30. 7. 2006

17. neděle v mezidobí

Začínáme slavit mši svatou, v její první části budeme naslouchat Božímu slovu. „Hlavní část bohoslužby slova tvoří čtení z Písma svatého proložená mezizpěvy,“ říká Všeobecný úvod k Římskému misálu, č. 55, a pokračuje: „Homilie, vyznání víry a přímluvy, neboli modlitba věřících ji rozvíjejí a uzavírají. Ve čteních, která homilie vykládá, Bůh mluví k svému lidu, zjevuje tajemství vykoupení a spásy a nabízí duchovní pokrm. Sám Kristus je svým slovem přítomen mezi věřícími. Toto Boží slovo si lid přivlastňuje tichým nasloucháním a zpěvy a hlásí se k němu vyznáním víry. Jím posílen se v přímluvách modlí za potřeby církve a za spásu celého světa.“ Toto živé Boží slovo je určeno pro nás, pro mě! Jsem ochoten je pozorně vyslechnout a přijmout do svého života? Budu připraven vírou na ně odpovědět?

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Zvláštností tohoto textu je to, že jedinec z Bál Šališa přináší Elizeovi chléb z prvotin, které patřily Bohu! Tento dar, plod lidské práce a Božího požehnání, se rozmnoží a stane pokrmem pro všechny: do sytosti! Tato hojnost bude typickým rysem hostiny mesiánské doby (Iz 55,1-3; 56,13).

2 Král 4,42-44

Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži (Elizeovi) chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl (svému služebníku): „Dej to lidem, ať se najedí!“ Služebník mu odpověděl: „Jak mám tohle dát stovce lidí?“
Elizeus řekl: „Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst a ještě zbude.“ Dal jim to tedy, najedli se a ještě zbylo podle Hospodinova slova.

ŽALM 145

Odpověď: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle.
Oči všech doufají v tebe – a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. – Otvíráš svou ruku – a sytíš vše živé s laskavostí.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách – a svatý ve všech svých činech. – Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, – všem, kdo ho vzývají upřímně.

2. ČTENÍ

V kap. 2 – 3 se mluvilo o darech plynoucích z vykoupení. Mezi těmito dary stála v popředí jednota mezi židy a pohany. Dar však zavazuje, proto od 4. kapitoly nacházíme konkrétní pokyny: jednota je darem, ale také úkolem. Uskutečňuje se skrze lásku projevenou různými způsoby: mírností (krocením hněvu a tvrdosti), trpělivostí, snášenlivostí.

Ef 4,1-6

(Bratři a sestry!) Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: Buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.
Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM

Šestá kapitola obsahuje úryvek o „znamení rozmnožení chlebů“ (1-15) a obsáhlou řeč o významu znamení. Ježíš je zde protagonistou, má iniciativu: zajímá se o chleby pro velký dav, dává pokyny, rozdává chleby. Tyto chleby jsou znamením jiného pokrmu, který dá opět sám Ježíš – a rovněž o Velikonocích.

Jan 6,1-15

Ježíš odešel na druhou stranu moře Galilejského neboli Tiberiadského. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky.
Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat.
Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“
Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: „Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?“
Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů.
Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!“
Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

K ZAMYŠLENÍ

Dostatečné množství chleba, který Ježíš rozdělil zástupům a utišil tak hlad lidí, má jednoznačně eucharistický význam. Jako by evangelista přímo popisoval Kristovo gesto při Poslední večeři: „Vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím“ (Jan 6,11). Ve srovnání s velkým zástupem hladových lidí jen nepatrné množství chleba (pět) v rukou Kristových, skrze díkůčinění, utiší jejich hlad. Člověk stále po něčem touží, stále má hlad. Jeho základní a vlastně jedinou touhou je společenství s Bohem. v eucharistii je skryta plnost života schopného sdílet se a dávat druhým. Nezapomeňme však, že Ježíš tento chléb, symbol požehnání a života, lámal, nechal projít obětí… Eucharistie, která je sama obětí, jednoznačně utiší náš základní hlad po Bohu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

31. 7.

Jer 13,1-11

Mt 13,31-35

Komentář: Mt 13,31-35
Jsem ochoten růst, být věrný v malém a nechat se proměňovat?

1. 8.

Jer 14,17-22

Mt 13,36-43

Komentář: Jer 14,17-22
Rozpoznání naší vlastní bídy, naší hříšnosti, naší neschopnosti … je vždycky prvním krokem na cestě obrácení se k Hospodinu, k promě¬ně života. To se může dít každý den, tedy i dnes.

2. 8.

Jer 15,10.16-21

Mt 13,44-46

Komentář: Jer 15,10.16-21
Spolu s prorokem jsme Bohem vyzváni: nerezignovat, vytrvat a ve všem pevně počítat s Jeho ujištěním: „já jsem s tebou, abych ti pomohl“.

3. 8.

Jer 18,1-6

Mt 13,47-53

Komentář: Mt 13,47-53
Připomenout si, co je cílem mého života, je čas od času důležité pro můj každodenní život. A nezapomínat přitom na věci staré (dobré pro život) a být otevřený pro věci nové.

4. 8.

Jer 26,1-9

Mt 13,54-58

Komentář: Mt 13,54-58
Jak je tomu se mnou? Nemám lidi kolem sebe zařazené do „škatulek“, ze kterých se nelze dostat? Dávám jim šanci růst, měnit se, jsem ochoten se nechat překvapit jejich proměnou?

5. 8.

Jer 26,11-16.24

Mt 14,1-12

Komentář: Jer 26,11-16.24
Jeremiášova slova, odvážně pronesená navzdory jeho odpůrcům bez ohledu na okolnosti, přinášejí proměnu situace a vedou k nápravě.