodinovy činy i jeho moc.
Poručil mrakům nahoře – a otevřel brány nebes, – seslal na ně déšť many, aby se najedli, – a dal jim nebeský pokrm.
Člověk jedl chléb silných, – pokrm jim poslal do sytosti. – Přivedl je do své svaté země, – k horám, které získala jeho pravice.

2. ČTENÍ

Pavel rozvíjí protiklad "starý a nový člověk". Nový člověk nežije jako "v minulosti" ("před poznáním Krista"), nežije jako ostatní lidé, kteří neznají evangelium. Neustále "mění" svůj život (zevnitř, ze srdce!), aby mohl jednat "ve spravedlnosti", tj. v životě podle Božího standardu.

Ef 4,17.20-24

(Bratři a sestry!) Říkám vám a zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné.
Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni podle pravdy, která je v Ježíšovi, že máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš vybízí posluchače, aby usilovali (dosl. jednali, konali skutek) o pokrm nepomíjející. Židé však toto chápou jako výzvu ke skutkům, proto Ježíš musí upřesnit, že tímto skutkem je jedině víra v něj.

Jan 6,24-35

Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: "Mistře, kdy jsi sem přijel?"
Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí."
Zeptali se ho: "Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?"
Ježíš jim odpověděl: "To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal."
Řekli mu: "Jaké tedy ty děláš znamení, abychom ho viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: ´Chléb z nebe jim dal jíst.’"
Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."
Prosili ho tedy: "Pane, dávej nám ten chléb pořád."
Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit."

K ZAMYŠLENÍ

Jak pochopit Ježíšovo slovo: "Já jsem chléb života"? Zní slavnostně a vznešeně, ale člověk se také může právem ptát, jak ho bude vnímat a prožívat v obyčejné šedi všedních dnů. Bylo by totiž škoda, kdybychom viděli význam tohoto slova jen v přijímání eucharistie a dál bychom se ve svém chápání nedostali. Protože Ježíš je schopen a ochoten být chlebem života v každé chvíli, slavnostní i obyčejné, v kostele i kdekoliv jinde. Jak? Například tím, že se stal člověkem a vzal na sebe naše hříchy. Je přece pravdou, že "i spravedlivý sedmkrát za den zhřeší", a proto i spravedlivý může sedmkrát za den hledat u Ježíše odpuštění. A dále: Ježíš nás v evangeliích znovu a znovu ujišťuje, že je věrný a že nechce člověka opustit ani tehdy, když se lidský život ubírá po cestách ne zrovna nejlepších. A právě spolehlivost Ježíšovy lásky a péče, která nás nechce ztratit a opustit, je "chlebem", z něhož lze žít. Nejde tedy o to, že bychom si museli Ježíšovu blízkost, věrnost a jeho posilu nějak složitě opatřovat. Jde spíš o to, že o ní potřebujeme znovu a znovu slyšet, abychom s ní počítali a žili z ní.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

3. 8.

Nm 11,4b-15

Mt 14,13-21

Komentář: Mt 14,13-21
"Bylo mu jich líto." S Ježíšovým soucitem mohu počítat i já. I mne chce uzdravovat, i mne chce sytit, i mne chce opětovně povolávat do své služby – jemu i bližním.

4. 8.

Nm 12,1-13

Mt 15,1-2.10-14

Komentář: Mt 15,1-2.10-14
Jak nebýt slepý ve svém životě? Jak nebýt vytržena ze společenství s Otcem? – Odpověď mohu najít v další otázce: Jde mi více o dodržování tradic, nebo o čistotu mého nitra?

5. 8.

Nm 13,1-2a.25 – 14,1.26-29.34-35

Mt 15,21-28

Komentář: Mt 15,21-28
I přes Ježíšovo odmítnutí kananejská žena vytrvá a její prosba je nakonec díky její víře vyslyšena. Jak bych se v její "kůži" zachoval(a) já?

6. 8. svátek Proměnění Páně

Dan 7,9-10.13-14; 2 Petr 1,16-19

Mk 9,2-10

Komentář: 2 Petr 1,16-19
Bůh má zalíbení i ve mně. Chce mne přijmout do své slávy, kterou Ježíš zjevil apoštolům při svém proměnění ("přijal od Boha Otce čest a slávu"). Věřím mu? Věřím, že ve mně má zalíbení – přes všechny mé pády, problémy, nedokonalosti?

7. 8.

Dt 4,32-40

Mt 16,24-28

Komentář: Mt 16,24-28
Ztrácet svůj život znamená znovu jej nalézat. Mám k tomu odvahu? A mám vůbec chuť něco ztratit? Jedině tak však mohu naleznout to pravé, lepší ...

8. 8.

Dt 6,4-13

Mt 17,14-20

Komentář: Mt 17,14-20
Víra je určující, nic pro ni není nemožné. Jak jsem na tom se svojí vírou? Věřím Kristu? Věřím, že pro mne má dobrou cestu, že mne chce použít, že mne provází mým každodenním obyčejným životem i občasnými náročnými a vypjatými situacemi?