24. 7. 2011

17. neděle v mezidobí – cyklus A

Představa, že se náš Pán Ježíš Kristus stává přítomným při mši svaté způsobem čistě fyzickým a statickým tak jako perla ve své skořápce, znamená nepochopení eucharistického tajemství. A toto nepochopení se především týká tajemství církve. Kristus je neustále se svou církví, vždyť je její hlavou. Tato jeho přítomnost je nesmírně vzácná a posilující, avšak je neviditelná. Naše lidská přirozenost však je spjata s hmotným světem, neboť naše tělo je hmotné, a nehmotná duše si na tomto světě může opatrovat vjemy jako poklad pro svou činnost jen prostřednictvím těla z tohoto hmotného světa. To pak si vyžaduje přítomnost Krista i jeho církve viditelnými znameními. To je ostatně jeden z důvodů existence liturgie. Vždyť chceme-li k Bohu přistoupit a „dotýkat se“ ho, můžeme tak učinit pomocí liturgických znamení, která jsou spojnicí mezi naším světem hmotným a duchovním světem Božím. (Pokorný L., Prostřený stůl, ČKCH Praha, 1990, str. 31)

nahoře

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Šalomoun vzpomíná na davidovský ideál vladaře, který kraluje věrně, spravedlivě a s upřímným srdcem. Na základě tohoto ideálu žádá i pro sebe to, čím by mohl posloužit Božímu lidu. Taková modlitba nemůže nebýt vyslyšena.

1 Král 3,5.7-12

Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: „Žádej si, co bych ti měl dát.“
Šalomoun řekl: „Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvolil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst, ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?“
Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: „Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle – splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane.“

ŽALM 119

Odpověď: Jak miluji tvůj zákon, Hospodine!

Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, – že budu střežit tvá slova. – Lepší je pro mě zákon tvých úst – než tisíce ve zlatě a stříbře.
Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, – jak jsi slíbil svému služebníku. – Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, – neboť tvůj zákon je mé potěšení.
Proto miluji tvé předpisy – více než zlato, než ryzí zlato. – Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, – nenávidím každou falešnou cestu.
Podivuhodná jsou tvá přikázání, – proto je zachovává má duše. – Výklad tvých slov osvěcuje, – poučuje prosté lidi.

2. ČTENÍ

Bůh nás od věčnosti miloval a předurčil nás k tomu, abychom měli podobu jeho Syna. Tuto vůli, odkrytou od věků, Bůh uskutečnil tak, že nás povolal a ospravedlnil – to prakticky znamená, že už teď můžeme zakoušet počátek toho oslavení, které se jednou plně projeví při vzkříšení těla.

Řím 8,28-30

(Bratři a sestry!) Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

EVANGELIUM

Je to závěrečný úryvek oddílu o „tajemství království“. V prvních dvou přirovnáních se Boží království ukazuje jako skrytý poklad (či perla): stojí za to kvůli němu prodat vše. Třetí přirovnání, oproti tomu, rozvíjí z jiného úhlu téma plevele a podtrhuje, že oddělení nastane až na konci času.

Mt 13,44-52

Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí.
Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.
Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
Rozuměli jste tomu všemu?“
Odpověděli: „Ano.“
A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“

K ZAMYŠLENÍ

Lidské schopnosti, pozemské skutečnosti, poznatky vědy, krása umění i kultura, všechno to jsou paprsky božského světla. Přicházet k poznání pravých hodnot a za stvořením nacházet jeho Tvůrce je neomylným projevem vnitřní zralosti člověka, moudrosti, o kterou žádal mladý král Šalomoun. Tak obrovské bohatství, onen poklad, je ukryto v poli, tedy v prachu země, ze kterého jsme byli stvořeni. Perla je ponořena v hloubce moře, představující tajemství, a je jen stěží dostupná. Je dobré vědět, že my, prach ze země, neseme v nitru, v jeho tajemné hloubce, pravý poklad Boží milosti a perlu jeho nekonečné lásky. Budeme vždycky moudrými natolik, abychom se od stvořených skutečností vraceli k jejich Původci? Křesťanská zralost spočívá mimo jiné ve svobodě nezůstávat u země nebo před hranicemi nepoznaného, ale vstupovat do prostoru tajemství a hledat v něm stopu i tvář Boží.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

25. 7. svátek sv. Jakuba

2 Kor 4,7-15

Mt 20,20-28

Komentář: 2 Kor 4,7-15
Z Pavlových slov je zřejmá neochvějná jistota, spoléhání se na Boží moc, na skutečnost Ježíšova vzkříšení. A tuto jistotu nemohou zastínit ani jeho vlastní slabosti, ani žádné události v jeho životě. A to platí i pro tebe!

26. 7.

Ex 33,7-11; 34,5b-9.28

Mt 13,36-43

Komentář: Ex 33,7-11; 34,5b-9.28
Bůh o sobě sděluje: „Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný. Prokazuje lásku tisícům, odpouští vinu, přestoupení a hřích.“ Vezmi si tato slova do své modlitby i do celého dne a prožij, co pro tebe znamenají.

27. 7.

Ex 34,29-35

Mt 13,44-46

Komentář: Ex 34,29-35
Mojžíšova tvář zářila, protože se setkal s Bohem. I já se s Bohem setkávám (v modlitbě, v eucharistii, ve svém bližním, ...), i já mám naději, i já jsem nalezl poklad víry. A nic těžkého v mém životě by to nemělo překrýt, nemělo by smazat z mojí tváře zář, plynoucí z patření Pánu.

28. 7.

Ex 40,16-21.34-38

Mt 13,47-53

Komentář: Ex 40,16-21.34-38
Stan setkávání mám ve svém srdci, jsem (tak jako mí bratři a sestry) příbytkem Božím a jeho požehnání mne doprovází ve dne i v noci. Právě teď se se mnou chce setkat můj Zachránce, můj Vysvoboditel, Ten, který mne vede.

29. 7. památka sv. Marty

1 Jan 4,7-16

Jan 11,19-27 nebo Lk 10,38-42

Komentář: 1 Jan 4,7-16
„On si zamiloval nás.“ Boží láska je zdrojem a východiskem mé lásky k lidem kolem mne. Díky ní mohu a mám milovat, a protože jsem přešel „ze smrti do života“, mám tomuto Životu sloužit a dávat jej dál.

30. 7.

Lv 25,1.8-17

Mt 14,1-12

Komentář: Lv 25,1.8-17
Měj bázeň před svým Pánem („já jsem Hospodin, váš Bůh“) a napodobuj jej v jeho veliké a marnotratné, odpouštějící a promíjející lásce...

dole