13. neděle v mezidobí – cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Všechny národy, tleskejte rukama, jásejte Bohu radostným hlasem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní a tím jsi nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Scéna se odehrává v 9. stol. př. Kr. v Severním Izraeli. Eliáš zastavil na hoře Karmel šířící se pohanství, ale za cenu velké nelibosti krále Achaba a jeho manželky. Musel prchnout daleko do pouště na horu Sinaj. Tam dostává příkaz pomazat nového proroka místo sebe.

1 Král 19,16b.19-21

Hospodin řekl Eliášovi: „Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!“ Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou.“ Eliáš odpověděl: „Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal.“ Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

ŽALM 16

Úzkost a ohrožení provázejí proroka v předchozím čtení. Tyto pocity lze vložit do modlitby, a tak si vyprosit jistotu a Boží vedení.

Odpověď: Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. – Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.“ – Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zachováváš můj úděl. Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, – k tomu mě i za noci vybízí mé nitro. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici. Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel řeší základní problém prvních křesťanů: Musí přijmout obřízku a s ní předpisy Tóry, aby mohli být křesťany? Svatý Pavel urputně hájí novou skutečnost: Není třeba být nejprve Izraelitou se všemi povinnostmi! Znamená to tedy nevázanost a život podle žádostí těla?

Gal 5,1.13-18

Bratři! To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu. Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: ‘Miluj svého bližního jako sebe.’ Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili!
Chci říci toto: Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Mluv, Pane, tvůj služebník poslouchá; ty máš slova věčného života. Aleluja.

EVANGELIUM

Uvedená scéna představuje (zvláště první věta) velký zlom ve vyprávění evangelia. Ježíš se vydává na poslední cestu do Jeruzaléma, kde zemře. V této perspektivě jako první téma nové situace autor zmíní následování Ježíše.

Lk 9,51-62

Když se přibližovala doba, kdy měl být Ježíš vzat vzhůru, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby tam připravili nocleh. Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma. Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?“
On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice. A jak šli, cestou mu někdo řekl: „Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.“ Ježíš mu však odpověděl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“
Jiného zase vybídl: „Pojď za mnou!“ On však řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce.“ Odpověděl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!“ A ještě jiný řekl: „Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou.“ Ježíš mu však odpověděl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“

K ZAMYŠLENÍ

Když něco začíná, býváme nadšeni, těšíme se nebo očekáváme velké věci. Prvním předpokladem je však rozhodnutí se. U maličkostí to může být snadné, ale vydat se do života s Bohem? To znamená, že přesně nevíme, kudy a kam cesta povede. Dokonce se někdy může zdát, že to je nebezpečné. Ano, jít s Bohem může být nebezpečné. Ovšem během této cesty učedníci nejen objevují Boží moudrost, jeho pohled na svět… Ale především oni sami zakusí Boha v plné síle, a to je bude proměňovat. Kdo o Bohu jen poslouchá, ale nikdy s ním nevyjde na cestu, nemůže naplno objevit, kým Bůh skutečně je.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1.7.

Gn 18,16-33

Mt 8,18-22

Komentář: Gn 18,16-33
Komu v mém okolí mohu být Abrahámem, kdo potřebuje moji nezištnou přímluvu tak jako Lot Abrahámovu? A vzpomeň také na ty, kteří byli nebo jsou tvými přímluvci a drželi či drží tě svojí přímluvou.

2.7.

Gn 19,15-29

Mt 8,23-27

Komentář: Gn 19,15-29
Bůh vysvobozuje Lota z místa hříchu, z místa určeného k zániku. Tuto možnost nabízí i tobě. Je k tomu však třeba tvoje účast – pohnout se, neohlížet se zpět, vyznat svůj hřích, obrátit se, vyznat Boha svým Pánem…

3.7. svátek sv. Tomáše

Ef 2,19-22

Jan 20,24-29

Komentář: Ef 2,19-22
Ježíš je ten, který tě spojuje s křesťany ve tvé farnosti, ale i na celém světě, i s minulými generacemi. On tě začleňuje do společenství církve, dává ti tvou službu a chce tě trvale budovat „působením Ducha v Boží příbytek“. A stejně tak i tvé bratry a sestry. Cesta k němu vede přes milování tvých bratrů a sester a zároveň s nimi!

4.7.

Gn 22,1-19

Mt 9,1-8

Komentář: Gn 22,1-19
Abrahámova zkouška – pro nás tak těžko pochopitelná, je zkouškou vydanosti do rukou Božích, od něhož vše, co máme, pochází a je jeho darem. Je pozváním k důvěře, ke spolehnutí se na něj, k vydání se – kde v mém životě byla či je situace, kdy jsem k tomuto zván?

5.7. slavnost sv. Cyrila a Metoděje

Iz 61,1-3a; 2 Kor 4,1-2.5-7

Lk 10,1-9

Komentář: Lk 10,1-9
„Jděte ... a říkejte jim: ´Přiblížilo se k vám Boží království!´“ Tento Kristův příkaz naplňovali Cyril a Metoděj a zvláště dnes jsme jim za to vděční. Tento Kristův příkaz je ale trvalý, i dnes aktuální a má být uskutečňován každým, kdo slyší Kristův hlas, kdo jej následuje.

6.7.

Gn 27,1-5.15-29

Mt 9,14-17

Komentář: Gn 27,1-5.15-29
Bůh dává nezaslouženě svoji spásu každému – hodnému i zlému, pravdivému i podvádějícímu. Bůh jedná i přes naše lsti a úskoky, přes naše drobné podvůdky a lži. I tam dává své požehnání – nikoli jako schválení takového jednání – ale jako přiznání se k milovanému dítěti, kterému chce žehnat a přivést ho na svoji cestu.

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/