17. neděle v mezidobí - B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Zvláštností tohoto textu je to, že jedinec z Bál Šališa přináší Elizeovi chléb z prvotin, které patřily Bohu! Tento dar, plod lidské práce a Božího požehnání, se rozmnoží a stane pokrmem pro všechny: do sytosti! Tato hojnost bude typickým rysem hostiny mesiánské doby (Iz 55,1-3; 56,13).

2 Král 4,42-44

Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži (Elizeovi) chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl (svému služebníku): ”Dej to lidem, ať se najedí!” Služebník mu odpověděl: ”Jak mám tohle dát stovce lidí?”
Elizeus řekl: ”Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude.” Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.

ŽALM 145

Odpověď: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla - a tvoji zbožní ať tě velebí! - Ať vypravují o slávě tvého království, - ať mluví o tvé síle.

Oči všech doufají v tebe - a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. - Otvíráš svou ruku - a sytíš vše živé s laskavostí.

Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách - a svatý ve všech svých činech. - Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, - všem, kdo ho vzývají upřímně.

2. ČTENÍ

V kap. 2-3 se mluvilo o darech plynoucích z vykoupení. Mezi těmito dary stála v popředí jednota mezi židy a pohany. Dar však zavazuje, proto od 4. kapitoly nacházíme konkrétní pokyny: jednota je darem, ale také úkolem. Uskutečňuje se skrze lásku projevenou různými způsoby: mírností (krocením hněvu a tvrdosti), trpělivostí, snášenlivostí.

Ef 4,1-6

Bratři! Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali. Buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.
Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM

Šestá kapitola obsahuje úryvek o ”znamení rozmnožení chlebů” (1-15) a obsáhlou řeč o významu znamení. Ježíš je zde protagonistou, má iniciativu: zajímá se o chleby pro velký dav, dává pokyny, rozdává chleby. Tyto chleby jsou znamením jiného pokrmu, který dá opět sám Ježíš - a rovněž o Velikonocích.

Jan 6,1-15

Ježíš odešel na druhou stranu moře Galilejského neboli Tiberiadského. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky.
Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: ”Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?” To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat.
Filip mu odpověděl: ”Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.”
Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: ”Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?”
Ježíš řekl: ”Postarejte se, ať se lidé posadí!” Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: ”Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!” Sebrali je tedy, a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů.
Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: ”To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!”
Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíši jde v první řadě o člověka, a to o celého s jeho lidskými potřebami. Proto bere zcela vážně i lidský hlad. Neříká lidu, že je to jen nějaká pozemská starost, že se nad to musejí povznést, protože jediné důležité je teď jeho slovo. Nerozděluje ani na přátele a nepřátele, prostě vidí, že lid hladoví. Vidět lidské potřeby učí i své učedníky, které sám na tuto situaci upozorní. Také je žádá o pomoc a nespokojí se z odpovědí, že mají málo prostředků. Nedopustí, aby se takto lehce zbavili odpovědnosti. A tak chlapec poskytuje Ježíši to málo, co má a to s rizikem, že bude hladovět také. Toto málo nabídnuté Ježíši ovšem stačí k tomu, aby nasytilo mnohé. A tak, když my nabídneme to málo, co můžeme dát, i když se to zdá být jen kapkou v moři, budou se dít veliké věci.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Ex 32,15-24.30-34

Mt 13,31-35

Komentář: Mt 13,31-35
Boží dílo v nás začíná ”v malém”: pro začátek stačí nepatrné ”Boží slovo” (ke kterému se častěji vracíme a snažíme uskutečňovat), malé konkrétní rozhodnutí, nepatrné činy. Nepohrdej ”malým začátkem”!

Ex 33,7-11; 34,5b-9.28

Mt 13,36-43

Komentář: Mt 13,36-43
Tato slova nemají ukojit naši touhu po potrestání zlých, ani nás nemají vést k dohadování, jak kdo skončí. Rozumnější je přijmout tato slova jako motivaci pro svůj život. Moje přítomnost má velkou cenu!

Ex 34,29-35

Mt 13,44-46

Komentář: Mt 13,44-46
Co je pro tebe vzácné, drahé (člověk, věc, hodnota, lidská vlastnost)? Proč? A pak si polož jinou otázku: V čem je Kristus pro tebe ”drahý”?

Ex 40,16-21.34-38

Mt 13,47-53

Komentář: Mt 13,47-53
Čas od času je užitečné si postavit před oči cíl svého života. Tento cíl totiž určuje (vědomě, či nevědomě) tvoje jednání a rozhodnutí.

Lv 23,1.4-11.15-16.27.34b-37

Mt 13,54-58

Komentář: Mt 13,54-58
Neznámý známý. Pokud Ježíše znám, pak už mi nemá co říct (a čím překvapit). Pokud ho neznám, pak mohu žasnout, radovat se z jeho slov…

Lv 25,1.8-17

Mt 14,1-12

Komentář: Mt 14,1-12
Zde se ukázkově líčí, jak se hřích vkrádá do nitra člověka. Na Herodově příkladu popiš ty jednotlivé etapy, které vedly k pádu.