11. 7. 2010

15. neděle v mezidobí - cyklus C

Víra, kterou jsme přijali ve křtu a kterou ve společenství církve obnovujeme zvlášť v neděli, není pouhým souhrnem přesné nauky ani výčtem příkazů a zákazů. Dobře víme, že ve víře jde o víc a že oslovit nás i druhé může především ve chvíli, kdy je živá, zcela konkrétně projevovaná ve skutcích lásky. Úkol žít a vyznávat takovou víru není určen pouze pro neděli! Při dnešní bohoslužbě uslyšíme z dopisu apoštola Pavla křesťanům do Kolos, že „Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha…“. Kristova láska totiž zřetelně ukazuje samotného Boha! A naše láska má tutéž schopnost. Křtem jsme přijali povolání a závazek realizovat věrný obraz neviditelného Boha. Odpověď na otázky, které si v souvislosti s vírou klademe, není vůbec těžká. Známe ji stejně dobře jako onen znalec Zákona, který se Ježíše ptal na věčný život.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, Hospodine, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Tyto verše jsou zakončením dlouhého výkladu zákona (12,1-27,26). Ve svém bezprostředním významu vypovídají, že slovo (tj. zákon) není skryté, protože Bůh je zjevil a prorok je vložil do úst a do srdce bratří.

Dt 30,10-14

Mojžíš řekl lidu: „Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: ‘Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?’ Není daleko za mořem, že bys musel říkat: ‘Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?’ Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.“

ŽALM 69

Odpověď: Hledejte, ubožáci, Hospodina, a pookřejete v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, – v čas milosti, Bože! – Vyslyš mě ve své veliké lásce, – věrně mi pomoz!
Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, – obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Já jsem ubohý a plný bolesti, – ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. – Písní budu slavit Boží jméno, – velebit je budu zpěvem chvály.
Neboť Bůh pomůže Siónu – a vystaví judská města: – Zdědí je potomci jeho služebníků, – budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.

2. ČTENÍ

List vyjadřuje prvenství Ježíšovo: zaprvé – v řádu stvoření; zadruhé – v nadpřirozeném řádu „obnovení stvoření“. Ježíš je zrozený dřív než jakýkoli jiný tvor, jemu patří prvenství díky důstojnosti. A on je hlavou církve, protože jako první byl vzkříšen z mrtvých, v něm bylo všechno sjednoceno. Je těžké vysvětlit pojem „plnost“, který se může vztáhnout na plnost božství nebo na plnost stvoření viditelného a neviditelného.

Kol 1,15-20

Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život; ty máš slova věčného života. Aleluja.

EVANGELIUM

Ten, kdo se v tomto úryvku přibližuje ke Kristu, není člověk dobře disponovaný. Pán jej odkazuje na to, co on už zná (je to zákoník): samotný zákon ukazuje to, co je třeba naplnit. Tento právník pak klade další otázku: „Kdo je můj bližní?“ A Ježíš neodpovídá na tuto otázku, ale na jinou, daleko důležitější: „Jak se bližním staneš ty?“

Lk 10,25-37

Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“
Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“
On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe.“
Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“
Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“
Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
Ale jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‘Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.’
Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“
On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“
A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“

K ZAMYŠLENÍ

Realizace příkazu lásky, jak o ní dnes slyšíme, není nesnadná: „Vždyť je ti to slovo blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci…“ Láska je možná, stačí dobře rozpoznat přítomnou chvíli. Každý je někdy v pokušení pokoušet Boha a přivádět ho do úzkých. Chtěli bychom znát odpovědi na své otázky, například koho přesně máme mít rádi a koho rozhodně ně! Bůh však obrací pozornost od adresátů lásky k nám samotným, k jejímu zdroji: nikoli koho ano a koho ne, ale ty jsi schopen lásky, ty můžeš a máš milovat kohokoli! Tuto schopnost nám dal on sám. Milosrdný Samaritán, a kdo jiný to je než Boží Syn, nám ukázal, jak máme milovat bezprostředně, se soucitem a s inteligencí, i když se jedná o nepřítele! I my jsme byli s Bohem znepřáteleni (Řím 5,10)! Jeho láska přijala výzvu dané situace a podřídila jí svůj program. Možnost získat dědictví života věčného je tak jednoduchá, jak jednoduchý je jakýkoli prostý projev lásky teď právě se nabízející.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

12. 7.

Iz 1,10-17

Mt 10,34 – 11,1

Komentář: Iz 1,10-17
„Učte se jednat dobře: hledejte spravedlnost.“ Jak mohu naplnit tuto Izaiášovu výzvu v dnešním dni?

13. 7.

Iz 7,1-9

Mt 11,20-24

Komentář: Iz 7,1-9
Achaz se má – navzdory přesile svých nepřátel – spolehnout na Hospodina. Uvěřit mu, že se stará, že Izrael ochrání. I já se mohu v dnešním dni učit důvěře, spoléhání se na Boha ve všem, co budu dělat, čím budu procházet…

14. 7.

Iz 10,5-7.13-16

Mt 11,25-27

Komentář: Iz 10,5-7.13-16
„Smí se honosit pila před tím, kdo ji tahá?“ Jsem si vědom obdarování, kterého se mi dostalo od Pána? A nedělám si z toho vlastní zásluhy – jsem odhodlána zůstat jeho pokornou služebnicí?

15. 7.

Iz 26,7-9.12.16-19

Mt 11,28-30

Komentář: Iz 26,7-9.12.16-19
Izaiášova modlitba důvěry v Hospodina: v něj skládá svou naději, jeho hledá, na něj vzpomíná, od něj očekává … Napodob jej v dnešním dni, uč se důvěře.

16. 7.

Iz 38,1-6.21-22.7-8

Mt 12,1-8

Komentář: Iz 38,1-6.21-22.7-8
Modlitba může změnit věci, které se zdají nezměnitelné. Komu mohu svou modlitbou prospět, za koho bych se měl dnes přimlouvat?

17. 7.

Mich 2,1-5

Mt 12,14-21

Komentář: Mich 2,1-5
Micheáš mluví proti zneužívání moci. Jak je tomu u mne, nezneužívám svoji moc, kterou mám (ve svém povolání, v práci, v rodině, …) – místo abych jejím prostřednictvím sloužil?