15. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, Hospodine, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; děj těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Boží slovo má úžasnou moc, která může překonat všechny možné překážky a naplnit Boží záměry. Účinnost tohoto slova je zde přirovnána dešti, v Jer 23,29 kladivu a ohni, kdežto v Žd 4,12 dvojsečnému meči. Opravdu mocné je slovo Boží!

Iz 55,10-11

Toto praví Hospodin: „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“

ŽALM 65

Odpověď: Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.

V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, – velmi jsi ji obohatil. – Boží strouhou se hrne voda, – lidem nachystals obilí.
Takto jsi zemi připravil: – zavlažils její brázdy, – rozmělnils její hroudy, – zkypřils ji dešti, – požehnals tomu, co vyrašilo.
Rok jsi korunoval svou dobrotou, – kudy jsi prošel, prýští hojnost. – Pastviny na stepi mokvají vláhou, – pahorky se ovíjejí radostí.
Nivy se odívají stády, – údolí se přikrývají obilím: – ozývají se jásotem a zpěvem.

2. ČTENÍ

Vykoupení se netýká jen člověka, ale celého tvorstva – postiženého disharmonií způsobenou hříchem. Smrt a rozklad, jakožto důsledky Adamova přestoupení (viz Řím 5), zasáhly člověka a zároveň celé tvorstvo. Nejen člověk, ale celá země očekává pak novost a proměnu.

Řím 8,18-23

(Bratři a sestry!) Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.
Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud.
A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Semeno je Boží slovo, rozsévač je Kristus. Každý, kdo ho nalezne, vytrvá navěky. Aleluja.

EVANGELIUM

Zatímco v podobenství je na prvním místě velkorysé rozsévání Božího slova, v jeho výkladu je důraz položen na podmínky jeho přijetí. Podobenství je odpovědí na dvě otázky Matoušovy obce: zaprvé: Proč nepřijímají všichni Boží království? Zadruhé: Proč někteří odcházejí?

Mt 13,1-23

Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích:
„Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vyklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný.
Kdo má uši, slyš!“
Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno, a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví:
‚Budete stále poslouchat, a neporozumíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavřeli, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem neporozuměli a neobrátili se – a já je neuzdravil.‘
Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli.
Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o (Božím) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty.
Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne.
Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku.
Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek, a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“

K ZAMYŠLENÍ

Mluví podobenství o Boží marnotratnosti? Proč hospodář nezasévá semeno svého slova jen do připravené a výborné půdy, která určitě přinese užitek? Neporadili bychom si my přece jen jinak, když je Boží slovo tak cenné? Jenže spíš než o marnotratnosti můžeme mluvit o Boží důvěře v člověka. Bůh ho obdaruje, svěří mu své cenné slovo, i když nemá zajištěno, že přinese užitek. A ten se někdy objeví i tam, kde bychom jej nečekali. Je to podobné, jako když se semínko borovice uchytí ve skalní štěrbině. Žasneme, jak tam mohl strom vzejít a z čeho je vlastně živ. A přece vyroste a odolává nepohodě. Je ale třeba říci, že tento obdiv nad silou Božího slova a nad Boží důvěrou nás nezbavuje úkolu pečovat o dobrou půdu a o růst Boží setby v ní a to jak v nás samotných, tak v druhých lidech.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

11. 7. Svátek sv. Benedikta

Př 2,1-9

Mt 19,27-29

Komentář: Př 2,1-9
Benedikt je příkladem skutečného učedníka: bere Boží slovo vážně, uchovává jej ve svém srdci, přemýšlí o něm. Tato cesta je pro každého, i když musí být přizpůsobená konkrétním okolnostem. Jak se v tvém životě projevuje, že jsi učedníkem?

12. 7.

Ex 2,1-15a

Mt 11,20-24

Komentář: Mt 11,20-24
Setkat se s Božím působením a nepřijmout Ježíše, to je pro člověka velké riziko. Ani pro nás není zbytečná prosba o to, aby nám Pán otevíral oči.

13. 7.

Ex 3,1-6.9-12

Mt 11,25-27

Komentář: Mt 11,25-27
Být malým před Bohem není těžké. Stačí jen uznat vše pravdivě a na nikoho si nehrát. A pozice člověka se před Bohem najednou pronikavě zlepší.

14. 7.

Ex 3,13-20

Mt 11,28-30

Komentář: Mt 11,28-30
Přijít k Ježíši v jakékoliv osobní bídě – to vyžaduje důvěru. Ale proč bychom ji vlastně neměli mít?

15. 7.

Ex 11,10 – 12,14

Mt 12,1-8

Komentář: Mt 12,1-8
Jestliže se Ježíš prohlašuje pánem nad zákonem o zachování soboty, má na to plné právo. Pro nás to ale znamená, že v něm opravdu můžeme najít osvobození od každé moci, která by bránila spáse.

16. 7.

Ex 12,37-42

Mt 12,14-21

Komentář: Mt 12,14-21
Ježíš je pro všechny, a přece nenabízí své služby na nárožích. To může člověka trochu mýlit. Ale jeho tiché přicházení oceníme právě tehdy, když se necítíme nejlépe, když na nás dolehnou naše chyby.