Sekce: Nedělní liturgie
3. 7. 2005
14. neděle v mezidobí
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála sahá až na konec země.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna...
1. ČTENÍ
Proroctví pochází ze IV. století před Kristem, kdy židovská pospolitost neměla už žádného krále. Předpověděný vladař je ideálem davidovského krále, který se neopírá o lidské prostředky, ale klade svoji důvěru v Boha (je pokorný ve smyslu podřízený Bohu). Proto je také spravedlivý, tj. pod Boží ochrannou mocí, a zároveň vítězný.
Zach 9,9-10
Toto praví Hospodin: „Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská, hle, tvůj král k tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. Zničí válečné vozy z Efraima, válečné oře z Jeruzaléma, zlomen bude bitevní luk. Národům ohlásí pokoj, bude vládnout od moře k moři, od řeky (Eufratu) až do končin země.“
ŽALM 145
Odpověď: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi. Nebo: Aleluja.
Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, – budu velebit tvé jméno po všechny věky. – Každý den tě budu velebit – a chválit tvé jméno po všechny věky.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle.
Věrný je Hospodin ve všech svých slibech – a svatý ve všech svých činech. – Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, – a pozvedá všechny sklíčené.
2. ČTENÍ
Díky Kristově spáse máme nový „životní princip v sobě“: životodárného Ducha. Tento Duch je dynamickou silou, která nás už teď oživuje, ale také vede k plné účasti na Kristově životě při vzkříšení těla. Dar nového života (přijímaný už nyní!) je zároveň i nárokem vyžadujícím naše stále nové rozhodnutí.
Řím 8,9.11-13
(Bratři a sestry!) Vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho.
A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který sídlí ve vás.
Nuže, (bratři a sestry), nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.
EVANGELIUM
Rozumní a moudří zde nejsou ti, kdo „jsou chytří“, ale ti, kdo se uzavírají do svých teologických schémat a nepřijímají Kristovo slovo. Maličcí oproti tomu jsou ti, kdo kapitulují před Boží moudrostí a jeho zjevením, kdo se pokořují před jeho slovem. Takoví poznávají Syna, Otce (nejen rozumem, ale „osobně“, celostně!). Ti, kdo jsou unaveni a obtíženi břemeny starozákonních ustanovení, jsou vybízeni, aby na sebe vzali „jho“ Kristova učení, které netlačí a netíží, na rozdíl od nařízení a nauk lidských.
Mt 11,25-30
Ježíš se ujal slova a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo.
Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“
K ZAMYŠLENÍ
Nebylo by krásné, kdyby se křesťany stali všichni vynikající vědci, politici, sportovci, zpěvačky, režisérky, zkrátka elita? Nebyla by to skvělá propagace křesťanství? Bylo by to moc dobré – pro ně. Ale není jisté, jestli by kvůli nim skutečně jiní lidé uvěřili. Ježíšův pohled míří jiným směrem. Vidí lidi nepatrné, nezajímavé, málo slavné, ale velmi potřebné. Jim slibuje své království, aniž by z něho ty úspěšné vyháněl. Ale ruku na srdce – máme stejnou „slabost pro slabé“, jakou měl Ježíš? Vidíme je rádi ve společenství církve, počítáme s nimi v Boží blízkosti, když se jimi nemůže křesťanství (a my sami!) před tváří světa proslavit?
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
4. 7.
Gn 28,10-22a
Mt 9,18-26
Komentář: Mt 9,18-26
Ježíš přichází tam, kde je pláč… Může však jednat jen tehdy, když „dáme na jeho slovo“, když se dáme do pohybu a nezůstáváme „v truchlení“.
5. 7. Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
Iz 61,1-3a
Lk 10,1-9
Komentář: Lk 10,1-9
Kristus se neobejde bez učedníků, učedníci se neobejdou bez něho. Tak je to v dějinách stále. Počítám i já s touto vzájemnou potřebností?
6. 7.
Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a
Mt 10,1-7
Komentář: Mt 10,1-7
Je blízko… je tu přede dveřmi a tluče. Kdo? Hospodin všemohoucí, který se sklání až k tobě!
7. 7.
Gn 44,18-21.23b-29; 45,1-5
Mt 10,7-15
Komentář: Mt 10,7-15
Jděte – nevyhýbejte se nemocným, lidem na okraji, zoufalým. A pokud nevíte, jak jim pomoci, proste Pána, aby dal slovo útěchy a dar účinně podpořit.
8. 7.
Gn 46,1-7.28-30
Mt 10,16-23
Komentář: Mt 10,16-23
Cesta mezi vlky není příjemná. Když ale uvidím, že mne posílá ten, který za mne umřel – nedodá mi to odvahy?
9. 7.
Gn 49,29-32; 50,15-26a
Mt 10,24-33
Komentář: Mt 10,24-33
Jsou spočítány všechny vlasy na hlavě – Otec se stará o všechno, dokonce i o to, co považuješ za bezcenné! Z toho je krásně vidět, že On se stará jinak než ty – jen mít k němu důvěru, že „vidí“ a „jedná“.