14. neděle v mezidobí - B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála sahá až na konec země.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachrá­nil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Bůh svěřuje Ezechielovi po­slání jít k Izraelitům s jedním cílem: mají poznat, že mezi nimi je prorok, tj. že Bůh je neopustil. Hospodin je totiž Bůh věrný, a proto přichází a oslovuje vždy znovu.

Ez 2,2-5

Vešla do mě síla a postavila mě na nohy. Slyšel jsem, jak Bůh mluví ke mně a praví:
”Synu člověka! Já tě posílám k synům Izraele, k odpadlému ná­rodu, který ode mě odstoupil, oni i jejich otcové byli mi nevěrní až do dneška. Jsou to lidé drzé tváře a za­tvrzelého srdce, k nimž tě posílám. Řekneš jim: Tak praví Pán, Hospo­din! A oni - ať už poslechnou nebo ne, je to vskutku vzpurné plemeno - musí poznat, že byl mezi nimi pro­rok!”

ŽALM 123

Odpověď: Naše oči hledí na Hos­podina, dokud se nad námi ne­smiluje.

Zvedám své oči k tobě, - který trůníš na nebi. - Hle, jako oči služebníků hledí - na ruce svých pánů.

Jako oči služebnice hledí - na ruce své paní, - tak hledí naše oči na Hos­podina, našeho Boha, - dokud se nad námi nesmiluje.

Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, - neboť jsme pře­syceni pohanou. - Přesycena je naše duše - výsměchem boháčů, pohanou pyšných.

2. ČTENÍ

Tento úryvek je jeden z nejdiskutovanějších kvůli záhadnému výroku ”byl mi dán osten, posel Sata­nův”. Patrně se tím míní všechny ty těžkosti (při apoštolátu), které poko­řují a vysilují Pavla. A protože Pavel bude i v takových extrémních situa­cích vítě­zem (pokud se spolehne na Boží příklon), zřetelněji bude vidět Boží moc.

2 Kor 12,7-10

Bratři! Abych se pro vzneše­nost zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil do tváře. To proto, aby se mě ne­zmocňovala pýcha. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zba­vil. Ale on mi řekl: ”Stačí ti moje mi­lost, protože síla se tím zřejměji pro­jeví ve slabosti.”
Velmi rád se tedy budu chlu­bit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s ra­dostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Duch Páně je nade mnou: poslal mě, abych přinesl chu­dým radostnou zvěst. Aleluja.

EVANGELIUM

Tento text završuje druhou část evangelia (3,7-6,6) a ukazuje vý­sledek Ježíšovy misie. Reakce lidí však nepřekračuje pouhý údiv. Jak­mile ”jde do tuhého” a je třeba se rozhodnout pro evangelium, pak při­chází odmítnutí. Proč? Protože ti Galilejci se dívají na Krista ”příliš lidsky”, škatulkují ho jako každého jiného člověka: známe jeho příbuzné, víme o jeho práci. A nejsou ochotní vidět v něm něco víc, ”víc než syna tesařova”.

Mk 6,1-6

Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští so­botu začal učit v synagóze.
Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: ”Kde se to u něho vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův a Šimo­nův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?” A pohoršovali se nad ním.
Ježíš jim řekl: ”Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.” A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo ne­mocných vložil ruce a uzdravil je. Divil se jejich nevíře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš se vrací domů a přichází jako slavný učitel mocný slovem i skut­kem. Přesto lidé nevěří, že by to­hle vše, co o něm slyšeli a viděli, mohl vy­konat ten syn tesařův, kterého přece dobře znají. Evangelista zde ukazuje na zdánlivý Ježíšův neúspěch. Ukazuje ale také Boha, který naplno respektuje naše svobodné rozhodování. Boha, který se nevnucuje, ale zároveň ”po­třebu­je” naši víru, aby na ní mohl sta­vět. Jak je tedy na tom naše víra, je na čem stavět? Není to jen, že sice vě­říme v Ježíše a jeho moc, ale když jde do tuhého absolutně s ním nepočí­táme?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Gn 28,10-22a

Mt 9,18-26

Komentář: Mt 9,18-26
Ježíš přichází tam, kde je pláč… Může však jednat jen tehdy, když ”dáme na jeho slovo”, když se dáme do pohybu a nezůstáváme ”v truchlení”.

Gn 32,23-33

Mt 9,32-38

Komentář: Mt 9,32-38
Vidí tvou skepsi, rezignaci. Vidí tvou nechuť ”jít dál”. A nejsi mu přesto lhostejný.

Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a

Mt 10,1-7

Komentář: Mt 10,1-7
Je blízko… je tu přede dveřmi a tluče. Kdo? Hospodin vše­mohoucí, který se sklání až k tobě!

Gn 44,18-21.23b-29; 45,1-5

Mt 10,7-15

Komentář: Mt 10,7-15
Jděte - nevyhýbejte se nemoc­ným, lidem na okraji, zoufa­lým. A pokud nevíte, jak jim pomoci, proste Pána, aby dal slovo útěchy a dar účinně podpořit.

11. 7. Svátek sv. Benedikta

Př 2,1-9

Mt 19,27-29

Komentář: Př 2,1-9
Benedikt je příkladem skuteč­ného učedníka: bere Boží slovo vážně, uchovává jej ve svém srdci, přemýšlí o něm. Tato cesta je pro každého, i když musí být přizpůso­bená konkrétním okolnostem. Jak se v tvém životě projevuje, že jsi učed­níkem?

Gn 49,29-32; 50,15-26a

Mt 10,24-33

Komentář: Mt 10,24-33
Jsou spočítány všechny vlasy na hlavě - Otec se stará o všechno, dokonce i o to, co považuješ za bez­cenné! Z toho je krásně vidět, že On se stará jinak než ty - jen mít k němu důvěru, že ”vidí” a ”jedná”.