13. 7. 2003

15. neděle v mezidobí - B

Mnoho lidí bylo a je nadšeno tím, že smějí být v Ježíšově blízkosti, a to je dobře. Jenže být v blízkosti Boží má své divné hrany, na které často narážíme. Ježíš je mocný, ale někdy i ”bezmocný.” Věřit v příchod Božího království a svědčit svým životem o této víře může někdy být i velkým rizikem. O tom se přesvědčilo již mnoho proroků a v nedávných dobách i mnoho lidí u nás. Nesmíme se ovšem bát, protože máme naději, že když přesto všechno budeme hlásat radostnou zvěst, zvláště svým životem, čeká nás veliká odměna a tou je život věčný.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, Hospodine, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

A dochází ke střetu mezi ”oficiální kněžskou hierarchií” a prorokem. Amasjáh považuje Amosa za proroka z povolání (”tam se živ”). Amos na to odpovídá, že není takovým profesionálním prorokem - je prorokem jen proto, že Bůh nečekaně změnil jeho život.

Am 7,12-15

Amasjáh, kněz v Betelu, řekl Amosovi: ”Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám.”
Amos odpověděl Amasjá- hovi: ”Nebyl jsem prorok ani prorocký učedník, byl jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!”

ŽALM 85

Odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: - jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. - Jistě je blízko jeho spása těm, kdo se ho bojí, - aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.

Milosrdenství a věrnost se potkají, - políbí se spravedlnost a pokoj. - Věrnost vypučí ze země, - spravedlnost shlédne z nebe.

Hospodin též popřeje dobro - a naše země vydá plody. - Spravedlnost bude ho předcházet - a spása půjde mu v patách.

2. ČTENÍ

Hymnus velmi bohatý, který nám nabízí naukovou syntézu celého listu. První věta (v. 3) shrnuje všechno to, co Otec dává skrze Krista. První sloka (v. 4-6) popisuje náš nový stav. Druhá sloka (v. 7-12) vyjmenovává privilegia ”nového života”: vykoupení, poznání, dědictví. Třetí sloka (v. 13-14) zakončuje hymnus vyznáním, že tato privilegia jsou dána všem: židům i pohanům.

Ef 1,3-14

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna.
V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a rozumností: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který všechno působí podle rozhodnutí své vůle. Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my totiž, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše.
Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které on povolal. Aleluja.

EVANGELIUM

Po odmítnutí (3,6) Ježíš přidružuje k svému poslání také učedníky. Základním rysem jejich apoštolátu je skromnost (nemají nosit nic s sebou, nemají budit zdání, že jim jde o majetek a dobrý život). Nesmí uniknout, že oni pouze nehlásají, ale také konají: vyhánějí ducha zla a uzdravují nemocné. Jejich služba se tak podobá službě Ježíšově.

Mk 6,7-13

Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy.
Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty.
Řekl jim: ”Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.”
Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíšovi učedníci jsou ve stálé blízkosti s ním. Vidí všechny jeho úspěchy, vidí jeho výmluvnost s jakou dokáže oponovat učitelům Zákona a farizeům a mnoho dalších mocných skutků. Byli ovšem i svědky jeho neúspěchu ve svém domově, protože mu lidé nedokázali přes svou lidskou zaslepenost uvěřit. Po všech těchto zkušenostech je vysílá, aby šli a hlásali evangelium a aby se při tom naprosto spolehli na Boha a jeho pomoc. I my jsme při hlásání evangelia často nepochopeni a odmítnuti. To nás ale nesmí vést k malomyslnosti, ale naopak k ještě větší horlivosti hlásat a napodobovat Krista.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Ex 1,8-14.22

Mt 10,34-11,1

Komentář: Mt 10,34-11,1
Velkým křížem je to, že kvůli víře v Krista nás přátelé či příbuzní nechápou, nepřijímají. Ale odmítnutí kvůli Kristu se má odlišit od odmítnutí kvůli tvrdohlavému lpění na zvláštních osobních postojích.

Ex 2,1-15a

Mt 11,20-24

Komentář: Mt 11,20-24
Projevy Boží dobroty mají… obměkčit naše srdce čili přivést k obrácení. Vzpomněl by sis na nějaké ”Boží skutky”, které považuješ pro svůj život za důležité?

Ex 3,1-6.9-12

Mt 11,25-27

Komentář: Mt 11,25-27
Moudří a chytří - to nejsou ti ”inteligentní”, znalí Božího slova. Ale všichni ti, kdo si vystačí se svojí chytrostí a se svými nápady… a nemají zájem o Boží slovo.

Ex 3,13-20

Mt 11,28-30

Komentář: Mt 11,28-30
Jsi unavený poslouchat stále stejné evangelium v kostele? Pak jsi asi ještě nepochopil… Ježíš totiž neunavuje, ale občerstvuje, pokud jsme ochotni poslouchat a přijmout jeho slovo.

Ex 11,10-12,14

Mt 12,1-8

Komentář: Mt 12,1-8
Odsuzování druhého pramení vždycky z tvrdého srdce, z nedostatku milosrdenství. A někdy je takové odsuzování projevem ”zákonického” vztahu k Bohu a jeho normám. A jak jsem na tom já?

Ex 12,37-42

Mt 12,14-21

Komentář: Mt 12,14-21
Ježíš tebe nedrtí, ”nevydusí” za různé chyby. A proto i v hlubokém bahnu (selhání, hříchu) se nemusíš bát k němu volat.