15. neděle v mezidobí - cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, Hospodine, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; děj těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Boží slovo má úžasnou moc, která může překonat všechny možné překážky a naplnit Boží záměry. Účinnost tohoto slova je zde přirovnána k dešti, v Jer 23,29 ke kladivu a ohni, kdežto v Žid 4,12 k dvojsečnému meči. Opravdu mocné je slovo Boží!

Iz 55,10-11

Toto praví Hospodin: "Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

ŽALM 65

Odpověď: Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.

V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, – velmi jsi ji obohatil. – Boží strouhou se hrne voda, – lidem nachystals obilí.
Takto jsi zemi připravil: – zavlažils její brázdy, – rozmělnils její hroudy, – zkypřils ji dešti, – požehnals tomu, co vyrašilo.
Rok jsi korunoval svou dobrotou, – kudy jsi prošel, prýští hojnost. – Pastviny na stepi mokvají vláhou, – pahorky se ovíjejí radostí.
Nivy se odívají stády, – údolí se přikrývají obilím: – ozývají se jásotem a zpěvem.

2. ČTENÍ

Vykoupení se netýká jen člověka, ale celého tvorstva – postiženého disharmonií způsobenou hříchem. Smrt a rozklad, jakožto důsledky Adamova přestoupení (viz Řím 5), zasáhly člověka a zároveň celé tvorstvo. Nejen člověk, ale celá země očekává pak novost a proměnu.

Řím 8,18-23

(Bratři a sestry!) Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.
Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud.
A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Semeno je Boží slovo, rozsévač je Kristus. Každý, kdo ho nalezne, vytrvá navěky. Aleluja.

EVANGELIUM

Zatímco v podobenství je na prvním místě velkorysé rozsévání Božího slova, v jeho výkladu je důraz položen na podmínky jeho přijetí. Podobenství je odpovědí na dvě otázky Matoušovy obce - zaprvé: Proč nepřijímají všichni Boží království? Zadruhé: Proč někteří odcházejí?

Mt 13,1-23

Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích:
"Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný.
Kdo má uši, slyš!"
Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"
On odpověděl: "Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, a slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví:
´Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.´
Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli.
Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o Božím království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty.
Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne.
Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku.
Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný."

K ZAMYŠLENÍ

Boží slovo, o kterém je dnes v liturgii řeč, shromáždilo naše společenství. Ježíšovo podobenství v Matoušově evangeliu nám znovu ukázalo neúnavné jednání Boha – rozsévače slova, které se více setkává s naším nepřijetím než s účinnou pozorností a ochotnou připraveností. Boží moc se však nezastaví ani před tímto naším postojem. On ví, že jsme utvořeni z prachu země. A jediným slovem Bůh stvořil celý svět. Právě země je nejvhodnější pro přijetí semene a svět se má ve spolupráci stát odpovědí svému Tvůrci. Jak připomněl prorok Izaiáš, Hospodinovo slovo se k němu nevrátí bez účinku. Jako lidé jsme tedy dostali velkou moc: Boha v jeho slovu přijmout nebo odmítnout, a je jen na nás, zda se naše otevřená srdce stanou onou očekávanou odpovědí, úrodnou půdou pro Boží výzvu a zda nakonec popřejeme spolupráci tak velkolepému stvořitelskému jednání ve světě.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

14. 7.

Iz 1,10-17

Mt 10,34 - 11,1

Komentář: Mt 10,34 - 11,1
Ježíš – na cestě ke svému Otci – chce i mne vytrhnout z mé usazenosti a uvést mne do pohybu. Co mi brání, co mne zdržuje? Co je třeba opustit?

15. 7.

Iz 7,1-9

Mt 11,20-24

Komentář: Mt 11,20-24
Pohodlnost, zajištěnost a nezávislost brání v přijetí Krista. Jak je tomu u mne?

16. 7.

Iz 10,5-7.13-16

Mt 11,25-27

Komentář: Mt 11,25-27
"Vše je mi dáno od mého Otce." I já mohu takto důvěřovat a z toho žít.

17. 7.

Iz 26,7-9.12.16-19

Mt 11,28-30

Komentář: Iz 26,7-9.12.16-19
Izaiášova modlitba je modlitbou důvěry. Jak zní ta moje? Co chci dnes Pánu říci?

18. 7.

Iz 38,1-6.21-22.7-8

Mt 12,1-8

Komentář: Mt 12,1-8
Umím být milosrdný(á) také k lidem kolem sebe a ne jen k sobě samé(mu)? Nejsem příliš tvrdý(á) a zákonický(á)?

19. 7.

Mich 2,1-5

Mt 12,14-21

Komentář: Mt 12,14-21
Nevyhledávání sporů, milosrdné jednání, pokora ... v tom všem mohu dnes Ježíše napodobovat.